yl jednou před dávnými časy jeden král, který měl za zámkem překrásnou zahradu a na té rostl strom, který nesl zlatá jablka. Jak ta jablka dozrávala, pečlivě je přepočítali, ale hned druhého rána jedno chybělo. Když to oznámili králi, poručil, aby drželi po nocích pod tím stromem stráž. Král měl tři syny, a tak poslali za setmění do zahrady toho nejstaršího. Když byla ale půlnoc, nedokázal se princ ubránit spánku a dalšího rána opět chybělo jablko. Následující noci musel hlídat prostřední syn, ale tomu se nevedlo o mnoho lépe. Když uhodila dvanáctá hodina, usnul a ráno chybělo další jablko. Nyní přišla řada s hlídáním na třetího syna a ten se k tomu měl, ale král mu příliš nevěřil a myslel, že ten pořídí ještě méně než jeho bratři; ale nakonec právě tento obstál! Princ si sice pod strom také lehnul, ale hlídal a spánku se ubránil. Když odbila dvanáctá hodina, ve vzduchu to zašumělo a zasvištělo a v jasném měsíčním světle uviděl princ ptáka, jehož peří zlatě zářilo, který se snesl na strom a chtěl zrovna uklovnout další jablko, když na něj princ vystřelil šíp. Pták sice uniknul, protože šíp zasáhnul jen peří, ale dolů se sneslo jedno zlaté péro. Jinoch ho zvednul, druhý den přinesl králi a vyprávěl mu, co se v noci stalo. Král svolal své rádce a kdekdo ho ujišťoval, že jedno takové péro má větší cenu než celé království. „Je-li tak drahocenné jediné péro,“ řekl král: „to mi mnoho nepomůže, chci a musím mít celého ptáka!“
ak se nejstarší syn, který spoléhal na svoji chytrost a byl přesvědčen, že toho zlatého ptáka najde, vydal na cestu. Když urazil pěkný kus cesty, uviděl na okraji lesa sedět lišáka, strhnul z ramene pušku, přiložil ji k líci a zamířil. Tu lišák zvolal: „Nestřílej, já ti za to dám dobrou radu. Jsi na cestě za zlatým ptákem a dnes večer přijdeš do vesnice, kde stojí proti sobě dva hostince. Jeden září do dáli a je v něm veselo, ale tam nechoď, jdi do toho druhého, který se ti bude zdát horší.“ „Copak mi může takové pošetilé zvíře udělovat rozumné rady?“ pomyslel si princ a zmáčknul spoušť. Lišáka ale minul, ten stáhnul ocas a upaloval do lesa. Potom se princ opět vydal na cestu a večer přijel do vsi, kde proti sobě stály dva hostince. V tom jednom se zpívalo a výskalo, ten druhý byl však tichý a k tomu ubohého a ponurého vzezření. „To bych byl věru ale hlupák,“ pomyslil si: „kdybych šel do hostince dobrého tak pro žebráky.“ A šel do toho zapovězeného a tam pro samé výskání a pískání zapomněl nejen na zlatého ptáka, ale i na svého otce a i na všechna dobrá naučení. Když uplynul nějaký čas a nejstarší princ stále nepřicházel domů, tu se vypravil na cestu ten druhý, aby též hledal zlatého ptáka. Jako starší bratr potkal i on lišáka a ten mu dal dobrou radu, které se tento ovšem nedržel. Když přišel k těm dvěma hostincům, starší bratr stál zrovna u okna, ze kterého zněla hudba, zpěv a jásot, a zavolal na něj. Princ neodolal a šel dovnitř, aby tam trávil čas jen v samých radovánkách.
pět uplynul nějaký čas, tu chtěl vytáhnout do světa ten nejmladší, aby vyzkoušel svoje štěstí, ale otec ho nechtěl pustit. „To je naprosto k ničemu,“ řekl si: „ten je schopný najít zlatého ptáka ještě méně než jeho bratři, a když ho potká nějaké neštěstí, nebude si vědět rady; to je ta jeho největší chyba.“ Ale nakonec, protože neměl klidu, nechal prince jít. U lesa opět seděl lišák, prosil o život a rozdával dobré rady. Nejmladší princ byl jinoch dobromyslný, a tak řekl: „Buď klidný, lišáčku, já ti neublížím.“ „Toho nebudeš litovat,“ odvětil lišák: „abys tam byl rychleji, sedni si na můj ocas.“ A sotva princ dosednul, lišák vyrazil a běžel přes hory a doly a vítr jim čechral vlasy. Když přiběhl lišák k vesnici, jinoch sestoupil, následoval jeho dobrou radu a vešel, aniž by se rozhlížel, do toho obyčejného hostince, kde v klidu přenocoval.
ruhého dne, když vyšel do polí, čekal tam lišák a řekl: „Teď ti řeknu, co máš udělat. Půjdeš rovnou za nosem k jednomu zámku, před kterým leží houf vojáků, ale tím se netrap, neboť budou spát, jdi jejich středem rovnou do zámku a projdi všemi komnatami, k posledku přijdeš do jedné, ve které bude viset v dřevěné kleci zlatý pták. Vedle stojí nádherná zlatá klec, ale střez se toho, že bys toho ptáka vyňal z jeho ubohé klece a dal do té nádherné, zle by se ti pak vedlo.“ Po těch slovech lišák natáhnul ocas a princ si na něj sednul. Běželi cestou necestou a vlasy jim ve větru vlály. Když dorazili k zámku, našel princ vše tak, jak mu lišák řekl. Přišel do komnaty, kde byl zlatý pták v dřevěné kleci a zlatá klec stála vedle; ležela tam i ta tři zlatá jablka. Tu si princ pomyslel, že by bylo věru směšné a nepatřičné, kdyby tak krásného ptáka nechal v té obyčejné a ošklivé kleci, otevřel dvířka, ptáka popadnul a posadil ho do zlaté klece. V tom okamžiku se pták dal do pronikavého křiku, vojáci se probudili, vrazili dovnitř a odvedli prince do vězení. Druhého dne byl předveden před soud, a když vše vypověděl, odsoudili ho k smrti. Tu mu král pravil, že mu daruje život, ale musí mu přivést zlatého koně, který je rychlejší než vítr; pak dostane za odměnu zlatého ptáka. Princ se tedy vydal na cestu, ale nebylo mu do kroku, nebylo mu do skoku, neboť kde měl hledat zlatého koně? Tu pojednou uviděl svého starého přítele lišáka, jak sedí u cesty. „Vidíš,“ řekl lišák: „tak se to stalo, protože jsi mne neposlechl. Ale nevěš hlavu, já tě v tom nenechám, poradím ti, jak získáš zlatého koně. Musíš se vydat rovnou na cestu, až dorazíš ke stáji, ze které toho koně ukradneš. Před dveřmi budou ležet pacholci, ale budou tvrdě spát, takže budeš moci v klidu vyvést koně ven. Ale musíš se mít na pozoru, osedlej ho tím ošklivým sedlem ze dřeva a kůže a ne tím zlatým, které tam také visí, jinak se ti zle povede.“ Potom lišák vystrčil ocas, princ se posadil a utíkali přes hory a lesy, až jim vlály vlasy ve větru. Vše bylo tak, jak lišák řekl.
rinc vešel do stáje, kde stál zlatý kůň. Když mu chtěl nasadit to obyčejné sedlo, tu si pomyslel: „Takové krásné zvíře bych měl zneuctít tím, že bych tu to krásné sedlo, které mu po právu náleží, nechal ležet?“ Jen se ale zlatým sedlem koně dotknul, dal se tento do tak hlasitého řehtání, že se pacholci probudili, prince dopadli a uvrhli ho do žaláře. Druhého dne byl před soudem odsouzen k smrti, ale král mu slíbil život a k tomu zlatého koně, pokud mu přivede krásnou princeznu ze Zlatého zámku. S těžkým srdcem se vydal jinoch na cestu, ale ke svému štěstí opět potkal věrného lišáka. „Měl bych tě ponechat tvému nešťastnému osudu,“ řekl lišák: „ale mám s tebou slitování a ještě jednou ti v nouzi pomohu. Tato cesta tě zavede rovnou ke Zlatému zámku. Dorazíš tam večer a v noci, když vše ztichne, se krásná princezna vydá do lázní, aby se tam vykoupala. A když vyjde, tu k ní přiskoč a dej jí polibek, pak tě bude muset následovat a ty ji můžeš odvést, ale nedopusť, aby se před odchodem loučila s rodiči, sice se ti zle povede.“ Pak vystrčil lišák svůj ocas, princ se posadil a uháněli přes hory i doly, až jim vítr svištěl kolem uší.
dyž dorazili ke Zlatému zámku, bylo vše tak, jak to lišák vypověděl. Princ počkal do půlnoci, a když bylo vše v hlubokém spánku a krásná panna se vydala do lázně, tu vyskočil a políbil ji. Princezna řekla, že s ním ráda půjde, ale úpěnlivě ho prosila, aby ji dovolil rozloučit se s rodiči. Zprvu jejím prosbám odolával, ale když stále plakala a nakonec mu padla k nohám, souhlasil. Sotva panna stála u postele svého otce, tak se tento probudil a s ním i všichni ostatní, kteří v zámku byli, a jinocha popadli a vrhnuli do vězení. Druhého dne mu král řekl: „Tvůj život je ztracen, ale můžeš získat milost, když do osmi dnů odklidíš horu, která leží před mým oknem a přes kterou nevidím. Pokud se ti to podaří, dostaneš za odměnu moji dceru.“ Princ se dal do kopání a kopal a odhazoval zemi bez přestání, ale když se po sedmi dnech podíval, jak málo toho vykonal, všechna ta jeho práce byla jako nic, tak upadl do smutku, ve kterém pomalu ztratil všechnu naději. Večer sedmého dne se ale objevil lišák a řekl: „Sice si nezasloužíš, abych ti opět pomáhal, ale teď jdi spát, já to za tebe dodělám.“ Druhého dne, když se princ probudil a podíval se z okna, hora tam nebyla. Radostně běžel ke králi a hlásil mu, že podmínku splnil a králi nezbylo, než dodržet slovo a dát mu svoji dceru.
ak se ti dva vydali na dalekou cestu a za nedlouho k nim přišel věrný lišák a řekl: „To nejlepší sice už máš, ale k panně se Zlatého zámku patří i zlatý kůň.“ „Ale jak ho získám?“ ptal se jinoch. „To ti hned řeknu,“ odvětil lišák: „nejprve přiveď králi, který tě poslal do Zlatého zámku, krásnou pannu. Bude radostí bez sebe a rád ti dá zlatého koně, aby sis ho odvedl. Ihned na něj vyskoč a se všemi se rukoudáním rozluč, nakonec s krásnou pannou a jak ji budeš držet, vytáhni ji k sobě na koně a uháněj odtamtud, co to půjde. Však tě nikdo nedohoní, aby ti ji vzal, neboť zlatý kůň běží rychleji než vítr.“ Princ to všechno šťastně vykonal a ujížděl s krásnou pannou na zlatém koni pryč. Lišák za nimi nezůstal pozadu a řekl: „Teď ti ještě pomohu ke zlatému ptáku. Když budeš v blízkosti zámku, kde mají zlatého ptáka, nechej pannu sesednout, já ti ji pohlídám. Potom jeď na zlatém koni na královský dvůr. Až ho uvidí, samou radostí ti hned přinesou zlatého ptáka. Jakmile budeš držet klec v rukou, tak ujížděj pryč.“ Když i tento úkol šťastně splnil, jel princ se svými poklady domů a lišák mu řekl: „Nyní mě musíš zaplatit za moje služby.“ „Co si přeješ?“ zeptal se jinoch. „Jakmile přijedeme do lesa, tak mě zastřelíš a usekneš mi hlavu a tlapy.“ „To by bylo pěkné poděkování,“ zděsil se princ: „je zhola nemožné, abych něco takového učinil.“ Lišák řekl: „Když to nechceš udělat, tak tě musím opustit, ale před tím, než odejdu, dám ti ještě jednu dobrou radu. Před tímto tě varuji, nekupuj maso ze šibenice a nesedej si na okraj studny.“ S těmi slovy odběhl do lesa. Jinoch si pomyslil: „To bylo věru zvláštní zvíře, vedlo takové podivné řeči. Kdo by kupoval maso ze šibenice a chuť sedat si na okraj studny, ta na mne věru ještě nikdy nepřišla.“
ak jel dál a cesta ho zavedla do té vsi, kde zůstávali jeho dva bratři. Vládlo tam velké pozdvižení a lidu srocení, a když se ptal, copak se to děje, dozvěděl se, že právě mají pověsit dva provinilce. A když přijel blíže, tu uviděl, že ti dva jsou jeho bratři, kteří ve vsi tropili jen rozličná lotrovství a všechno své jmění prohýřili. Ptal se, zda by je nemohl nějak vysvobodit. „Když za ně zaplatíte,“ řekli mu lidé: „ale proč byste dával svoje peníze za takové lumpy?“ Ale princ se nerozmýšlel, za bratry zaplatil, a když byli tito zase volní, vydali se společně na cestu. Přišli do lesa, kde prve všichni potkali lišáka, a protože slunce pálilo a uvnitř byl pěkný chládek, tak ti dva bratři řekli: „Odpočineme si tu chvíli u té studny, najíme se a napijeme.“ Princ souhlasil, v hovoru se však zapomněl a netuše nic zlého, posadil se na okraj studny. Ale ti dva bratři ho shodili dolů, vzali pannu, koně a ptáka a vydali se domů k otci. „Neneseme jen zlatého ptáka,“ chvástali se doma: „také jsme si opatřili zlatého koně a pannu ze Zlatého zámku.“ To bylo radosti, ale světe div se! Ten kůň nic nejedl, pták nezpíval a panna jen seděla a plakala.
ejmladší bratr ale nezahynul. Ta studna byla naštěstí suchá a on padnul do měkkého mechu, aniž by se zranil, ale nedokázal vylézt ven. Také v této nouzi ho věrný lišák neopustil, přišel tam a spílal mu, že jeho rady opět neposlechl. „Ale já tě tu nenechám,“ řekl: „zase ti pomohu na denní světlo.“ Poručil mu, aby se chytil jeho ocasu a pevně se držel, a tak ho vytáhnul ven. „Ještě nejsi mimo nebezpečí,“ řekl lišák: „tvoji bratři si nebyli jisti tvojí smrtí a tak les obklíčili vojáci, kteří tě mají zabít, když tě uvidí.“ Seděl tam u cesty žebrák, se kterým si princ vyměnil šaty a tímto způsobem se dostal až na královský dvůr. Nikdo ho nepoznal, ale zlatý pták začal pojednou zpívat, zlatý kůň začal žrát a krásná panna ze Zlatého zámku ustala v pláči. Král se překvapeně zeptal: „Copak se stalo?“ Tu panna pravila: „Já nevím, ale byla jsem tak smutná a nyní jsem šťastná. Je mi najednou veselo u srdce, jako by měl přijít můj pravý ženich.“ A vyprávěla králi vše, co se stalo, ačkoliv oba bratři jí předtím vyhrožovali smrtí, jestli je prozradí. Král nechal svolat všechny lidi, kteří byli v zámku a tu přišel i nejmladší princ v žebráckém šatě, ale panna ho ihned poznala a padla mu kolem krku. Tu byli ti bezbožní bratři dopadeni a souzeni a on se ale oženil s krásnou pannou a zdědil celou říši.
jak se to mělo s ubohým lišákem? Za nějaký čas šel princ zase do lesa. Potkal lišáka a ten mu řekl: „Nyní máš vše, co sis jen mohl přát, ale moje trápení nemá konce a není v mé moci se osvobodit.“ A poznova ho úpěnlivě prosil, aby ho zastřelil, usekl mu hlavu a tlapy. A tak to princ udělal a sotva se tak stalo, tak se ten lišák proměnil v člověka a nebyl to nikdo jiný než bratr té princezny, který byl konečně vysvobozen od kouzla, které na něm leželo.
od té chvíle žili všichni šťastně a spokojeně až do konce svých dnů. [pozn1]