Geislingenu[pozn1] byl jedenkráte ke smrti odsouzený veden k šibenici. Když průvod přišel na popravčí místo, prosil ubohý hříšník soudce, aby směl ještě jednou promluvit k lidu. Tu prosbu mu splnili.
u odsouzenec naposledy ubezpečil lid o své nevině, na znamení kteréž vytryskne z této skály pramen ihned, jakmile jeho nevinná duše vstoupí do nebe. Sotva kat vykonal rozsudek, tu zabublal ve skále pod šibenicí potůček. Lid byl otřesen tím kouzelným znamením neviny odsouzeného a soudce zvolal: „Pane, nesuď mne, jak já jsem soudil!“
eště dnes pospíchá průzračná bystřinka z Galgenbergu u Geislingenu dolů do údolí, říkají jí Šibeniční potok.[pozn2]