Jak dva lhali, až se prášilo

Joseph Haltrich

yl jednou jeden sedlák a ten měl věru podařeného syna. Ten vám lhal, jen otevřel hubu, až z toho bylo otci stydno, a tak mu jednoho dne do ruky strčil pár krejcarů a poslal ho do světa. Chasníkovi to přišlo jako na zavolanou a spokojeně si vandroval, až přišel k nějakému mlýnu, kde uviděl krajánka, jak tam jen tak stojí a kouká do náhonu. Šel k němu a zeptal se: „Hele, neplul tady kolem mlýnský kámen?“ „Baže, jo.“ odvětil krajánek: „Hned jsem popadl sekeru a chtěl ho přitáhnout, ale bylo to všechno nadarmo, uplaval mi pryč i s tou sekerou.“ „Poslouchej, kamaráde, my se k sobě hodíme!“ řekl chasník krajánkovi: „Víš, co? Pojď se mnou, budeme hledat službu společně.“ Domluveno, uděláno!

ak vandrovali světem spolu, až dorazili do velkého města, kde si našli službu u jednoho velkého pána. Jeden z nich posluhoval pánovi, ten druhý byl k ruce paní. Jednoho dne šel pán se svým sluhou ven, ukázal na městskou věž a řekl: „Už si někdy viděl tak vysokou věž?“ „Baže! U nás doma stojí ještě větší! Ten kohout na střeše dosahuje až k nebi a zobá hvězdy.“ „Ty lžeš!“ „Tak se zeptejte mého kamaráda a uvidíte!“

dyž přišli domů, pán se hned toho druhého ptal a ten mu zcela vážně řekl: „Ano, je to tak a ne jinak! Ale to není nic proti věži, která stojí u nás doma! Můj pradědeček na to vsadil i hlavu, že je tak a tak vysoká, o tom si nechte vyprávět. Aby to dokázal, hodil z věže úplně novou sekeru, a když dopadla na zem, byla celá zrezivělá a topůrko zvetšelé.“

indy paní upekla obrovský koláč a ptala se svého sluhy: „Jestlipak tvoje matka někdy upekla velký koláč?“ „Baže! Ještě daleko větší, jednou moje matka upekla tak velký koláč, že se museli sběhnout všichni chlapi ze sousedství, aby ho zvednuli.“ „Ty lžeš!“ řekla paní. „Tak se zeptejte mého kamaráda a uvidíte!“ Ten zrovna vešel do kuchyně, tak se ho paní hned ptala a on s vážnou tváří odvětil: „Ano, je to tak a ne jinak! Ale není to nic proti koláči, který jednou upekla moje matka. Jenom tím, co odkrojili od kraje, by jeden vykrmil dvanáct stád prasat!“

a nějaký čas šla paní do zahrady a sluhu vzala s sebou. „Už jsi někdy viděl tak vysokou kampešku?“ [pozn1] „Baže! Ještě daleko větší. To moje matka má zahradu, která je jednou tak velká jak ta vaše, a v ní rostla kampeška, ta vám byla tak vysoká a široká, že celou zahradu zakrývala a její listy visely přes plot.“ „Ty lžeš!“ „Tak se zeptejte mého kamaráda a uvidíte!“

en se vrátili na nádvoří, stál tam pánův sluha a paní se ho hned zeptala. „Ano, je to tak a ne jinak.“ řekl tento s vážnou tváří: „A to není nic proti kampešce, co stála v zahradě mé matky! To vám byla kampeška! Byla tak vysoká, že si jeden stěží umí představit. Jen si to poslechněte! Jednou přišel houf cikánů, ti se na kampešce usadili se ženami i dětmi, každá rodina na jednu stranu. A byli od sebe tak daleko, že jeden druhého neslyšeli, když kovali podkovy nebo se hádali se ženami.“

ak to už bylo na pána i paní příliš, a tak oba ty chasníky poslali pryč se slovy: „Koukejte se vy dva, vy nepotřebujete pracovat, vy se tím světem můžete prolhat!“ [pozn2]

Poznámka 1 - Kampeška neboli kreveň obecná (Haematoxylon campechianum) je strom, který dorůstá výšky 7 - 17 m s kmenem obyčejně křivým; větví má hojnost na všecky strany, ale křivých také. Roste zvláště v Mexiku. Kůra i lýčí užívá se k hnaní na pot; ovoce užívá se na obkladky proti hostci, odvar dřeně slouží proti průjemu, úplavici, slizo- a krvotoku. Jádro dřeva toho stromu jest modré, tak zvané prisilové dřevo, vůbec kampeška zvané, které jest předmětem obchodu a prodává se jako tříštky větší, menší; má zvláštní slabou vůni, přisládlou, trochu přihořklou stahující chuť a hlavně chová v sobě modré barvivo. Odvar dřeva toho dává se jako lék proti úplavici, průjemu, chrlení krve; po užívání téhož zbarví se moč na modro. Dřevo to užívá se hlavně v barvírnách a sice k barvení na červeno, černo i fialovo.   Zpět
Poznámka 2 - Lidová pohádka „Die beide Lügner“ je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.   Zpět

Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .