Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden král a ten měl syna, kterému bylo předpovězeno, že v den, kdy dovrší šestnáct let, zahubí ho bílý jelen se zlatými parohy. Když princ povyrostl, vydal se jednoho dne do lesa na lov, ale ztratil se. Jak tak bloudil lesem a hledal ostatní lovce, uviděl nádherného bílého jelena se zlatými parohy, a tak neodolal a vydal se ho pronásledovat. Ale celé jeho snažení bylo marné, jelena nedostihnul. Hnal se za ním tak dlouho, až se dostal ven z lesa. Tu najednou jelen zmizel a před princem stál vysoký muž, který řekl: „Konečně tě mám! Já jsem ten, kdo tě zahubí!“ Pak prince popadnul a dovlekl ho na svůj zámek, kde ho posadil ke stolu a musel s ním jíst. Když tak spolu seděli, ten muž, který byl král, řekl: „Mám tři dcery, jednu krásnější než druhou. Budeš přes noc u té nejstarší hlídat, od devíti hodin večer do šesti hodin ráno. Přijdu tě zkontrolovat vždy, když zvon odbije další hodinu. Zavolám na tebe, neodpovíš-li mi, budeš ráno synem smrti. Pokud ale neusneš, dostaneš princeznu za ženu.“

k dyž prince zavedli do princezniny ložnice, tak tam stál Kamenný Kryštof, kterému princezna řekla: „V devět hodin přijde můj otec a pak každou hodinu, dokud neodbijí šest. Když se bude ptát, tak mu odpověz místo prince.“ A Kamenný Kryštof souhlasně kývnul hlavou, nejdříve docela rychle, pak stále pomaleji a pomaleji a za chvíli stál opět bez pohnutí. Druhého rána král princi řekl: „Nu, vedl sis dobře, ale dceru ti dát nemůžu. Budeš hlídat ještě jednou, a to u prostřední princezny, pak si ještě rozmyslím, zda ti tu nejstarší dám za ženu. Ale přijdu každou hodinu, a když tě zavolám, odpověz mi, pokud tě zavolám a ty neodpovíš, zahubím tě.“ Princ šel tedy s tou prostřední princeznou do ložnice, kde stál ještě mohutnější Kamenný Kryštof, kterému princezna řekla: „Když se můj otec bude ptát, odpověz místo prince!“ Kamenný Kryštof opět kývnul hlavou, nejprve rychle a pak stále pomaleji a pomaleji, až stál nakonec bez pohnutí. Princ si lehl na práh dveří, dal si ruku pod hlavu a usnul. Druhého dne král řekl: „Vedl sis opět dobře, ale dceru ti dát nemůžu. Budeš hlídat ještě jednu noc a tentokrát u té nejmladší. Pak si promyslím, zda nedostaneš za ženu moji prostřední dceru. Ale každou hodinu přijdu, a když tě zavolám, odpověz mi, pokud tě zavolám a ty neodpovíš, poteče pro mne tvoje krev!“ V ložnici nejmladší princezny stál ten největší Kamenný Kryštof. Když mu princezna řekla: „Když se můj otec bude ptát, odpověz místo prince.“ kývnul hlavou a kýval ještě půl hodiny, než se hlava zase uklidnila. Princ si lehnul na práh a usnul.

d ruhého dne král řekl: „Sice jsi hlídal dobře, ale svoji dceru ti dát nemohu. Mám velký les, a když mi ho do šesti hodin večer pokácíš, tak o tom budu přemýšlet.“ a dal mu skleněnou sekeru, skleněný klín a skleněný hák. Když přišel princ do lesa a pustil se do práce, máchnul sekerou a ta se roztříštila, stejně tak klín i hák, a tak si smutně sednul, protože věřil, že teď ho král konečně zahubí; a bylo mu do pláče; a bylo mu do nářku. V poledne král princeznám řekl: „Jedna z vás, děvčata, musí princi přinést něco k jídlu.“ „Já ne,“ řekly ty dvě starší: „já mu nic neponesu, ať jde ta nejmladší!“ Tak šla ta nejmladší. Když přišla do lesa, ptala se, jak se mu daří, a on odvětil, že špatně. Tu řekla, že má něco málo sníst, ale on řekl, že tak jako tak musí umřít, a tak už nechce nic jíst. Ale princezna ho přemluvila, aby to přece jen zkusil, a tak šel a najedl se. Potom řekla: „Já tě budu teď chvíli vískat, abys přišel na jiné myšlenky.“ Princ si dal hlavu do jejího klína a ona ho vískala, a protože byl unavený, tak usnul. Pak vzala svůj šátek, uvázala na něj uzel a třikrát udeřila do země se slovy: „Dělníci, sem!“ Kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se tam zástupy skřítků, lesních mužíčků a podzemních strašidýlek a ptaly se, co princezna poroučí. „Pokácejte celý les a dřevo naskládejte do sáhů! A máte na to tři hodiny!“ Achich, ouvej! Skřítkové a mužíčkové museli svolat celé příbuzenstvo, aby jim při práci pomohlo, a když uběhly tři hodiny, bylo vše hotovo a přišli to hlásit princezně. Ta vzala opět svůj bílý šátek a řekla: „Dělníci domů!“ A oni zase všichni zmizeli. Princ se probudil a nevěřil svým očím a princezna se zvedla a řekla: „Až bude šest hodin, přijď na zámek.“

v ečer se král ptal: „Pokácel jsi ten les?“ „Ano.“ odvětil princ. Po chvíli král řekl: „Víš, svoji dceru ti za ženu nedám. Musíš pro to ještě něco udělat. Mám velký rybník, ten zítra do šesti hodin večer odbahníš, aby byl průzračný jako zrcadlo a plavala v něm sousta ryb.“ Druhého dne princ dostal skleněnou lopatu a šel k rybníku. Lopata se zlomila, sotva ji poprvé strčil do bahna a zabral. Tak si sednul na břeh a bylo mu ouvej. V poledne mu nejmladší princezna přinesla něco k jídlu a ptala se ho, jak mu to jde. Tu řekl, že mu to jde docela na nic, protože lopata je nadranc. „Inu, měl bys něco sníst,“ řekla: „ať přijdeš na jiné myšlenky.“ „Ne, nebudu jíst, na to jsem moc smutný.“ řekl princ. Tak ho zase umluvila, dokud nešel a nenajedl se. Pak ho vískala, až usnul a ona mohla popadnout šátek, uvázat na něm uzel a poklepat třikrát na zem se slovy: „Dělníci, sem!“ A už se kolem ní hemžili jako mravenečkové a ptali se, co pro ni mají udělat. A ona chtěla během tří hodin odbahnit rybník, aby byl jako zrcadlo a plný ryb. A protože se zase seběhlo ze široka daleka, co mělo nohy, za dvě hodiny bylo hotovo. „Udělali jsme, co jsi nám poručila.“ Tak vzala princezna šátek a třikrát udeřila o zem a řekla: „Dělníci, domů!“ A byli pryč. Když se princ probudil, rozloučila se s tím, že až bude šest hodin, má přijít na zámek.

u večeře se král ptal: „Je ten rybník hotový?“ „Ano.“ řekl princ. Král se zaškaredil a řekl: „Sice jsi ten úkol splnil, ale já ti dceru nedám, musíš pro mě udělat ještě něco.“ „Copak?“ zeptal se princ. Tu mu král řekl, že za lesem stojí vysoká hora a je celá zarostlá křovím a trním. Zítra musí do šesti hodin večer křoviska vysekat a nahoře na samém vrcholku postavit krásný zámek se vším, co k takovému zámku patří. Ráno dostal princ opět skleněné nářadí a vydal se na tu horu. Když se rozmáchnul na první trnitý keř, sekera se rozlétla na tisíc skleněných kousků a skleněný vrták mu byl brzy také k nepotřebě. Tak byl zase docela zoufalý a čekal na svoji nejmilejší, zda nepřijde a zase mu nepomůže. Když bylo poledne, přišla a přinesla mu něco k jídlu. Tentokrát jí šel naproti, vše jí povyprávěl, něco pojedl, nechal se vískat a zase usnul. Tu vzala šátkový uzel, udeřila o zem a řekla: „Dělníci, sem!“ A oni byli rázem tu a ptali se, co poroučí. Tu řekla: „Za tři hodiny tu místo křovin a křovisek bude stát ten nejkrásnější palác, který si jen člověk dovede představit, a se vším, co se patří.“ Tak šli a svolali příbuzenstvo, aby jim při práci pomohlo, a když uplynul stanovený čas, bylo vše hotovo. Hned to hlásili princezně a ona vzala šátek, třikrát udeřila o zem a řekla: „Dělníci, domů!“ A oni zase zmizeli, a když se princ probudil, byl šťastný jako nikdy, a tak šli společně na zámek.

p ři večeři král řekl: „Je zámek hotov?“ „Ano.“ řekl princ. Král se zasmušil, že mu princ zase unikl, a řekl: „Moji nejmladší ti za ženu nedám dříve, dokud se nevdají ty dvě starší.“ Tu byli princ i princezna docela smutní, protože s takovým úkolem si nevěděli rady, a tak se nakonec rozhodli, že až nastane noc, utečou pryč. Byli už nějakou chvíli na cestě, když se princezna najednou ohlédla a uviděla, že za nimi spěchá otec. „Ach, co budeme dělat?“ řekla: „Můj otec je za námi a odvede nás zpět. Proměním tě v růžový keř a sebe v růži, uprostřed trní budu v bezpečí.“ Když přišel otec na místo, kde je naposledy zahlédnul, našel tam jen růžový keř s jednou růží. Chtěl ji sice utrhnout, ale ošklivě se píchnul do prstu o trn, a tak šel nakonec domů s nepořízenou. Tu se královna ptala, proč dceru nepřivedl a on jí řekl, že ji nenašel, stál tam jen keř s růží. Tu královna řekla: „Kdybys tu růži utrhnul, ten keř by s tebou šel sám.“ Tak král pospíchal zpět, aby přinesl růži. Mezitím ti dva utekli zase pěkný kus cesty, ale tu se dcera ohlédla a uviděla otce: „Co si počneme? Proměním tě v kostel a mne v kněze, budu stát na kazatelně a kázat.“ Když tam král dorazil, uviděl kostel a na kazatelně kněze, který kázal, a tak si poslechl kázání a šel zase domů. Tu se ho královna ptala, proč nepřivedl dceru. Odvětil: „Dlouho jsem za nimi běžel a už jsem věřil, že je mám, když tu mi zmizeli a našel jsem jen kostel, ve kterém kázal kněz.“ „Toho kněze jsi měl přivést domů.“ řekla královna: „Ten kostel by pak přišel sám. Tebe tak někam poslat! Teď abych tam šla sama!“ Když se princezna zase ohlédla, uviděla královnu a řekla: „Běda! Teď přichází moje matka! Proměním tě v rybník a mne v rybu.“ Když tam královna přišla, našla velký rybník a uprostřed plavala rybka, která se na ni dívala z vody. Královna by ji ráda chytila, ale nemohla ji přilákat, což ji rozzuřilo tak, že si klekla a rybník vypila. Nyní měla rybku v žaludku, ale z tolika vody jí bylo tak špatně, že ji musela všechnu zase vyplivnout. Nakonec řekla: „Dobře vidím, že tady nic nepomůže. Tady máš, dcerko, tři oříšky, ty ti pomohou, až na tom budeš nejhůře.“ A s těmi slovy odešla královna zpět domů a milenci utíkali dál pryč.

p o dalších deseti hodinách cesty přišli do vesnice u královského zámku, ze kterého pocházel princ. „Počkej tady, moje nejmilejší,“ řekl princ: „zajdu na zámek a vyzvednu tě odtud s kočárem a doprovodem.“ Když princ přišel na zámek, zavládlo tam veselí a radost, už ho měli za ztraceného. Tu jim vyprávěl, že má nevěstu, která na něj čeká dole vsi, ať zapřáhnou do kočáru, on pro ni pojede. Tak hned zapřáhli, ale když chtěl do kočáru nastoupit, tu ho políbila matka a on vše zapomněl. Matka pak poručila, aby zase vypřáhli a šli na zámek. Princezna seděla dole ve vsi a čekala a čekala, ale nikdo nepřišel, aby ji vyzvednul. Tak nakonec zůstala ve mlýně, který patřil k zámku, a každé odpoledne seděla u vody a vymývala sudy. Jednou ji tam dokonce zahlédla sama královna, když se procházela kolem vody, a vyptávala se „Copak je to za děvče? Ta se mi ale líbí!“, ale žádný člověk ji neznal.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

p rincezna sloužila ve mlýně poctivě a pilně, zatímco královna hledala ve světě nevěstu pro syna, až jednu z velké dálky našla. Když nevěsta dorazila na zámek, měla být hned svatba. Však se hned seběhli lidé, aby jim něco neuteklo. I princezna se mlynáře zeptala, zda by se mohla podívat a on řekl: „Jen klidně jdi.“ Pak otevřela jeden ořech a uvnitř ležely krásné šaty, které si oblékla a šla do kostela, rovnou k oltáři, kde seděla nevěsta se ženichem. Pastor jim chtěl zrovna požehnat, když nevěsta uviděla princeznu, vstala a řekla, že se nevdá dřív, dokud nebude mít také tak drahocenné šaty jako ona. Ale když se ptali, princezna řekla, že nejsou na prodej, musí ji nechat v noci spát u princových dveří, pak je nevěstě daruje. Nevěsta souhlasila, ale sloužící museli princi dát uspávací nápoj, a tak když v noci dívka spícímu princi vyčítala, jak pokácela les, odbahnila rybník, postavila zámek, proměnila ho v keř, potom v kostel, nakonec v rybník a on to vše tak rychle zapomněl, neslyšel z toho vůbec nic. Jen sloužící bděli a vše slyšeli, ale nevěděli, co to má znamenat.

d ruhého dne si nevěsta oblékla nové šaty a jela se ženichem do kostela. Mezitím otevřela princezna druhý ořech a měla ještě krásnější šaty, které si oblékla a šla do kostela, rovnou k oltáři. A šlo to stejně jako včera. Zase mohla spát před princovou ložnicí a sloužící měli princi opět dát uspávací nápoj, ale nedali, a tak když opět plakala a vyčítala, co vše pro jejich lásku udělala, princ to slyšel a kouzlo zmizelo, vrátila se mu paměť. Chtěl hned k princezně běžet, ale matka dveře jeho ložnice zamknula.

d ruhého rána princ běžel rovnou ke své nejmilejší do mlýna a prosil ji, aby mu odpustila, že na ní zapomněl. A ona otevřela ten třetí ořech a byly v něm ještě krásnější šaty. Tak si je oblékla a jeli do kostela a slavili slavnou svatbu. Ale falešná matka a nepravá nevěsta na ni nebyly, zmizely obě do země Kdovíkam. A ten kdo mi tuhle pohádku vyprávěl, víc už nevěděl. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „De beiden Künigeskinner“ (KHM 113) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons