Kouzelný strom

Joseph Haltrich

b yl jednou jeden pasáček a povídá se, že to byl zrovna onen chuďasův syn, kterému požehnal náš Pán se svatým Petrem, když je tenkrát navštívili, a ten jednoho dne, když pásl na pastvině ovce, objevil tak podivuhodně krásný a urostlý strom, že u něj dlouhý čas stál celý u vytržení a prohlížel si ho. Nakonec se ze samé zvědavosti vyšplhal nahoru do větví a šlo to lehce, neboť větve toho stromu rostly jak příčky na žebříku, a tak si sundal boty a stoupal a stoupal stále vzhůru, a to celých devět dní. A tu máš, čerte kropenku! Dostal se na širokánskou pláň, na které stálo město plné paláců z ryzí mědi, a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les měděných stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl měděný kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého prýštila tekoucí měď, a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to vše prohlédl, ulomil si větévku z jednoho stromu, a protože měl nohy z té dlouhé cesty vzhůru celé uondané, chtěl si je trochu osvěžit v prameni, a tak je ponořil a vida, když je opět vytáhnul, měl je pokryté mědí. Pak se vydal kvapem zpět ke stromu, podíval se vzhůru do mraků, ale konec nezahlédl. „Tam nahoře musí být ještě krásněji!“ pomyslil si.

p oznova stoupal po celých devět dnů vzhůru bez toho, že by se unavil, a zase přibyl na širokánskou pláň, na které stálo město plné paláců z ryzího stříbra, a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les stříbrných stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl stříbrný kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého prýštilo tekoucí stříbro, a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to vše prohlédl, ulomil si z jednoho stromu větévku a chtěl si v prameni omýt ruce. Ponořil je tedy dovnitř a vida, když je opět vytáhnul, měl je potaženy stříbrem. Pak se vydal kvapem zpět ke stromu, podíval se vzhůru do mraků, ale konec nezahlédl. „Tam nahoře musí být ještě krásněji!“ pomyslil si.

p oznova po celých devět dnů stoupal vzhůru bez toho, že by se unavil a podívejme, byl na vrcholku stromu! Zase přibyl na širokánskou pláň, na které stálo město plné paláců z ryzího zlata, a za těmi paláci se rozkládal hluboký přehluboký les zlatých stromů. Na tom nejvyšším stromě seděl zlatý kohout, pod stromem byl pramen, ze kterého prýštilo tekoucí zlato, a to byl jediný zvuk, který se tu rozléhal, jinak bylo vše hrobově tiché a nebylo vidět ani živáčka; nic se nepohnulo, nic se nezachvělo. Když si to vše prohlédl, ulomil si z jednoho stromu větévku a sundal si klobouk, sklonil se nad pramenem a do tekoucího zlata nechal spadnout svoje vlasy, a když je zase vytáhnul ven, byly zlaté. Nasadil si klobouk a vrátil se zpět ke stromu a sestupoval dolů, aniž by se jen trochu unavil. Když dospěl zase na zem, obul si boty a hledal svoje ovce, ale nenašel po nich ani stopy. V dálce zpozoroval velké město a nyní pochopil, že se dostal do úplně jiné země. Co mohl dělat? Rozhodl se tam jít a najít si nějakou službu. Před tím však ukryl své tři ratolesti v kapsách kabátu, z cípu kabátu si vyrobil rukavice, aby ukryl svoje stříbrné ruce.

k dyž přišel do města, hledal zrovna královský kuchař kuchtíka a nemohl žádného sehnat a tu mu přišel jinoch do rány, a tak se ho zeptal, zda by tu službu za dobrý peníz nevzal, s čímž on souhlasil, ale měl podmínku, že nemusí nikdy sundávat klobouk, rukavice ani boty, neboť má ošklivou prašivinu a musel by se za ni stydět. To se kuchaři nezdálo, ale protože nikoho jiného neměl, musel s tím nakonec souhlasit. Pomyslil si, že ho stejně bude potřebovat jen v kuchyni a nikdo ho neuvidí. Tak to šlo nějaký čas. Kuchtík byl pilný a plnil všechny úkoly, které na něj kuchař nakládal, tak pečlivě, že si ho tento zamiloval. Jednoho dne se sešlo množství rytířů a hrabat ke klání, při kterém se pokoušeli vystoupat na Skleněnou horu a tam podat ruku krásné královské dceři, a tak si ji vysloužit. Už o to mnozí marně usilovali, ale všichni sklouzli dolů a nemálo z nich si při tom zlomilo vaz. Kuchtík prosil mistra kuchaře, zda by mu dovolil z dálky se podívat. Kuchař mu nechtěl odmítnout, protože byl tak věrný a přičinlivý, a tak řekl: „Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!“ To mu hoch slíbil a pospíchal ke Skleněné hoře. Tam stál zástup rytířů a hrabat v plné zbroji se železnými botami a brzy se jali pěkně v řadě za sebou stoupat vzhůru, ale žádný z nich nedospěl dál než jen do půli cesty, všichni popadali dolů a někteří zůstali ležet mrtví. Tu si kuchtík pomyslel: „Co kdybys to také vyzkoušel?“ Sundal si klobouk, kabát, stáhnul boty i rukavice, do ruky vzal měděnou ratolest a dříve než ho někdo zpozoroval, prodral se těmi zástupy a byl u Skleněné hory. Rytíři a hrabata před ním ustoupili zpět a stáli a užasli, protože kráčel beze strachu vzhůru a sklo se pod jeho nohama měnilo ve vosk a nenechalo ho uklouznout. Když byl nahoře, pokorně podal královské dceři měděnou větévku a ihned se obrátil zpět a pevně a bezpečně sestupoval dolů a dříve, než se davy vzpamatovaly, zmizel, protože pospíchal do úkrytu, oblékl si svoje šaty a byl v mžiku zase v kuchyni. Brzy nato přišel kuchař a vyprávěl mu tu zázračnou událost, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a princezně podal měděnou větvičku a potom zmizel, pak se ho ptal, zda to také viděl. Ten pravil: „Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!“ Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: „Nu, potom bych já musel být vévoda!“

d ruhého dne chtělo vyzkoušet svoje štěstí ještě více rytířů a hrabat, a tak se shromáždili pod Skleněnou horou. Kuchtík opět prosil kuchaře, zda by mu dovolil tomu hemžení z dálky přihlížet, a ten mu nechtěl odmítnout a řekl: „Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!“ To mu jinoch slíbil a pospíchal na místo, kde se rytíři už vydali nahoru, avšak marně, všichni se zřítili dolů a mnozí z nich zůstali ležet mrtví. Kuchtík dlouho neváhal a zkusil to i podruhé, rychle si sundal šaty, vzal stříbrnou větévku a dříve, než kdo zpozoroval, kde se tu vzal, kráčel tím davem, který se před ním rozestupoval a on pak klidně a bezpečně stoupal vzhůru po Skleněné hoře. Sklo bylo opět jako vosk, ve kterém zanechával stopy, a když byl nahoře, uctivě předal královské dceři větévku ze stříbrného stromu. Princezna by ho ráda popadla za ruce, ale on se jí ihned vytrhnul a vydal se na cestu zpět; kráčel dolů a zase zmizel v davu. Natáhnul si šaty a pospíchal domů. Brzy přišel též kuchař a opět vyprávěl o té podivuhodné věci, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a princezně podal stříbrnou větvičku a potom zmizel; a pak se ho ptal, zda to také viděl. Ten pravil: „Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!“ Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: „Nu, potom bych já musel být vévoda!“

t řetího dne chtělo vyzkoušet svoje štěstí ještě několik rytířů a hrabat, a tak se opět shromáždili pod Skleněnou horou. Kuchtík opět prosil kuchaře, zda by mu dovolil z dálky tomu hemžení přihlížet a ten mu nechtěl odmítnout a řekl: „Ale musíš se schovat, aby tě nikdo neviděl!“ A hoch spěchal na svoje místo, kde se rytíři a hrabata o Skleněnou horu pokoušeli, ale zřítili se všichni dolů a mnozí si k tomu zlámali vaz. Chlapec si pomyslel: „Ještě jednou bys to mohl také zkusit!“ Shodil šaty, vzal zlatou větévku a pospíchal, ještě než kdo zpozoroval, odkud vlastně přišel, skrze zástupy až ke Skleněné hoře a lidé se před ním rozestupovali. Pak stoupal bezpečně a najisto opět vzhůru a sklo bylo opět jako vosk, ve kterém zanechával stopy, a když byl nahoře, uctivě předal královské dceři větévku ze zlatého stromu. Také jí nabídnul pravou ruku a ona ji s radostí uchopila a ráda by spolu s ním ze Skleněné hory dolů sestoupila, ale chlapec se jí vytrhnul a sestoupil dolů sám a opět rychle zmizel v tlačenici, potom si oblékl šaty a pospíchal na své místo v kuchyni. Když přišel kuchař domů, vyprávěl mu tu zázračnou věc, o krásném chlapci s měděnýma nohama, se stříbrnýma rukama a zlatými vlasy, jak vystoupal na Skleněnou horu a podal princezně zlatou větvičku a nabídnul jí ruku, ale pak se vytrhnul a sešel dolů sám a potom zmizel; a pak se ho ptal, zda to také viděl. Ten pravil: „Ne, já jsem to neviděl, to jsem byl přece já!“ Ale kuchař se tomu pošetilému nápadu smál a odvětil mu v žertu: „Nu, potom bych já musel být vévoda!“

k rál a princezna byli však velmi smutní z toho, že se ten krásný hoch nechtěl ukázat, a tak nechali rozhlásit, že musí předstoupit všichni mladíci říše a ukázat se jim bosí, s nepokrytou hlavou a bez rukavic. Tak přišli, ale ten pravý, kterého hledali, mezi nimi nebyl, a tak se král vyptával, zda v jeho říši už opravdu není žádný jinoch, a tu přišel kuchař a řekl: „Pane, já mám ještě jednoho kuchtíka, který mi věrně slouží, ale určitě to není ten, kterého hledáte, protože ten má zlou prašivinu a vstoupil do mé služby jen pod tou podmínkou, že nemusí nikdy sundávat rukavice, kabát, klobouk ani holínky.“ Ale král se chtěl přesvědčit a královská dcera se v koutku duše zaradovala: „Ano, to musí být on!“ Kuchař tu musel posečkat a jeden sluha přivedl dovnitř kuchtíka, který byl opravdu celý špinavý, a král mu řekl: „Byl jsi to ty, kdo třikrát vystoupal na Skleněnou horu?“ „Ano, jsem to já!“ odvětil hoch: „Taky jsem to svému pánovi vždy řekl.“ Kuchaři se při těch slovech zachvěla půda pod nohama a na chvíli ztratil zcela řeč, pak však řekl: „Ale jak můžeš takhle mluvit, synku?“ Ale král si toho nevšímal a řekl: „Nu, dobrá! Ukaž hlavu, ruce a nohy!“ Tu kuchtík sundal kabát, holínky, klobouk i rukavice a stál tu v celé své kráse. Pak královské panně podal ruku a ona mu ji stisknula a byla přešťastná. Brzy byla svatba a za nedlouho potom mu král předal celou říši. „Nyní věříš, že jsem to byl já, kdo po třikráte vystoupal na Skleněnou horu?“ zeptal se mladý král kuchaře. „Čemu bych pak mohl věřit, kdybych tomuhle nevěřil?“ řekl kuchař a prosil o prominutí. „Nyní se tedy staneš tím vévodou, jak jsi vždy říkal, a budeš mi dohlížet na všechny kuchyně v říši.“

m ladá královna by ale ráda věděla, kde její manžel získal ty tři větévky, měděné nohy, stříbrné ruce a zlaté vlasy. „To ti mohu, moje milá, klidně ukázat,“ řekl mladý král jednoho dne: „sama uvidíš, jak se to událo.“ Chtěl ještě jednou spolu se svojí ženou vystoupat na ten kouzelný strom a ukázat jí všechnu tu nádheru, avšak když na to místo přišli, strom tam nebyl a žádný člověk o něm vícekrát neslyšel ani ho neviděl. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Jak to všechno tenkrát bylo, se dozvíte v legendě „Odměna a trest“.   Zpět
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Der Wunderbaum" je ze sbírky pohádek „Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen“ (1856) německého filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 - 17.05.1886). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková. Další zpracování podobného motivu najdete v povídačce bratří Grimmů „Tři tovaryši“.   Zpět


Stáhni eBook    -   Mozná je k poslechu v MP3   -   Formátuj pro tisk    -   Pošli e-mailem
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak měl pasáček královské štěstí - Ulrich Jahn
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons