Hvezdné tolary

Bratři Grimmové

Bylo jednou jedno děvčátko, kterému umřeli rodiče, a ono bylo tak chudé, že nemělo ani pokojík, kde by mohlo žít, ani postýlku, kde by mohlo spát, nemělo prostě nic jiného, než to, co právě mělo na sobě, a v ruce kousek chleba, který ji zrovna kterási slitovná duše darovala. To děvčátko bylo však dobrotivé a zbožné, a protože všechny na světě ztratilo, vydalo se s důvěrou v Boha do lesa.

V lese potkalo ubohého muže, který mu pravil: „Drahé dítě, nemáš něco k jídlu, mám velký hlad.“ Tu mu děvčátko podalo ten svůj kousek chleba a řeklo: „Bůh ti žehnej, dědečku.“ a šlo dál. Za chvíli potkalo naříkající dítě: „Je mi zima na hlavu, podaruj mi prosím něco, ať si ji mohu přikrýt.“ Dívenka mu dala svoji čepici a sotva ušla další kousek cesty, potkala jiné dítě, které nemělo žádný živůtek a třáslo se zimou, tak mu darovala ten svůj. A pak potkala další dítě a tomu dala svůj kabátek. Za nedlouho přišla do hlubokého temného lesa, tam jí šlo v ústrety jiné dítě, které ji prosilo o její košilku. Tu si zbožná dívenka pomyslila: „Je tmavá noc, nikdo mě neuvidí, mohu si tedy sundat i košili.“ a darovala ji tomu dítěti.

A když tam tak stála a už neměla vůbec nic, tu najednou počaly z nebe padat hvězdy, které se na zemi změnily v třpytivé tolary. A místo své košilky, kterou před chvílí darovala, měla najednou novou z nejjemnějšího plátna. Dívenka ty z nebe darované tolary posbírala a po zbytek svých dní žila v hojnosti. [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Die Sterntaler“ (KHM 153) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková