Honza silák

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden muž a jedna žena a měli jedno dítě a žili úplně sami v jednom zapomenutém údolí. I událo se tenkráte, že matka šla do lesa, aby tam nasbírala jedlové chrastí, a malého Honzíka, který měl zrovna dva roky, vzala s sebou. Bylo právě jaro a dítě se radovalo z pestrobarevných květin; a šli stále hlouběji do lesa. Pojednou před ně vyskočili z křoví dva loupežníci, popadli matku i dítě a vedli je do hloubi černého lesa, kam co rok dlouhý nepřišel ani človíček. Žena loupežníky snažně prosila, aby ji i dítě nechali běžet, ale jejich srdce byla z kamene, neslyšeli její prosby ani kletby a táhli je dál. Po dvou hodinách úmorné cesty trním a křovím přišli k jedné skále, ve které byly dveře, jeden loupežník na ně zabušil a ony se ihned otevřely. Teď šli dlouhou a temnou chodbou, až přišli do obrovské jeskyně, kterou osvětloval jen hořící oheň v krbu. Na stěně visely meče, šavle a jiné mordýřské náčiní, které se v tom světle zlověstně blyštělo, uprostřed stál černý stůl, kolem něhož hráli čtyři loupežníci v kostky, náčelník seděl v čele. Ten nyní přistoupil k ženě a nabádal ji ke klidu, aby se nebála, že ji nikdo nic neučiní, že se jen musí starat o hospodářství, a když bude vše pečlivě udržovat, nebude se jim u nich dařit zle. Pak ji podal něco k jídlu a ukázal jí postel, kde měla se svým dítětem spát.

u bohá žena zůstala u loupežníků mnoho let a Honzík zatím rostl a sílil. Matka mu vyprávěla příběhy a učila ho číst podle jedné staré rytířské knihy, kterou našla v jeskyni. Když mu bylo devět let, vyrobil si z jedlové větve pořádný kyj a ukryl si ho za postelí, pak šel k matce a zeptal se: „Milovaná maminko, řekni mi kdo je můj otec, já to chci vědět.“ Matka mlčela a nechtěla mu to říci, aby na něj nepřišla touha po domově, a taky věděla, že loupežníci by mu nikdy nedovolili odejít; srdce se jí z toho mohlo rozskočit, že nemá nikdy poznat svého otce. V noci, když se loupežníci vrátili ze své loupežné výpravy, vytáhnul Honza svůj kyj, postavil se před loupežnického kapitána a řekl: „Teď chci vědět, kdo je můj otec, jestli mi to okamžitě neřekneš, srazím tě k zemi.“ Tu se začal kapitán smát a vrazil mu takový pohlavek, až se skutálel pod stůl. Honza se postavil, mlčel a jen si pomyslil: „No ještě rok počkám a pak to zkusím znova, možná to půjde lépe.“

k dyž uběhnul rok, zase vytáhnul ten svůj klacek, setřel z něj prach, prohlídnul si ho a pravil: „To je ale řádný kyj.“ V noci přišli loupežníci domů a pili víno, jeden džbánek za druhým, až jim z toho začaly padat hlavy. Tu Honza popadl svůj kyj, postavil se před kapitána a zeptal se ho, kdo je jeho otec. Kapitán mu zase vrazil pohlavek, až se skutálel pod stůl. Ale hoch ihned vstal a kyjem udeřil nejprve kapitána a pak vypráskal i ostatní loupežníky tak, že se nemohli v těle údů dopočítat. Matka stála opodál a byla překvapena jeho statečností a silou. Když byla Honza s prací hotov, šel k matce a pravil jí: „Tak to by bylo, ale teď chci vědět, kdo je můj otec.“ „Milovaný Honzíku,“ řekla a vzala kapitánovi klíč od dveří: „pojď, budeme otce hledat, dokud ho nenajdeme.“ Honza zatím popadl pytel od mouky, naházel do něj zlato, stříbro a vše cenné, co nalezl, a když ho naplnil, hodil si ho na záda. Tak společně opustili jeskyni a hoch vykulil oči, když z temnoty vyšli do světlem zalité krajiny, do zeleného lesa, mezi květiny a ptáky, pod slunce zářící na blankytné ranní obloze. Musel se na chvíli zastavit a tou krásou se celý u vytržení kochal, protože něco takového ještě nespatřil. Matka hledala cestu domů, a když ušli několik hodin, tu šťastně dorazili do onoho údolí a k jejich chalupě.

o tec seděl přede dveřmi a rozplakal se radostí, když poznal svoji ženu a slyšel, že Honza je jeho syn, neboť je oba dávno pokládal za mrtvé. A hoch, ač měl teprve dvanáct let, byl o celou hlavu větší jak on. Vešli společně do světnice, ale sotva Honzík hodil ranec na lavici u pece, v celém domě to zapraskalo, lavice se rozlomila, prolomila se podlaha a ranec se propadnul do sklepa. „Bože ochraňuj nás!“ zvolal otec: „Co je to? Teď jsi naši chalupu docela zničil!“ „Jen si z toho, otče, nic nedělejte! “ odvětil Honza: „V tom ranci je toho dost na nový dům.“ A dali se do stavby nového domu, nakoupili dobytek i polnosti a začali hospodařit. Honza oral pole, a když šel za pluhem a zabral, tu nepotřebovali ani voli, aby ho táhli.

p říštího jara Honza pravil: „Otče, vezměte peníze a nechejte mi udělat kyj, který bude vážit celý centnýř, chci se vydat do světa.“ Když byl kyj hotov, opustil Honza otcovský dům a šel a šel, až dorazil do hlubokého černého lesa. Tam uslyšel praskot a skřípot, a když se rozhlédl, uviděl jedli, která se stáčela odshora nahoru jako provaz, a když se podíval ještě výše, tu uviděl velkého chlapa, který stromem otáčel jako vrbovým proutkem. „Hola! Co to tam vyvadíš?“ zavolal na něj. Chlap odpověděl: „Ale včera jsem si přinesl trochu proutí na koště a teď si dělám provázek, abych ho svázal.“ „Ten se mi líbí,“ pomyslel si Honza: „má sílu!“ a zavolal na něj: „Dobře uděláš, když půjdeš se mnou.“ Chlap slezl dolů a byl vám o celou hlavu větší jako Honza, a že ten nebyl zrovna malý. „Budu ti říkat Jedlívrtil!“ řekl Honza. A šli dál společně a tu uslyšeli klepání a bušení, až se z toho země chvěla. Brzy přišli k jedné mohutné skále, před kterou stál obr a pěstí z ní odsekával kusy. Když se Honza ptal, co to činí, odpověděl: „Když chci večer spát, stahují se sem vlci, medvědi a jiná podobná havěť, čenichají a ňafají a nenechají mě spát, tak si chci postavit dům, abych měl klid.“ „Jejda, toho bych mohl taky potřebovat.“ řekl si Honza a pravil k silákovi: „Nechej dům domem a pojď se mnou, budu ti říkat Kámentlouk.“ Obr souhlasil a tak táhli tím lesem ve třech, a všude kam přišli, dávala se divá zvěř na útěk. Večer dorazili ke starému, opuštěnému zámku, vešli dovnitř a uložili se v jedné komnatě ke spánku.

d ruhého rána vyšel Honza do zahrady, která byla celá zpustlá a zarostlá hložím a křovisky. A když se tam procházel, tu na něj najednou vyrazila divoká svině, a tak neváhal a dal jí par ran kyjem, až padla mrtvá k zemi. Pak si ji přehodil přes ramena a přinesl ji do zámku, kde ji narazili na rožeň a upekli a dobře se poměli. Tak si domluvili, že každého dne, zatímco dva zbývající půjdou na lov, jeden, na kterého přijde řada, zůstane doma a připraví pro každého k jídlu devět liber masa. Prvního dne zůstal doma Jedlívrtil, Honza a Kámentlouk šli na lov. Když byl Jedlívrtil zaměstnám vařením, tu do zámku přišel malý, celý svraštělý mužík a žádal si maso. „Pakuj se ty, tichošlápku!“ odsekl mu Jedlívrtil: „Tobě masa netřeba!“ Ale jak se podivil, když na něj pojednou nepatrný pidimužík vyskočil a začal ho mlátit pěstičkami tak, že se mu neubránil, svalil se na zem a sotva popadal dech. Mužík neodešel dříve, dokud si na něm nevybil svůj vztek. Když ti dva přišli z lovu, Jedlívrtil jim nic neřekl a zlomyslně asi pomyslil: „Až zůstanou doma, jen ať si toho malého nedůtklivce okusí!“ Následujícího dne zůstal doma Kámentlouk a vedlo se mu stejně jako Jedlívrtilovi, taky ho mužíkem zle vypořádal, když mu nedopřál ani kousek masa. Když ti druzí dva večer přišli domů, Jedlívrtil na něm viděl, co se mu bylo stalo, ale oba mlčeli jako pěny a myslili si: „Ať si Honza taky okusí tuhle polívčičku.“

h onza, který zůstal dalšího dne doma, dělal svou práci v kuchyni, stál u kotle a obhlížel maso, když tu přišel mužík a bez dalšího si žádal kus masa. Honza si pomyslil: „Je to nějaký chudý kmotr, můžu mu dát ze svého dílu a ti druzí dva zkrátka nepřijdou.“ A podal mu kousek masa. Když to trpaslík snědl, přál ještě kus a dobromyslný Honza mu dal a pravil, že tohle je hezký kus masa, s tím by měl být už spokojen. Ale trpaslík žádal maso do třetice. „Ty drzoune nenasytná!“ řekl Honza a nedal mu nic. Tu na něj chtěl ten zlovolný skřet skočit a vypráskat ho jako Jedlívrtila a Kámentlouka, ale tentokrát padla kosa na kámen. Honza mu uštědřil pár mocných ran, až se skutálel ze zámeckých schodů, a když se za ním rozběhnul, zakopnul o něj, a jak byl dlouhý a široký, natáhnul se na zem a než se zase postavil, byl trpaslík venku ze zámku. Honza pospíchal za ním a viděl, jak mizí v jedné skalní puklině, dobře si to místo obhlédl a pak se obrátil zpět k zámku.

k dyž se ti druzí dva vrátili, velmi se podivili, že je Honza v pořádku a on jim vyprávěl, co se mu přihodilo, a tak už nemlčeli a pravili mu, jak se dařilo jim. Tu se Honza smál a pravil: „Po právu se vám stalo, když jste byli tak lakomí pro kousek masa, ale je to ostuda, že jste tak velcí a nechali jste pouhého trpaslíka, aby vám napráskal.“ Pak vzali koš a provaz a šli všichni tři k tomu místu ve skále, ve kterém se trpaslík ztratil; Honza se nechal v koši na provaze spustit dolů. Když koš dosednul na dno, našel tam dveře, a když je otevřel, seděla tam překrásná dívka, byla tak krásná, že se to vypovědět nedá, vedle ní seděl trpaslík a šklebil se jako kočkodan. Dívka byla spoutána řetězy a dívala se na Honzu tak smutně, že ho popadla velká lítost a pomyslil si: „Tu musím z moci toho zlého trpaslíka vysvobodit!“ a uštědřil mu svým kyjem ránu, až padl mrtev k zemi. V tom okamžení spadly z dívky řetězy a Honza byl její krásou celý okouzlený. Vyprávěla mu, že je královská dcera, kterou z její vlasti unesl loupeživý hrabě a zavřel tady v té skále, protože o něm nechtěla ani slyšet, toho zlého trpaslíka k ní posadil jako stráž, aby ji trápil a všelijak soužil. Potom Honza dívku posadil do koše a nechal ji vytáhnout nahoru. Když koš sjel zase dolů, pomyslil si: „Už jednou se ti dva zachovali falešně a nic mi neřekli o trpaslíkovi, kdo ví, co mají v úmyslu nyní.“ A položil do koše svůj kyj a to bylo velké štěstí, neboť sotva se koš zvednul do poloviny, nechali ti ho nahoře spadnout dolů, a kdyby v něm Honza seděl, byl by teď dozajista mrtev.

n yní ale netušil, jak se z té hloubky dostane nahoru, a nebyl tu nikdo, kdo by mu poradil. „To je smutné,“ řekl si: „budu tady muset bídně zahynout.“ Když se tak procházel v podzemí, přišel znovu do komůrky, kde předtím seděla tím princezna, a uviděl, že trpaslík má na ruce prsten, který se krásně blyštěl. Tak mu ho stáhnul a nasadil si ho na prst, a když s ním otočil, tu pojednou uslyšel nad hlavou nějaký šramot. Zvedl oči a tu uviděl, jak mu nad hlavou poletují džinové, kteří mu pravili, že je jejich pánem a splní mu každé přání. Nejdříve z toho málem celý oněměl, ale potom jim poručil, aby ho vynesli nahoru. Poslechli a v okamžení s ním vyletěli nahoru. Tam neviděl ani živáčka, a když vešel do zámku, ani tam nikoho nenašel, Jedlívrtil a Kámentlouk upalovali pryč a tu dívku vzali s sebou.

h onza otočil prstenem a přiletěli džinové a řekli mu, že ti dva jsou na moři. Tak běžel a běžel, až stanul na mořském břehu a uviděl v dálce na vodě loďku, ve které seděli nevěrní druhové. Ve velkém vzteku, aniž se zamyslil, skočil do vody i s tím svým kyjem a začal plavat, ale ta jeho těžká palice ho táhla do hloubky a byl by se nakonec bídně utopil. Ve správném okamžiku ale otočil prstenem, přiletěli džinové a odnesli ho do loďky, kde kyjem srazil ty dva ničemníky do moře, a tak se jim dostalo zasloužené odměny.

s tou krásnou dívkou, která vlastně podruhé osvobodil, pak plul domů k jejím královským rodičům, kde slavili překrásnou svatbu a žili šťastně až do konce svých dní. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der starke Hans" (KHM 166) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons