O Betelce zlaté a Bětce smolné

Otto Sutermeister

p řed dávnými časy, nikdo už si nepamatuje, kdy to vlastně bylo, žila byla jedna žena, která byla k Betelce, nevlastní dceří, zlá a nepřejícná, zatímco své vlastní dcerce Bětce dělala pomyšlení a promíjela jí i ty největší hrubosti. Bětka měla vždy pravdu, Betelka nikdy, Bětka měla vždy přednost, k jídlu dostala, co si přála, a oblečena chodila jako měšťka, zatímco Betelce každý den kručelo hlady v žaludku a po světě chodila v hadrech jako žebračka. Bětka měla každý den svátek, zatímco Betelka dnem i nocí seděla u předení a ačkoliv byla pilná jako včelička, svojí matce se nezavděčila a jejím údělem byl život hořký a tvrdý.

j ednoho dne upadl Betelce na zem přeslen a odkutálel se k myší díře, kam zapadnul a zmizel. Macecha trvala na tom, že Betelka do myší díry vleze a přeslen opět přinese. Ubohá Betelka si nevěděla jiné rady než poslechnout, a tak to zkusila a tu máš čerte kropenku! Myší díra se roztáhla a uvnitř Betelku popadly neviditelné ruce a přenesly ji daleko, daleko do docela jiného světa. Tam vám to vypadalo ale krásně! Do dálky se tu třpytil přenádherný zámek, a když přišla blíž, uviděla, že před zámeckou bránou dovádějí pejskové, milá a chytrá zvířátka, která mluvila jako lidé. Přátelsky překvapenou Betelku zdravili a dokonce znali její jméno, neboť na ni volali: „Haf! Haf! Přichází naše zlatá Betelka! Haf! Haf! Přichází naše zlatá Betelka!“

t u ze zámku vyběhly půvabné děti a kráčely jí v ústrety. Betelka je plaše s úžasem pozorovala, byly tak milé a tak krásné, že to ani vypovědět neumím. A ty děti Betelku pozdravily, věděly její jméno, protože jí také říkaly Betelka zlatá. Protože dobře viděly, jak je hladová, tak se hned ptaly: „Zlatá Betelko, s kým chceš jíst, s námi nebo s pejsky?“ Tu odvětila pokorně: „Posaďte mne k pejskům, to je pro mne dobré dost.“ „Ne, ne,“ volaly půvabné děti jednohlasně: „půjdeš ke stolu s námi!“ Potom jí předložily dvojí oděv, aby si vybrala. Jedny šaty byly dřevěné a ty druhé zlaté. Betelka si vybrala ty dřevěné a řekla: „Tyhle jsou pro mne dobré dost!“ Ale děti jí za její skromnost oblékly zlaté šaty a vedly ji do zářícího zámeckého sálu, kde stál prostřený zlatý stůl a byly na něm ty nejlepší a nejsladší pokrmy a nápoje. Hladové Betelce to přišlo, jakoby byla milovaný boží andílek při nebeské hostině a mezi těmi dětmi, které jí podávaly ty nejlepší kousky, se cítila jako v ráji. Při loučení děti Betelce darovaly mnoho drahocenných šperků a mezi jiným také zlatý přeslen. Potom ji popadly opět ty neviditelné ruce a vystrčily myší dírou nahoru do světnice zlé macechy, kde pojednou stála ve třpytících se zlatých šatech jako zářící anděl.

s otva se macecha a Bětka vzpamatovaly z největšího překvapení, musela jim Betelka vše vyprávět do posledního puntíku a bylo rozhodnuto, že Bětka se také vydá dolů na druhý svět, aby si odtud přinesla nejméně tak krásné věci jako Betelka. Bylo nad slunce jasné, že když ta opovržená a prostoduchá Betelka dostala takové bohatství, musí chytrá a vážená Bětka dostat tisíckrát víc. Tak hodily přeslen do myší díry a Bětka se vydala za ním. Když dorazila dolů, šla tou samou cestou jako Betelka, až dorazila k nádhernému zámku a srdce se jí v těle už tetelilo štěstím. Ale pejskové se tvářili nevlídně a štěkali: „Haf! Haf! Smolná Běta jde! Haf! Haf! Smolná Běta jde!“ a jejich oči byly smutné a ocásky svěšené. Ze zámku vyšly ty půvabné děti, ale jejich pohledy do Bětina srdce nezářily tak slunečně jako do Betelčina. Ptaly se Bětky, s kým chce jíst a ona vyštěkla: „S vámi! Betelka také jedla s vámi!“ Pak jí předložily ty dvoje šaty a Běta řekla: „Chci ty zlaté! Betelka má taky zlaté! A chci také zlaté šperky a drahokamy a perly a nezapomeňte na zlatý přeslen!“ Ale andílkové se zachmuřili, navlékli jí dřevěné šaty a musela jíst na podlaze zbytky s pejsky. Na rozloučenou jí její dřevěné šaty natřeli smůlou a dali jí jméno - smolná Běta. Na přeslen nezapomněli, dostala starý dřevěný. Inu, byli rády, že se jí zbavili a strčili ji myší dírou zpátky na svět.

t ady nahoře zůstala Betelka celý život v úctě a vážnosti a lidé jí říkali Betelka zlatá, zatímco Bětka byla opovrhovaná a děti za ní často pokřikovaly: „Haf! Haf! Smolná Běta jde! Haf! Haf! Smolná Běta jde!“ [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Goldig Betheli und Harzebabi“ je ze sbírky pohádek „Kinder- und Hausmärchen aus der Schweiz“ (1873) švýcarského sběratele pohádek Otto Sutermeistera. Přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Janečková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

Bezruká dívka - Bratři Grimmové
Boží pokrm - Bratři Grimmové
Bratr Štístko - Bratři Grimmové
Chudák a boháč - Bratři Grimmové
Chudoba a pokora vedou do nebe - Bratři Grimmové
Cikán a tři ďáblové - Joseph Haltrich
Délka života - Bratři Grimmové
Dílo Boží a dílo Satanovo - Bratři Grimmové
Dítě Mariino - Bratři Grimmové
Dvanáct apoštolů - Bratři Grimmové
Dvě nevěsty - Bratři Grimmové
Džbánek slz - Ludwig Bechstein
Honza a Černá princezna - Ulrich Jahn
Hvezdné tolary - Bratři Grimmové
Hvozdík - Bratři Grimmové
Jak jeden doběhl až do pekla - Joseph Haltrich
Jak jeden ubohý pasáček sešel ze světa - Bratři Grimmové
Jak přišel sedláček do nebe - Bratři Grimmové
Jak se jeden vypínal až do nebes - Ludwig Bechstein
Jak se jedna chtěla vdávat - Bratři Grimmové
Jak věšeli Měsíc - Bratři Grimmové
Kdo jsi bez viny - Ulrich Jahn
Laciné dřevo - Joseph Haltrich
Lískový prut - Bratři Grimmové
Mistr Kopýtko - Bratři Grimmové
Mnich a ptáček - Ludwig Bechstein
Mužík omlazený ohněm - Bratři Grimmové
Nebeská svatba - Bratři Grimmové
O andílkovi v obilí - Otto Sutermeister
O bílé kůstce - Otto Sutermeister
O Boží milosti - Joseph Haltrich
O Božím upomínání - Joseph Haltrich
O chytrém Filipovi - Franz Georg Brustgi
O černém žabáku a ohnivé kolébce - Ulrich Jahn
O dobru, zlu a spravedlnosti - Otto Sutermeister
O nadání dětí Eviných osudy rozličnými - Bratři Grimmové
O prosťáčkovi - Otto Sutermeister
O říční panně - Otto Sutermeister
O staré matičce - Bratři Grimmové
O třech řečech - Bratři Grimmové
O věčném hladu - Bratři Grimmové
O zbožném vévodovi - Otto Sutermeister
O zmáčené košilce - Bratři Grimmové
O žebrotě žebrácké a pokoře pokorné - Johannes Jegerlehner
Odměna a trest - Joseph Haltrich
Pastýř a Smrt - Bratři Grimmové
Pekelná výpomoc - Joseph Haltrich
Pilný se raduje - Bratři Grimmové
Růže - Bratři Grimmové
Sklenička Matky Boží - Bratři Grimmové
Svatá panna Starosta - Bratři Grimmové
Svatý Josef v lese - Bratři Grimmové
Svéhlavé dítě - Bratři Grimmové
Tři rudovousové - Joseph Haltrich
Tři zelené ratolesti - Bratři Grimmové
Ukradená almužna - Bratři Grimmové
Vrabčák a jeho čtyři synové - Bratři Grimmové
Zasloužená odměna - Joseph Haltrich
Zlatovláska a Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zpívající kosti - Bratři Grimmové
Žitný klas - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons