Starý Fric a selský synek

Ulrich Jahn

yl jednou jeden sedlák, který měl hocha, bylo mu devět či deset let, a ten musel, jak bývalo na vsi zvykem, pást husy. Jednoho rána mu otec řekl: „Hochu, dej na husy dobrý pozor, neboť kolem potáhne Starý Fric [pozn1] s vojáky, a pokud nedáš pozor, tak husy ušlapou.“ „Buď bez starostí, otče.“ odvětil hoch: „však já je dobře ohlídám.“ A vyhnal housata na pastvu.

etrvalo to dlouho, tu se přihnal Starý Fric, a to svět neviděl, hoch nelenil a kolik bylo housat, tolik udělal smyček na šňůře biče, a potom skrze každou provlékl house a pověsil je všechny na vrbu. „Hochu,“ zvolal Starý Fric: „copak jsi to udělal? Věšíš housata!“ „Žádný strach,“ odvětil hošík: „od té trochy věšení hned neumřou. Ale to by se vám líbilo, kdyby moje housata vaše koně ušlapali k smrti?“ Králi se ten smělý hoch zalíbil a zeptal se: „Má tvůj otec ještě více takových synů?“ „Ne, jenom mne.“ odvětil hoch. „ale ještě sestra je doma u matky a otce.“ „Copak dělá tvůj otec?“ vyptával se král dál. „Zakazuje lidem cestu.“ dostal v odpověď. „Hochu, mluv rozumně,“ řekl Starý Fric: „co to má znamenat, že zakazuje lidem cestu?“ „Vy se přete, ale já mluvím jen čistou pravdu.“ odvětil hoch: „Před naším domem leží kus země, na tom nechce vzejít zrno, protože lidé tudy chodí sem a tam a sadbu ušlapou. Otec kolem pozemku hloubí příkop, a tak lidem zakazuje cestu.“ „Aha, takto je to myšleno.“ řekl král a podivil se dětské chytrosti. „Co dělá tvoje matka?“ „Ta stojí u pece a peče snědený chleba.“ „To odbila třináctá,“ opáčil Starý Fric: „tomu ať porozumí, kdo umí.“ „Tak těžké to zase není,“ odporoval hošík. „už čtvrtý týden si chleba půjčujeme od sousedů a co dneska matka upeče, je vše snězený chleba, z toho nezůstane doma ani kůrka.“ „Jak jsi malý, tak jsi chytrý a máš pravdu!“ zvolal Starý Fric překvapeně: „Nyní mi ještě řekni, co dělá tvoje sestra?“ „Oplakává, čemu se předešlého roku smála.“ odvětil hoch. Tomu nemohl Starý Fric teprve rozumět. „Hochu,“ řekl: „co je to za bláznivou řeč?“ „To není bláznivé,“ odvětil hoch: „to je pravda, jak jen pravda může být. Moje sestra se smála před rokem, když se vdávala, nyní však sedí u kolébky a pláče.“ „Hochu,“ zvolal král: „ty se mi líbíš, já jsem král Starý Fric, o kterém ti otec vyprávěl. A tady máš něco, co mu zanes domů!“ A s tím mu vyplatil na dlaň deset zlatých dukátů. „Pěkně děkuji, králi Starý Frici,“ odvětil hoch. „Ale nesmíš mne prozradit, dokud mne zase padesátkrát neuvidíš.“ řekl král. „To na mou duši ne.“ odvětil hoch a nechal krále králem, pověsil si bič s housaty kolem krku a obrátil se na cestu domů. „Hochu, cos to udělal?“ volal sedlák již z dálky: „Housata jsou oběšená!“ „Může být,“ řekl hoch, povolil smyčky a opravdu jen dvě z housat byla živá. „To je vina Starého Frice,“ pokračoval: „neboť mne tak dlouho zdržoval. Ale nech to být, otče, ta housata jsou dvakrát i třikrát zaplacená.“ A s tím mu podal těch deset dukátů. Tu se sedlákův obličej opět rozzářil a přál Starému Fricovi nebe na zemi.

rál se mezitím vrátil do Berlína, a protože byl vtipálek, tak večer, když se pánové ze dvora shromáždili, jim dal hádanku a řekl: „Kdo uhodne, co to znamená, když můj otec lidem zakazuje cestu, moje matka peče snězený chleba, a moje sestra oplakává, čemu se rok předtím ještě smála, ten dostane tisíc dukátů. Za tři dny pořádám hostinu a zeptám se na řešení.“ Tu byl mezi těmi pány jeden kapitán, kterému nedali věřitelé dnem ani noci pokoje, a proto by si rád těch tisíc dukátů vysloužil. Ten si vzpomněl, že král dlouhý čas rozprávěl s pasáčkem hus, a pomyslel si: „Ten hoch by to mohl vědět.“ Osedlal koně a jel do vsi. „Hochu,“ řekl, když chlapce uviděl: „copak jsi to povídal s králem.“ „To nesmím říci.“ odvětil hoch. „Ale když mi to řekneš,“ řekl kapitán: „dám ti tolar.“ „Jeden tolar?“ opáčil hoch: „Tak levné moje tajemství není. Ale za padesát čerstvě vyražený pruských tolarů ti to řeknu.“ Tu si kapitán pomyslel: „Padesát tolarů proti tisíci to je stále dobrý obchod.“ Vytáhl z kapsy měšec a vyplatil hochovi padesát tolarů. Ten peníze shrábnul a dopodrobna kapitánovi vyprávěl, co se stalo. „Hochu,“ řekl sedlák, když mu syn ukázal padesát tolarů: „ty peníze jsou tvoje neštěstí, Starý Fric poslal posla, aby ses za tři dny ukázal na zámku.“ „Nechej být, otče,“ odvětil hoch: „dopadne to dobře.“ Starému se ta věc zdála nebezpečná, ale hoch byl veselý a spokojený a vandroval s potěšením třetího dne na královský zámek.

tarý Fric ho přijal přátelsky, a když se chýlilo k hostině, posadil hocha vedle sebe a potom se ptal: „Nu, kdo z vás pánové mi dokáže říci řešení mé hádanky?“ Tu všichni oněměli, až na toho starého zadluženého kapitána, který řekl: „Ten otec kope příkop kolem pole, aby s ním lidem zakázal cestu. Matka si čtyři týdny chleby půjčovala, proto peče snězený chleba. Ta sestra se před rokem se smíchem vdávala a nyní sedí u kolébky a pláče.“ „Hochu, to jsi mu řekl ty!“ zvolal král rozzlobeně. „To také nepopírám,“ odvětil hoch. „Ale já jsem ti poručil,“ lál Starý Fric: „že mne nesmíš prozradit, dokud mne padesátkrát neuvidíš.“ „To jsem taky věrně dodržel!“ řekl hoch a vysázel králi těch padesát nově ražených, zářivých tolarů na stůl, licí nahoru. „Ten lišák je chytřejší než já!“ řekl Starý Fric obdivně: „Ten mi nesmí ze zámku a jednoho dne z něj bude generál.“

tak se také stalo, selský synek zůstal na zámku pruského krále a stal se později známým a bohatým mužem, a pokud neumřel, žije dodnes. [pozn2]

Poznámka 1 - Starý Fric je v lidové tradici označení pruského krále a kurfiřta brandenburského Friedricha II Velikého (24.12.1712 Berlín – 17.8.1786 Potsdam).   Zpět
Poznámka 2 - Lidová pohádka „Der alte Fritz und der Bauerjunge“ je ze sbírky lidových pohádek a pověstí „Volksmärchen aus Pommern und Rügen“ (1891) německého sběratele a folkloristy Ulricha Jahna (1861-1900). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Martináková.   Zpět

Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .