va muzikanti z Zavelsteinu hráli jednou na posvícení v sousední vsi a domů se vydali až chvíli před půlnocí. Tu potkali je dva jezdci, kteří je vybídli, aby šli s nimi. To také udělali. Nedlouho poté dorazili k honosnému hostinci, ve kterém dámy a pánové popíjeli ze zlatých pohárů. Také před muzikanty postavili naplněné zlaté poháry a ti jim pak museli hrát, k čemuž ta společnost tancovala. Když se muzikanti k posledku hrou unavili, řekli si potají jeden druhému: „Kdybychom tak za naše hraní dostali alespoň jeden jediný takový pohár.“ Tak si každý tajně zastrčil při vhodné příležitosti pohár do kapsy. Brzy na to je spánek přemohl, a tak se uložili do jednoho kouta hostince k odpočinku.
dyž se druhého dne muzikanti probudili, leželi oba na pahorku pod šibenicí u Weilerstadtu a místo zlatého poháru měl ale každý v kapse volí podkovu. Tak ti muzikanti poznali, že vyhrávali na čarodějnickém sletu, ze strachu roztloukli svoje housličky a od toho času už je nikdo nikdy ke hře nepřiměl.[pozn1]