edaleko Štýrského Hradce leží jedno místo, kterému lidi od pradávna říkají Stěna. Aby jeden nepřišel zkrátka, stojí tam i vysoká hora a té zase od nepaměti říkají Děvin skok. Jak k tomu jménu přišla, o tom vypráví pověst:
a časů, kdy světem chodili chasníci nadmíru rozpustilí a bohaprázdní, si jeden z nich vybral pro své nečisté úmysly jedno počestné selské děvče, a tak dlouho za ním brousil, tak dlouho mu nadbíhal, až dívku konečně po mnohém slídění jednoho dne zastihnul samotnou na výše řečené hoře. Zoufalá dívčina zahnaná do úzkých, nevěděla co jiného počít, a tak skočila dolů. Pánbů ji byl tenkrát k pomoci, přeskočila říčku Mur a ve zdraví dopadla na vysoký pohorek na druhé straně.
d toho času říkají lidé té hoře Děvin skok. [pozn1]