ednou za týden chodil hastrman do města na jatka, aby si nakoupil, a ačkoliv měl oblečení trochu jiné než ostatní lidé, nikdo mu nebránil a nikdo se o něj nestaral. Ale hastrman pokaždé zaplatil jen starými proděravělými groši. Až si jednou řekl jeden řezník, vidouc to: „Jen počkej, však já se ti podepíšu, jen co se tu zase objevíš.“ A když přišel hastrman opět nakupovat maso, vyhlídl si ho řezník a v okamžiku, kdy mu peníze přistrkával, mu vrazil do vystrčeného prstu nůž, až krev vytryskla. Od toho času se hastrman na jatkách již neukázal.[pozn1]