yla jednou jedna stará žena a ta chodila žebrotou. Vždy, když od slitovných lidí něco dostala, pravila: „Pán Bůh zaplať.“
ednoho dne vešla žebračka do dveří jednoho domu a našla tam mladíka, který se ohříval u ohně u krbu. Přátelsky se na žebračku, která stále ve dveřích a třásla se zimou, podíval a pravil: „Jen pojďte dovnitř, matičko, a ohřejte se!“
ebračka vstoupila, ale došla příliš blízko k ohni, takže jí začaly hořet cáry, které měla na sobě, aniž to zpozorovala. Mladík to viděl a přemýšlel, čím to má uhasit.
ak by jeden uhasil oheň bez vody?
edinou vodu, kterou ten hoch měl, byla ta v jeho těle, a tak ji vyplakal. [pozn1]