Mrtvé údolí

Anonym

V zelených lukách Allerských leží nedaleko obce Winkel mezi Gifhornem a Brenneckebrückem údolí, které je pusté a neobydlené. Všude okolo písek spoutávají pastviny a močály, ale v pustém údolí leží písek a volně poletuje, jak se větru zamane. Více než jednou se tu pokoušeli vypěstovat sosny a břízy, které by písek na tom místě spoutaly, ale ani z jedné sazenice nic nebylo, sice vzešly a nějakou chvíli bídně přežívaly, ale po čase všechny zašly. Neboť to údolí je navěky prokleté, protože tu měla být prolita nevinná krev. Žádný sedlák tudy v noci nepůjde, neboť kolem opozdilce se ve tmě vznášívají mrtvolné obličeje a míhají se tu podivné stíny, které ho po celou cestu údolím doprovázejí.

Kterýsi pacholek, který na Boha ani satana nevěřil a byl tajný pytlák, tam jedné jasné noci narazil na bílého srnce. Zvíře stálo rovnou před ním a on na něj podvakráte najisto vystřelil, aniž ho byl trefil. Když poznovu naládoval a pušku k líci založil, tu uviděl, jak na něj hledí dvě zlověstné lidské oči, a tak se vylekal, že mu odešla všechna síla z rukou, puška mu vypadla a on se hnal hlava nehlava pryč. Když druhého poledne pro svoji pušku došel, byla její hlaveň zlomena.

Když byly často bouře a vydatně pršelo, udělalo se v písku plno malých hrbolků, které v tom údolí vyhlížely jako zpustlé hroby. Daly se tu najíti černé střepy z popelových uren a jednou tu také kdosi nalezl jednu rzí rozežranou špici dřevce a stříbrný náramek.

Jeden učenec, který těmto věcem rozuměl, nechal některé pahorky rozkopat, ale dlouho nenalezl nic významného, dokud konečně nenarazil na kamennou římsu. Plný horlivosti kopal dál, nevnímal čas a pracoval až do noci. Tu pojednou uslyšel za sebou někoho strašlivě kašlat a když se otočil, stál tam věkovitý, v hadrech a cárech zahalený muž a prosil ho o kousek chleba. Badatel mu hodil do klobouku zlaťák. Ale když se chtěl stařec podáním ruky rozžehnat, připadl učenci žebrák tak špinavý, že mu místo ruky podal násadu rýče.To bylo jeho štěstí, neboť tento žebrák nebyl z tohoto světa a jeho ďábelský spár na násadě zanechal ohnivou stopu.

Jednou dorazili dva chasníci, kteří šli v noci přes pastviny a sešli z cesty, do mrtvého údolí zrovna, když odbíjela dvanáctá hodina. Byl zrovna úplněk a brzy s úlekem zpozorovali, na jakém místě se to ocitli, před kterým je v Brenneckebrücku varovali. Když tu mladící tak stáli a nevěděli, kam se mají dát, přiběhl tam muž, který se bránil rukama havranům, kteří ho klovali do hlavy. Muž utíkal napříč přes mýtinu k malému jezírku, které leželo mezi borovicemi, a s divokým křikem se vrhnul do vody.

V tom okamžení se ozval v povětří zlomyslný smích , proletělo mezi nimi ohnivé kolo, obkroužilo jezero a pak se rozletělo na tisíce modrých světýlek, která se točila kolem chasníků a nutila je do tance, až úplně zmalátněli. Teprve když první hodina po půlnoci odbila, vrátila se jim síla do zemdlených údů a více mrtví než živí se nakonec dostali do Gifhornu. V mrtvém údolí stál kdysi selský statek. Když během třicetileté války Švédové v okolí zabíjeli a vypalovali, ten statek, který byl v údolí dobře ukrytý, nenašli, dokud jeho polohu neprozradil jeden pacholek, který když tu byl ve službě, domácí dcera odmítla jeho namlouvání.

Vojáci vše živé na statku pobili, uloupili, co mohli a zbytek zapálili. Když pacholek u vojáků žádal odměnu, tak se mu tito vysmáli a dali mu kus provazu. Díky té hnusné zradě, která se brzy v okolí rozkřikla, nechtěl ho vzít nikdo do služby, a tak se nechal naverbovat.

Po mnoha letech přišel mrzák, nějaký čas žebral v Gifhornu, dokud se nezvědělo, kdo on vlastně je, pak ho biřic vyhnal městskou bránou pryč. Tak mrzák dokulhal na ten vypálený statek a utopil se v tom jezírku, které bylo opodál. Od toho času je to místo pusté. Vítr na tom místě hrůzy prohání písek, a tak ho navršuje, že to vypadá jako náhrobní pahorky. Dokola bují pastviny, zelenají se louky, v hustém mokřadu rostou borovice. Toto místo ale, kde ležel ten statek, je neplodné. Žár toho ohně vše živé v půdě široko daleko strávil.[pozn1]




Poznámka 1 - Tato pověst není prací bratří Grimmů, ale pochází ze souboru anonymních pověstí ze spolkové země Dolní Sasko.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková