dyž jednou paní na sídle Bonikau v Sasku v šestinedělí ležela a byla zrovna sama, přišla k ní malá ženička a prosila, aby k tomu svolila, že v její komnatě budou slavit svatbu, ale měla vše držet v tajnosti, nikdo se o tom nesměl dozvědět.
dyž byla paní von Bonikau svolila, přišlo pojednou do její komnaty velké společenství zemních skřítků.
bjevil se malý stolek, kolem něj spousta židliček a celé to svatební společenství zasedlo k bohaté tabuli. Když byli v plném jídle, přiběhla znenadání jedna ženička a hlasitě volala: „Chvála Bohu na výsostech, konec časů zlých, neboť starý král dlí již na nebesích!“[pozn1]