išák neměl na stromě žádného klidu [pozn1] . „Takovou potupu nemůžeš nechat nepotrestanou! Aby tak přišli další, a tak hloupě se vyptávali! [pozn2] Když se ti podaří uvolnit, ještě se můžeš zachránit!“ Lišák totiž věděl o jednom zázračném prameni; kdo se v něm vykoupal, tomu se zase dostalo toho, co mu na těle chybělo. Ale všechny myšlenky, touhy a chtění byly marné, se stromu se uvolnit nedokázal.
tu máš, čerte, kropenku! Pojednou se zvedl vítr tak silný, že strom, na kterém lišák visel, se zřítil a smyčka se uvolnila. V tom okamžiku lišák vyskočil a jako o závod běžel k čarovnému prameni. Za malou chvíli si už vykračoval lesem a měl nový kožich, pravda byl trošku tenčí, ta červeň jim prosvítala. Od toho dne běhá lišák [pozn3] po světě a pánbů ochraňuj zajíce, který mu přijde do cesty! [pozn4]