Ďábel se třemi zlatými vlasy

Bratři Grimmové

b yla jednou jedna matička a té se narodil synáček, který byl políbený štěstím. A koho v těch dávných časech políbilo štěstí, tomu byla souzena královská dcera. Toho času, kdy došlo k tomuto líbání, přibyl do té vsi král a ptal se, co je nového. Ti lidé ho nepoznali, a tak mu radostně hlásili, že se narodil hošík políbený štěstím a jejich budoucí král. Nu, to krále věru rozezlilo, však to byl jeden z těch, co mají srdce černé jako noc, ale svůj hněv opanoval a šel k rodičům toho chlapce, stavěl se k nim lichotně a řekl: „Jste tak chudí, přenechejte mi vaše dítě, já se o ně postarám.“ Ti se zprvu zdráhali a zpěčovali, ale cizinec posypal stůl zlatem tak vydatně, že si pomysleli: „Je to dítě Štěstím políbené, tak to bude k jeho dobru.“

k rál hošíka položil do truhličky a jel s ním pryč. Jel a jel, až přijel k hluboké vodě. Tu nelenil a nepohodlného nápadníka své dcerky hodil i s truhličkou do hlubiny. Ale ta se nepotopila, pěkně si plavala jako loďka a dovnitř se nedostala ani kapka vody. Dokolébala se až na dvě míle od hlavního města, zrovna k nějakému mlýnu, kde se zachytila u náhonu. A byla to věru šťastná náhoda, že tam stál jeden prášek, který ji uviděl, popadl hák a přitáhl ji k sobě, jelikož mu přišlo na um, že by v ní mohl být poklad. Ale ouha! Když ji otevřel, ležel uvnitř krásný hošík, veselý a čiperný radost pohledět. Zanesl ho mlynářským, a protože tito žádné děti neměli, zaradovali se a řekli: „Seslal nám ho sám pánbů.“ Arci starali se o něj jako o vlastního!

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j ednoho dne byla velká bouře a při tom blýskání a hromování zabloudil do mlýna sám král. Podivil se a u starých vyzvídal, zda ten hezký a urostlý chasník je jejich syn. „I kdeže,“ odvětili: „je to nalezenec, připlaval k nám před čtrnácti lety v truhličce, zachytila se u náhonu a náš prášek ji vytáhl z vody.“ Tu král poznal, že mu cestu zkřížilo to zpropadené, štěstím políbené děcko a měl se k nové lsti a zákeřnosti: „Dobří lidé, nemohl by ten chlapec zanést paní královně dopis? Zaplatím mu rovné dva zlaté!“ „Jak pán poroučí,“ odvětili a poručili hochovi, aby se přichystal. Král zatím napsal královně ošklivé psaní, ve kterém stálo „jakmile ten hoch s tímto psaním dorazí, nech ho zabít a pohřbít, a to vše se musí stát dříve, než se vrátím.“ Inu, mají to králové ale podivné zvyky.

j inoch se vydal na cestu, ale při tom putování zakopnul o bludný kámen a k večeru se zamotal v jednom černém a hlubokém lese. A byla to věru šťastná náhoda, že ve tmě viděl světýlko, šel za ním a přišel k nějaké chalupě. Když vešel dovnitř, seděla tam u ohně stařenka. Polekala se, když ho viděla, a řekla: „Propána, kde ses tu vzal a co tu hledáš?“ „Jdu ze mlýna,“ odvětil: „nesu dopis paní královně, ale ztratil jsem se. Mohu tu přenocovat?“ „Ubohý hochu, co tě nemá,“ spráskla ruce ta dobrá duše: „dostal ses do loupežnického doupěte, zabijí tě, až tě tu najdou.“ „Víte co, babičko, ať si mě najdou, ať si mě třeba zabijí.“ řekl hoch: „Nebojím; jsem tak unavený, že stejně nemohu dál.“ Položil se na lavici a usnul, jako by ho do hluboké vody hodili.

b rzy nato přišli lupiči a náramně se vztekali, co to tam leží za cizího kluka. „Ach,“ řekla stařenka: „je to jen nevinné dítě, ztratil se v lese, vzala jsem ho sem z milosrdenství, nese dopis paní královně.“ Lupiči dopis otevřeli a četli a stálo v něm, že ten hoch má být, jakmile přijde, připraven o život. Taková špatnost se i těm nelítostným ukrutníkům vzpříčila v krku, jejich vůdce to psaní na místě roztrhal, vzal pergamen a napsal psaní docela jiné. Paní královně poručil, aby toho hocha, co přinese psaní, bez odkladu oženila s princeznou. A pak lupiči nechali hocha v klidu ležet až do rána, a když se probudil, dali mu dopis a ukázali mu správnou cestu.

k rálovna, když ten dopis obdržela a přečetla, udělala vše, jak v něm stálo; inu, znala podivné zvyky králů. Nechala vystrojit nádhernou svatbu a princezna byla s tím dítětem, políbeným štěstím, oddána, a protože ten chlapec byl krásný a milý, žila s ním ráda a spokojeně.

z a nějaký čas se král vrátil z cest na zámek a viděl, že se věštba vyplnila. „Jak se to stalo?“ řekl: „V mém dopise bylo docela něco jiného!“ Tu mu královna podala psaní a řekla, že se může sám podívat, co v něm stojí. Král četl a poznal, že byl štěstím obelstěn. Zavolal si jinocha a ptal se, jak se to se svěřeným dopisem mělo, proč donesl jiný. „O tom nic nevím,“ odvětil tento: „museli mi ho vyměnit v noci, když jsem usnul v lese.“ Král byl běsný jako král všech pekelníků: „Tak lehké to mít nebudeš! Ten, kdo chce moji dceru, ten mi musí z pekla přinést tři ďáblovy zlaté vlasy! Jdi a přines mi, co si přeji! Potom ti svoji dceru dám!“ Takto doufal, že se zetě provždy zbaví. Inu mají to králové ale podivné zvyky! Ale jinoch odvětil: „Ty zlaté vlasy přinesu, ďábla se nebojím!“ Rozloučil se a začalo se jeho velké dobrodružství.

k teréhosi dne dorazil do velkého města, kde se ho strážce u brány vyptával, kdo je a čemu rozumí a co ví a tak. „To by se vidělo.“ odvětil jinoch políbený štěstím. „Mohl bys nám pomoci,“ řekl strážce: „kdybys nám řekl, proč naše studna na náměstí, ze které jinak prýští víno, najednou úplně vyschla.“ „Dobře, podívám se na to, až půjdu zpátky.“ A šel dál.

z a nějaký čas přišel k jinému městu, kde se ho strážce u brány opět vyptával, jakého je řemesla a co umí a co ví a tak. „To by se vidělo.“ „Mohl bys nám pomoci,“ řekl strážce: „kdybys nám řekl, proč strom v našem městě, který jinak nesl zlatá jablka, najednou nevyhnal ani lísteček.“ „Dobře, podívám se na to, až půjdu zpátky.“ A šel dál.

s_hacek el mnoho dní, až přišel k široké řece, přes kterou musel na druhou stranu. Převozník se ho ptal, jakého je řemesla a co umí a co ví a tak. „To by se vidělo.“ „Mohl bys mi pomoci,“ řekl stařec: „kdybys mi řekl, proč musím navěky jezdit sem a tam a nikdy nedojdu vysvobození.“ „Dobře, podívám se na to, až půjdu zpátky.“ A šel dál.

z a tou vodou našel vchod do pekla. Mělo se to tam do černoty černé a smrdutosti smrduté a sirnaté. Pekelný pán nebyl doma, ale jeho stařičká matka si tam lenošila a byla jí dlouhá chvíle. Když uviděla jinocha políbeného štěstím, pravila docela přátelsky: „Copak tu chceš, synku.“ „Chtěl bych tři zlaté ďáblovy vlasy,“ odvětil: „protože jinak mi seberou moji ženu.“ „To není věru málo, co si přeješ,“ řekla: „protože až přijde syn domů a najde tě, na místě ti zakroutí krkem. Ale je mi tě líto, uvidím, zda ti dokážu pomoci.“ Pak hocha proměnila v mravence a řekla: „Vlez si do záhybů mého kabátku, tam budeš v bezpečí.“ „Dobrá,“ odpověděl: „ale rád bych ještě věděl tři věci, proč je studna, ze které jinak prýští víno, vyschlá, proč strom, který jinak nese zlatá jablka, nevyhnal ani lísteček, a proč musí převozník navěky jezdit sem a tam a nedojde vysvobození.“ „To jsou mi ale těžké otázky,“ řekla: „ale nevrť se a dávej pozor, co syn řekne, jakmile mu vytrhnu zlatý vlas.“

p řiklopýtal večer a s ním i pekelník. Sotva vešel do světnice, zavětřil nějakou člověčinu. „Smrdí to tu lotrovinou!“ křiknul a jal se šmejdit po světnici jako sto zdivočelých satanášů, to převrátil, jiné porazil a další překotil, až ho matka ho hubovala: „Zrovna jsem tu zametla a uklidila a ty mi to tu zase zpřeházíš, čerte sakramentská! Nemáš v tom nose nic jiného než člověčinu! Sedni si a jez, než to vystydne!“ Tak se satan nacpal až k prasknutí, pak si položil hlavu do klína své matky, aby ho při dřímání vískala. Než by si kohout třikrát zobnul, čertisko odfukovalo a při tom chrápalo, až se peklo otřásalo. Tu pekelná matička popadla jeden zlatý vlas, vytrhla ho a schovala. „Aůůůůů!“ zavřeštěl čert: „co to děláš?“ „Měla jsem těžký sen, synáčku drahý, tak jsem ti vjela do vlasů.“ „Copak se ti zdálo?“ byl ďábel zvědavý. „Viděla jsem studnu na náměstí, ze které jinak prýští víno, ale teď byla suchá na troud. A v tom snu jsem si lámala hlavu, jak se to mohlo přihodit.“ „Jak bys to ty mohla vědět?“ odfrknul si satanáš: „Ve studni je kámen, pod kamenem ropucha, jeden by musel tu ropuchu zabít, aby zase teklo víno.“ A bylo to.

m atka čerta uvískala až do dřímoty a chrápání tak fortelného, až se v pekelné síni třásla okna. Pak mu vytrhnula druhý vlas. „Aúúúúúúúú, co to děláš?!“ zařval ďábel vztekle. „Ach synáčku, to nebylo ve zlém, zase jsem usnula a přišlo ti na mne tak podivné snění. „Co se ti zase zdálo?“ zeptal se trochu netrpělivě. „Viděla jsem strom, který býval obvykle obsypaný zlatými jablky, ale teď na něm nebyl ani lísteček. Tak jsem si zase lámala hlavu, v čem to vězí.“ „Hahaha, jakpak bys to ty mohla vědět!“ smál se čert: „V kořenech hlodá krysa velká jako pes, musel by ji někdo zabít, aby strom zase nesl zlatá jablka, ale takhle bude hryzat dál a strom uschne. Ale dej mi pokoj se svými sny, jestli mě ještě jednou vyrušíš ze spánku, tak ti dám pekelnou ránu.“

t ak matička čertisko zase vískala, až ho ukonejšila ke spánku. Pak popadla třetí vlas a vytrhla ho. Ďábel vyletěl do výše, řval při tom, jakoby ho vidlemi nabírali, a chtěl se svojí vlastní matičkou zle naložit, ale ona ho chlácholila a řekla: „Kdo může za zlé sny?“ „Co se ti to zdálo tentokrát?“ zeptal se, přece jen byl zvědavý jak čert. „Viděla jsem převozníka, sedí ve své loďce, převáží lidi sem a zase tam a nemůže ven. Tomu jsem nerozuměla ani za mák.“ „Hehe, ten hlupák,“ smál se satanáš: „kdyby dal tomu dalšímu, který bude chtít převézt, do ruky svoje bidlo a sám skočil na břeh, bude volný a ten druhý se stane převozníkem.“

t eď měla pekelná matička tři zlaté vlasy a také na něm vymámila odpovědi na ty tři otázky, tak ho nechala v klidu a on spal až do bílého rána. Když pekelný pán ráno odkvačil za svými ďábelskými intrikami, vytáhnula mravence ze šosu svého kabátku a dala mu zpět lidskou podobu. „Tady máš, chlapče, tři zlaté vlasy,“ řekla: „a co syn říkal k těm tvým otázkám, to jsi slyšel sám.“ „Ano,“ odvětil: „slyšel a dobře si zapamatoval.“ „Tak se ti dostalo pekelné pomoci a můžeš jít svou cestou.“ Jinoch políbený štěstím poděkoval a vykročil z pekla celý spokojený, jak se mu jeho dílo hezky podařilo.

k dyž přišel k převozníkovi, připomenul mu tento jeho slib. „Převez mě nejdříve na druhou stranu, pak ti řeknu, jak se osvobodíš.“ A když byl na protilehlém břehu, dal mu pekelnou radu: „Až přijde zase někdo a bude chtít převézt, dej mu do ruky svoje bidlo.“

v tom městě, kde měli strom, co dávno nenesl zlatá jablka, mu strážce u brány také připomenul jeho slib. „Zabijte tu krysu, která hryže kořeny, pak bude zlatých jablek na tucty.“ zněla pekelná rada. To bylo děkování a na cestu mu dali dva osly naložené zlatem.

k posledku přišel do města, kde měli vyschlou studnu. Když se strážce měl k připomínání, byla tu pekelná rada jako na zavolání: „Ve studni sedí pod kamenem ropucha, tu musíte najít a zabít, pak zase poteče víno.“ Dobrá rada nad zlato a tohle zlato vlekli další dva oslové.

a tak jinoch políbený štěstím, v kapse tři zlaté pekelnické vlasy a následován čtyřmi osly, co měli zlato i za ušima, dorazil domů ke své ženě, která se ze srdce radovala, když ho opět uviděla, a radovala se dvojnásob, když slyšela, jak se mu vedlo. Králi dal, co si přál, tři zlaté ďáblovy vlasy, a když tento viděl čtyři osly naložené zlatem, byl spokojený a řekl: „Moji dceru si můžeš ponechat. Ale teď mi, milý synu, řekni, odkud pochází ty poklady.“ „Přejel jsem přes jednu velkou řeku,“ řekl jinoch: „a tam leží na břehu místo písku ryzí zlato. Člověk si může nabrat, co uveze.“ „Každý? I já?“ ptal se král a žádostivosti se přímo zalykal. „Každý. I vy. Přes tu řeku převáží převozník, stačí, když mu řeknete a na druhém břehu si můžete nabrat plné pytle.“

c htivý král se vydal na cestu takovým kalupem, že byl za pár dní u řeky. Tam zamával na převozníka, aby ho převezl. Převozník přijel, nechal ho nastoupit, a když připluli k protějšímu břehu, dal mu do ruky bidlo a sám vyskočil na břeh. A bylo to!

o d těch dob tam převáží ten hříšný král, pokud tam ovšem nepřišel ještě někdo hříšnější a to bidlo si od něj nevzal. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Teufel mit den drei goldenen Haaren“ (KHM 29) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Poslechni v MP3    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons