Jak si vodník pekl ryby

Anonym

řed dávnými časy stál ve Steenholtu mlýn a ten byl prokletý. Každých sedm let v ten samý den shořel a spolu s ním i lidé, co se v něm zrovna zdržovali. Jednoho dne na ta místa zabloudil mlynářský tovaryš, který hledal práci, ale mlynář se zdráhal. Za dva dny to bude sedm let, co jeho mlýn shořel, a on si nevezme na svědomí mladý život. Tu mu mlynářský navrhl, aby mu mlýn daroval, že potom možná neshoří. Mlynář se zamyslil a odvětil: „To bychom mohli zkusit. Když mlýn neshoří, tak ti ho daruji a k tomu dostaneš za ženu moji dceru.“ A bylo to!

dyž nastala noc, všichni z mlýna odešli a zůstal tam jen ten mládenec; dobře zavřel dveře i okna na závoru a čekal. Odbíjelo zrovna deset hodin, když někdo zaklepal na dveře. Mlynářský nechtěl nikoho dalšího pustit dovnitř, a tak zavolal: „Tady má tuto noc zahynout vše, co bude uvnitř, raději zůstaň venku, poutníku.“ Ale cizinec za dveřmi odporoval: „Jen mě pusť dovnitř. Možná, že budu nakonec tvůj zachránce.“ Tak otevřel mládenec dveře a dovnitř vešel muž, který s sebou vedl urostlého medvěda. Pozval medvědáře ke stolu a medvěd se uložil za pec.

dyž odbila půlnoc, rozrazily se samy od sebe dveře a do světnice vcupital vodník s mokrými šosy, na stůl hodil dvě velké ryby a že mu je mají upéci. Tak je dali na pánev na oheň a začali opékat. A když byly ryby hotové, medvědář mínil: „Teď by se hodilo, abychom ke stolu pozvali i našeho kamaráda.“ Šel k peci a sundal medvědovi náhubek. A to se medvědovi zamlouvalo, přihrnul se ke stolu a že si dá rybu. Ale vodník se nechtěl dělit, což vedlo k zápasu, který byl stále urputnější a není těžké uhodnout, že navrch měl medvěd. Nakonec se pokousaný a poškrábaný a pocuchaný vodník zachránil útěkem, když vyskočil z okna. Té noci mlýn neshořel a spokojený mlynář dal chasníkovi svoji dceru a k tomu ještě celý mlýn.

běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

běhlo sedm let a mladý mlynář se procházel kolem náhonu, když tu najednou vystrčil z vody hlavu vodník a zeptal se: „Mlynáři, máš ještě tu velkou kočku, která u tebe byla před sedmi lety?“ Mlynář pohotově odvětil: „Baže mám! Leží si vzadu za pecí a představ si, že má už sedm mladých!“ Na to opáčil vodník dosti nevrle: „Tak to už v životě nepřijdu!“ [pozn1]

Poznámka 1 - Lidová pověst „Der Wassermann in der Mühle Steenholt“ je ze souboru pověstí ze spolkové země Schleswig-Holstein, která leží na severu Německa mezi Baltským a Severním mořem. Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková. Zpět

Stáhni eBook - Mozná je k poslechu v MP3 - Formátuj pro tisk - Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .