Laciné dřevo

Joseph Haltrich

yl jednou jeden chudý sedlák, který vozil dřevo na prodej do města. Když tak jednou zase jel lesem, přišel k němu stařec v šedivém kabátě a zeptal se ho: „Kampak s tím dřevem?“ „Do města.“ řekl sedlák. „Nu to ti tedy poradím, pokud chceš být šťastný, neprodávej ho dráž než za jeden jediný krejcar.“ „To udělám!“ řekl sedlák a jel dál. Když dorazil do města a lidé k němu přicházeli a ptali se ho, za kolik to dřevo prodá, odpovídal: „Za krejcar.“ Tu se mu smáli a mysleli si, že se zbláznil a šli dál svou cestou.

onečně se k obchodu nechal přemluvit jeden chudý měšťan, za krejcar to dřevo koupil, nechal si ho zavézt rovnou domů a sám šel napřed, aby o tom šťastném nákupu vypověděl své ženě. Ale tato tomu přirozeně nechtěla věřit, vyběhla ven za sedlákem a ptala se ho potají na cenu. Když sedlák slova jejího muže potvrdil, pospíchala dovnitř a pravila: „Muži, tomu sedlákovi bychom mohli jako poděkování nabídnout na osvěžení trochu vína.“ „To mohli! Hned přines plnou konvici.“ Žena šla do sklepa a přinesla víno, ale to bylo zcela zakalené. Tu pravil muž: „Copak je to? Natočila jsi ze správného sudu? To víno přeci není zakalené, asi byla špinavá konvice. Vezmi si jinou a přines víno znova!“ Tak žena šla a víno přinesla, ale teď bylo krvavě rudé. „Tak nevím, co to je, snad abych tam šel nakonec sám.“ Muž umyl konvici a šel do sklepa, bylo víno krásně zlatožluté, ale tak husté, že stěží z teklo. Šel nahoru a sedlákovi tu podivnost vyprávěl a omlouval se. Ale sedlák řekl: „Nic se neděje.“ A protože v tom okamžiku neměl zrovna žízeň, poprosil měšťana, aby mu víno nalil do torny, než dojde domů, třeba ho proklepe a ono zase zřídne. Ten tak učinil.

edlák táhnul lesem domů, když tu k němu přišel opět ten stařec v šedivém kabátě a zeptal se ho, jak se mu dařilo. Sedlák mu vše vypověděl. Tu stařec řekl:„Poslyš, co ti řeknu, to zakalené víno věštilo sedm let hladových, to krvavě rudé bylo znamením sedmi let válečných a to zlatožluté víno ti i s tím krejcarem přinese štěstí!“ S těmi slovy stařec zmizel. Když sedlák přijel domů a jeho žena slyšela, že dřevo prodal za jediný krejcar, tu ho tak zle proprala, že na něm nezůstala nit suchá, a když ji chtěl uchlácholit a vyprávěl, že dostal také víno, které mu nalili do torny, nemohla se již víc ovládnout a začala ho proklínat: „Ty hlupáku, čeho jsem se na tobě dočkala? Copak to kdy kdo slyšel, aby se víno nalévalo do torny?“ Sedlák chtěl víno z torny vytřást, však tu máš čerte kropenku! z torny padaly ryzí zlaťáky a nakonec i onen krejcar. V tu ránu bouřka přešla, na tváři jeho ženy se zase rozjasnilo nebe, až byla radost na to pohledět. „Milovaný muži, promiň, ale jak si můžeš ze své ženy tropit takové šašky?“ „Chraň Bůh!“ řekl muž: „Já ti povídal čistou pravdu, ale vidím, že to náš Pán učinil zázrak a odměnil tak moji víru.“ Pak jí vypověděl tu příhodu se starcem v šedivém kabátě.

řišlo těch sedm let hladových, pak sedm let válečných, ale jakkoliv těžce to sedlák přežíval, nebeské požehnání mu to nakonec pomohlo vše přečkat ve zdraví. [pozn1]

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Das wohlfeile Holz" je ze sbírky lidových pohádek "Sächsische Volksmärchen aus Siebenbürgen" filologa a folkloristy Josepha Haltricha (22.07.1822 -17.05.1886). Z němčiny přeložila a pro vaši potěchu převyprávěla Jitka Janečková. Zpět

Stáhni eBook - Mozná je k poslechu v MP3 - Formátuj pro tisk - Pošli e-mailem

Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)
Kontakt: webmaster@pohadky.org

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .