Medděd a kouzelné housle

Ulrich Jahn

t enkrát v čase žní, kdy byli všichni lidé, mladí i staří, venku na nohou, aby dostali boží požehnání z polí do sýpek a stodol, doručili starostovi v Zapadlé Lhotě důležitý dopis, a protože neměl nikoho jiného po ruce, poprosil svou mladou ženu, aby psaní zanesla starostovi ve vedlejší vsi. Ta se vydala na cestu, ale jak procházela lesem, objevil se tam pojednou velký silný medvěd, popadl ji do náruče a zanesl do svého doupěte ve skalách, před vchod přivalil balvan, aby nemohla uniknout, a vydal se na lov. Večer se vrátil a přinesl v tlamě ovci, ze které vyrval ten nejlepší kus masa a dal ho starostově ženě, a protože měla hlad, tak ho snědla, i když bylo maso syrové. V noci musela ležet po boku medvěda, až se jí udělalo horko z jeho měkké kožešiny; ale když nastalo ráno, vyběhl medvěd z jeskyně, aby šel na lup, ale nikdy nezapomněl východ zavalit balvanem.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j ak běžel den za dnem, žena se s medvědem spřátelila a dříve než přešel rok, porodila mu syna, kosmatého po celém těle, ale jinak pěkného člověčího vzhledu, i když rostl rychleji než jiné děti; ve věku sedmi let, měl velikost a vzhled dospělého člověka.

m eddědovi dělalo velkou starost, že vídává svoji matku často plakat, vždyť jim starý medvěd přináší každý den čerstvé maso a v jeskyni je teplo, mají lůžko z měkkého mechu, copak jí tedy může chybět? Jednoho dne se osmělil a zeptal se: „Matko, pročpak tolik pláčeš?“ „Ach, můj synku,“ odvětila žena: „proč se mne na to ptáš? Jsem tu v jeskyni uvězněná, tvůj otec, medvěd, mne ukradl mému muži, a i když jsem mu porodila tebe, tak tu nemám v tomto temném kutlochu stání.“ „Pokud to není nic horšího, co ti chybí,“ řekl syn: „tomu lehce odpomůžeme.“ S tím šel k východu a odsunul zátaras na stranu. Nyní byla žena volná a vzala syna za ruku a utíkali, co jen utíkat mohli, ven z lesa, rovnou ke starostovi na dvůr.

s tarosta se nemálo vylekal, když uviděl svoji ženu ruku v ruce s velkým kosmatým chlapem, neboť ji měl za dlouho mrtvou. Když mu žena povyprávěla, jak se jí vedlo a že medvědovi porodila syna, řekl jen: „Hm, hm.“ A rozpačitě se škrábal za ušima, ale nakonec zvítězilo jeho dobré srdce, a protože žena do toho neštěstí spadla nevinně, nechal si ji u sebe a Medděda vzal za svého.

p o tom, co se hoch pár dní potloukal po statku, rozhodli, že půjde do školy. To se mu líbilo, ale co je jednomu vhod, to je druhému k výsměchu, a když si sedl s ostatními dětmi do lavice, byli mezi nimi kluci nevycválaní, kteří se mu smáli pro jeho mohutnost a k tomu ho tahali ho za chlupy. „Nechte mne na pokoji,“ řekl Medděd: „já jsem vám nic neudělal.“ Ale o co více mluvil, o to více vyváděli, až mu toho nakonec bylo příliš, a to svět neviděl, jednoho po druhém popadl a hodil přes lavici do kouta, a byl to zázrak, že si při tom nepolámali nohy nebo vazy. Do toho přišel do třídy kantor, a když viděl běsnícího Medděda, myslel si, že je viník, popadl sukovici a natáhl mu jednu přes záda. Ale padl na nepravého, Medděd ho popadl za nohu a hodil přes lavici, takže dopadl na ležící školáky; potom se hoch vrátil zpět na starostův statek a dělal, jakoby se nic nestalo.

a le pomlácený kantor na bolest nezapomněl a udělal ve vsi veliký pokřik, že nebude vyučovat žádnou dívku ani chlapce, a také nebude v kostele a na hřbitově zpívat, pokud toho medvědího kluka někdo nesprovodí ze světa. Starosta rozeslal posla, a když byli všichni sedláci shromážděni, bylo nejprve rozhodnuto, že kantor má pravdu, že toho kosmatého musí odstranit, ale pak se dohadovali, jak by se to mělo udělat, neboť se nikdo neodvážil, aby se mu postavil. Nakonec řešení našli; na starostově dvoře bylo třeba vyčistit studni, do té Medděd sestoupit, aby na něj pak naházeli kameny a tím ho zabili. A tak se také stalo.

k dyž vězel hoch ve studniční šachtě, házeli na něj sedláci těžké kameny a on volal: „Koukejte a neházejte mi ten písek do očí!“, což je mělo k tomu, aby vylezli na kostelní věž a sundali ten největší zvon, zanesli ho ke studni a hodili dolů; Meddědovi rovnou na hlavu. „Ach, nyní mám nádherný klobouk!“ zvolal spokojeně a samou radostí vystoupal po žebříku nahoru a ze studny vylezl ven. Tu se dali sedláci i se starostou na útěk, jen jeho matka zůstala na dvoře a řekla: „Ti lidé na tebe mají spadeno! Když tě nezabili ve studni, tak počkají, až budeš ležet v posteli a spát, pak s tebou bude konec.“ „Když je to tak, matko.“ odvětil syn: „nebudu se tu zdržovat a povandruji do širého světa.“ Tak mu matka zabalila do ubrusu velkou šunku a několik pecnů chlebů, on si to hodil na záda, matce na rozloučenou ještě potřásl rukou a vydal se bránou ven ze vsi.

z anedlouho procházel kolem jezera, kde ležely v trávě housle se třemi strunami a smyčec k tomu. „To je něco příjemného na krácení dlouhé chvíle.“ pomyslel si a vzal housle sebou. O kus dál již na zemské silnici potkal černovousého kramáře, který se ho ptal se: „Nebylo by něco na prodej? Nic na prodej? Pán má, jak vidím, krásné housle.“ „Krásné jsou, což o to.“ řekl Medděd, vzal smyčec a přetáhl s ním tři struny na houslích; a světe div se! Kramář se dal do zběsilého tance, poskakoval a hopsal stále hloub a hloub do křoví a šípkoví, až mu trny poškrábaly obličej, ruce i nohy dokrvava, a kdyby Medděd s tím fidlováním nepřestal, byl by chlap přišel ke špatnému konci.

k ramář myslel stejně jako kantor jen na pomstu, utíkal do města, do kterého měl Medděd také namířeno, a rovnou k rychtáři, že se má mít na pozoru, touto cestou přijde lupič a vrah, který ho takto zřídil. Rychtář vyslal vojáky, aby chasníka chytili, ale ten se jim vysmál, odrazil je od sebe, a řekl jim, že chce jít dobrovolně, neboť silou ho nemůže nikdo donutit. Tak to šlo před soud, a bez toho, že by se mohl bránit, odsoudili ho na šibenici, což bylo od soudců nespravedlivé, že tomu černovousému kramáři bez dalšího věřili, ale Medděd si z toho nic nedělal a šel s katem pokojně k šibenici.

k at mu právě navlékal na krk oprátku, když Medděd vyslovil poslední přání, aby si směl ještě jednou zahrát na svoje housle. „Tohle přání mu nedopřejte!“ ječel kramář, ale soudci mu prosbu odepřít nesměli a nechtěli, a tak vzal odsouzenec smyčec a přejel jím po strunách. A sotva vyloudil první tón, zvedli se soudci i kramář a všechen lid na nohy a vespolek tancovali, jako by jim šlo o život, a čím déle Medděd hrál, o to výše poskakovali a hopsali, radost pohledět! Konečně si pomyslel: „Nyní máte dost, chásko!“ A přestal hrát a oni leželi na hromadách a nemohli pohnout údy; teď Medděd věděl, co má v těch houslích za poklad, a měl je na svém putování ve velké úctě a vážnosti.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

m edvědí syn chodil pár let světem sem a tam a ještě povyrostl a zesílil. Jednoho dne dorazil k překrásné zahradě. U vchodu stál obr a zvolal: „Pozemský červíčku, co tu chceš?“ „Dej mi pokoj,“ odvětil Medděd: „já jsem se tě taky neptal, proč tu stojíš v bráně a marníš čas!“ „To měla být narážka?!“ zařval obr vztekle a vrhl se k němu, ale Medděd nelenil, popadl obřisko za nohy a mrštil s ním o zem takovou silou, že vypustilo duši. Když bylo po strážci, vešel Medděd nerušeně do zahrady a těšil se pohledem na krásné stromy a květiny. Rád by šel hlouběji, ale cestu mu zastoupil další obr, který byl ještě větší a silnější než ten první, a zvolal: „Jak ses dostal do zahrady a co tu pohledáváš?“ a dříve, než mu mohl Medděd odpovědět, ohnal se po něm svou mocnou pěstí. Ale Medděd ho za ruku chytil, popadl i za nohu a mrštil s ním proti stromu takovou silou, až mu pukla lebka a byl s ním amen. „Ty už pokojné pocestné štvát nebudeš.“ řekl si Medděd a dále se těšil tou velkou nádherou a přepychem, který byl v zahradě k vidění. Na samém konci přišel k nádhernému zámku, kde stál na stráži třetí obr, tak velký, jak ti dva zbylí dohromady. Sotva medvědího syna uviděl, popadl ho za ruku a řekl: „Pozemský červe, tady nemáš co pohledávat! Pojď, já tě pošlu zpátky do hlíny!“ Sotva to ale dořekl, Medděd se mu vytrhl, neboť ho taková řeč naštvala, a klepl ho srolovanou pěstí do zátylku, až mu začala téci krev z nosu a s velkým hřmotem padl k zemi, kde se rozletěl na kusy.

c esta do zámku byla volná, tak Medděd otevřel bránu a vešel dovnitř. Tam narazil na trpaslíka s dlouhým šedivým vousem, který ustrašeně řekl: „Nedupej tak, uslyší tě obři, co stráží v zahradě!“ Medděd odvětil: „Ti obři už nikomu neublíží, utřel jsem jim nosy, až z toho docela utichli.“ Trpaslík pochopil, že ten chasník s těmi obhroublými brachy udělal konec, a radostně zvolal: „Mám ještě jedenáct bratrů a sloužíme drakovi, který bydlí v zámku a drží tu princeznu. Když draka zabiješ, budeme sloužit tobě a budeš náš pán.“ Pak ho zavedl do komnaty, kde mu dvanáct trpaslíků přineslo pokrmy a nápoje a obsluhovalo ho, a když se dosyta napil a najedl, vstal a šel do komnaty, ve které držel drak princeznu. Ta se sice zaradovala, když viděla člověka, ale ihned se také vyděsila, neboť pomyslela na draka a zvolala: „Utíkej, nešťastníku! Když můj pán, drak přijde domů, tak tě sežere.“ „Třeba se s ním dá mluvit.“ řekl Medděd. „Ne, nedá!“ řekla princezna: „Je tak silný, že ho nikdo nemůže přemoci, zatím zabil a sežral všechny, kteří ho přišli zabít.“

z atímco takto mluvili, uslyšeli z dálky svist a šum, neboť drak cítil čerstvé lidské maso a spěchal, aby byl včas na zámku. „Jdi do jiné komnaty,“ řekl medvědí syn královské dceři: „neboť, kde se dva bijí, dostane ten třetí největší díl.“ Sotva princezna uprchla, tak byl drak tu a chtěl se rovnou na chasníka vrhnout, ale ten si pomyslel na své kouzelné housle a vzal je do ruky. „Pozemský červe!“ burácel drak strašlivým hlasem: „Ty jsi mi ty tři obry…“, ale dál se nedostal, neboť Medděd přejel smyčcem přes tři struny a drak se dal do tance a tancoval dál a dál a stále dokola. „Prásk!“ Ozvalo se za nějakou chvíli a první houslová struna praskla; drak byl už docela unavený a malátný a sotva tancoval, ale Medděd nepřestal a hrál dál na dvou strunách. „Prásk!“ Zaznělo to podruhé, to praskla i druhá houslová struna; drak byl už tak unavený, že ležel bezvládně na zemi. Tu si Medděd pomyslel, že by to bylo špatné, aby ho déle trápil, položil housle a objal rukama krk k smrti unaveného draka a zardousil ho. Potom mu kolem těla uvázal provaz a vyvlekl ho ze zámku ven.

j akmile s tím byl hotov, šel ke královské dceři, která seděla zhroucená v koutě a prosila pánaboha, aby toho cizince ochraňoval. Když svého zachránce viděla zdravého a veselého před sebou, padla mu k nohám a řekla: „Ty jsi můj vysvoboditel, pojeď se mnou do říše našeho otce. Ten mne určil muži, který mne od draka vysvobodí.“ To se Meddědovi zamlouvalo, a tak jim trpaslíci přivedli dva krásné koně a ptali se, kolik si těch dračích pokladů chce vzít s sebou. „Nic si s sebou nevezmu.“ odvětil: „Vy trpaslíci spravujte říši, kterou jsem zdědil, i její poklady, dokud opět nepřijdu.“ Tu mu trpaslíci přísahali věrnost a potom posadil princeznu na koně, sám si vyskočil na toho druhého a vydali se do říše jejího otce.

t am zavládla velká radost, že mají opět princeznu, a potom co Medděd řekl, že by si ji rád vzal za ženu, ihned oslavili ve velkém lesku a nádheře najednou zásnuby i svatbu. Potom, co slavnost skončila, starý král řekl: „Děti, až budu mrtvý, zdědíte královskou říši.“ „Ale do té doby budeme bydlet v mé královské říši, kterou jsem vysvobodil.“ řekl Medděd a na královu otázku, kterou zem míní, mu vyprávěl o třech obrech a překrásné zahradě, o velkém zámku a dvanácti trpaslících.

t u byl starý král zvědavý a tak se tam vydali a opravdu! Meddědova země byla deset krát krásnější, bohatší a větší než říše jeho tchána. Opravdu jim nemohl mít za zlé, když tam Medděd i se svou mladou ženou, královnou, chtěli bydlet, a oni tam žijí i s těmi dvanácti trpaslíky až do dnes. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Bärensohn“ je ze sbírky lidových pohádek a pověstí „Volksmärchen aus Pommern und Rügen“ (1891) německého sběratele a folkloristy Ulricha Jahna (1861-1900). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons