Vlk a člověk

Bratři Grimmové



Jednoho dne vyprávěla kmotra liška vlkovi o velké člověčí síle, žádné zvíře se člověku nemůže jen tak postavit, je třeba vždy užít lsti, aby se jeden před člověkem zachránil. Ale vlkovi se taková řeč nezdála, kdyby jednoho dne člověka potkal, hned by si s nim začal, aby si změřili síly, pak by se vidělo. Tak mu kmotra liška navrhla, ať zítra brzy ráno přijde a ona mu ráda nějakého toho člověka ukáže.

Brzy ráno vlk přišel a liška ho zavedla na cestu, o které věděla, že tudy každý den chodí myslivec. Nejprve ale potkali starého vysloužilého vojáka a vlk se hned ptal, zda tohle je člověk. Kmotra mu však řekla, že tenhle člověkem byl, ale je to už dávno. Pak potkali malého hocha, který spěchal do školy, a vlk se opět ptal, jestli je to člověk. Kmotra mu ale řekla, že tenhle člověkem za nějaký čas teprve bude. Konečně jim v ústrety přicházel myslivec, na rameni měl dvouhlavňovou brokovnici a za pasem lovecký tesák. A kmotra liška vlkovi řekla, že toto je člověk, s tím se má poměřit, ale ona sama se raději uchýlí do bezpečí své jeskyně. A byla pryč!

Zatím šel vlk člověku vstříc. Myslivec, když vlka spatřil, zalitoval, že nemá nabito kulemi, ale i tak strhl pušku z ramene a vlkovi nadělil do čumáku pár broků. Ten se hrozitánsky zašklebil, ale nenechal se zastrašit a šel dál. Tak myslivec vystřelil i z druhé hlavně, ale i tentokrát vlk bolest potlačil a pak na člověka zaútočil. Ten vytasil svůj blýskavý tesák a než se vlk nadál, byl samá krev a nezbylo mu, že se aby se obrátil a pelášil za kmotrou liškou.

Ta se ho hned ptala, zda-li s člověkem řádně zatočil, ale vlk jí vyprávěl, že si jeden lidskou sílu nedokáže ani představit; ten člověk sundal z ramenou nějakou píšťalu a fouknul do ní tak zostra, až to vlka zašimralo na čumáku, potom zafoukal ještě jednou a mocněji, to bylo, jako by mu do čumáku udeřil blesk i s krupobitím, a když se na člověka vrhnul, vytáhl si z těla žebro, které se na slunci blyštělo, a tím pak vlka tak zřídil, až z něho kapala krev.

Vidíš, co ty jsi za chvastouna,“ řekla kmotra liška: „sekyru hodíš a zpět domů ji nikdy nepřineseš!“ [pozn1]




Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Wolf und der Mensch“ (KHM 72) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a převyprávěla Jitka Janečková.



www.pohadky.org - server plný pohádek pro malé i velké.
Licence Creative Commons 3.0 - Uvedte autora(BY)-Nevyuzivejte dilo komercne(NC)-Zachovejte licenci(SA)

Webmaster: Petr Macek (webmaster@pohadky.org)
Texty: Jitka Martináková