Jak si pasáček vepřů přál

Otto Sutermeister

řed dávnými časy žil byl v jednom velkém království malý pasáček vepřů. Jednoho poledne opět seděl unaveně na pastvě a tu v dálce uviděl na poli oráče, jak obědvají, lžícemi pilně nabírají polévku, krájí chleba a nalévají si pivo, až z toho sám dostal velký hlad, ale k jídlu neměl nic. Tu si povzdechl: „Kdybych tak byl sedlák jako ti tam! Jak já bych byl spokojený!“ A vida! Jen to dořekl, celé okolí kolem něj se změnilo. Na místě zoraných polí stál rozlehlý sad, který sousedil s dobře udržovaným selským dvorem, a on sám tu stál mezi slepicemi a husami, které se procházely po dvoře, ale už ne jako chudý pasáček vepřů nýbrž statný sedlák, ponořený v myšlenkách, protože právě ještě jednou přepočítal výnos ze svých luhů a polí a nebylo mu do skoku.

u přijel před vrata jeho statku obchodník s obilím, který sedláka ze zamyšlení ihned probral, neboť se kdesi napil kořalky, a proto byl rozjařený, třásl měšcem a hulákal: „Hej, sedláčku, tak za kolik mi dáš měřici?“ Sedlák odvětil: „Nemohu vám ji dát levněji, jak už jsem řekl. Budu brzy na mizině, pokud se nebude za měřici platit o polovinu víc, než nabízíte.“ Obchodník s obilím si ale výsměšně pohladil tlusté břicho, chechtaje se poklonil a se zpěvem ujížděl pryč. „Kdybych tak byl obchodník s obilím!“ povzdechl si sedlák: „Jak já bych byl spokojený!“

en to dořekl, seděl před svým vlastním obchodem s obilím a rval si vlasy z hlavy a škrábal se do krve za ušima. V zemi řádila ta nejprudší válka a vojsko trpělo nedostatkem. Ještě nesplatil lichváři peníze za obilí, když mu do sýpek vtrhla smečka vojáků, kteří teď vynášeli jeden pytel za druhým do přistavených vozů, a když se mu to nelíbilo, sekli po něm tu nadávkou tu pohlavkem. A to vše pod vedením rudovousého kapitána s obrovským břichem, který seděl na koni a usmíval se. Když výskající a smějící se vojáci odtáhli, obchodník si povzdechl: „Kdybych tak byl kapitánem u vojska! Jak já bych byl spokojený!“

ež by jeden okem mrknul, stál jako kapitán před vojenským soudem, kde mu králův ministr právě předčítal rozsudek doživotního vězení, protože silou proti právu a spravedlnosti vystoupil a vlastní národ o majetek okrádal. Nepomohlo mu nic, že v poli to byl výjimečný velitel, ani že se dovolával poslušnosti k rozkazu. Ministr poručil, aby ho biřici odvedli, a sám na odsouzeného a poddané obecenstvo pyšně shlížel. „Kdybych tak byl králův ministr! Jak já bych byl spokojený!“ povzdychl si kapitán.

u seděl v ubohém kočáru, vedle něj plačící žena a párek popotahujících dětí, projížděli temnou bránou, zatímco oknem dovnitř létala zkažená vejce a shnilá jablka, před kterými jen stěží uhýbal. Tu ke kočáru přiklusal důstojník, pokrčil rameny a řekl: „Ano, pane ministře, byla to jistě jen lež a pleticha, pro kterou jste u jeho královské milosti upadl v nepřízeň. Ale bude nejlépe, když odtud co možná nejrychleji odjedete a dalších nejméně dvanáct let do této země nevstoupíte, váš majetek a domy budou teď zabaveny a všichni přátelé vás opustili.“ „Kdybych tak byl král! Jak já bych byl spokojený!“ povzdychl si ministr.

už ležel nemocný na královské lenošce, kterou právě nesli čtyři statní hajduci po tajném schodišti. Ta válka stále trvala a sám král vytáhl do pole, ale díky té nezvyklé námaze onemocněl a nyní měl být evakuován před nočním přepadem nepřítele. Přitom se nemohl postavit na nohy a trpěl strašlivými bolestmi pakostnice. Tu hlasitě zaklel: „Kdybych tak byl ten nejchudší pasáček vepřů v mé zemi, ale jen zdravý! Jak já bych byl spokojený!“

vida! Tak se stalo. Najednou seděl opět jako malý pasáček vepřů na okraji pole a měl na sobě svoje staré hadry. Ejchuchuuuu! Zavýsknul si a zvesela přeskočil jednu svini, teď byl konečně opravdu spokojený. [pozn1]

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Schweinehirt“ je ze sbírky pohádek „Kinder- und Hausmärchen aus der Schweiz“ (1873) švýcarského sběratele pohádek Otto Sutermeistera. Z němčiny pro vaši radost přeložila, po svém rozumu dovyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková. Zpět

Stáhni eBook - Mozná je k poslechu v MP3 - Formátuj pro tisk - Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .