Fridrich a Katynka

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden dobrý muž a jmenoval se Fridrich, byla jedna dobrá žena a té říkali Katynka, ti dva se měli tak rádi, že se vzali a teď z nich byli novomanželé.

j ednoho dne Fridrich pravil milované Katynce: „Teď se vydám za prací na pole, ty to tu zatím, Katynko drahá, pěkně zaopatři a než se vrátím, ať mi na stole stojí k zakousnutí něco pečeného a k pití něco osvěžujícího.“ „Jen jdi Fridrichu milý,“odvětila ta dobrá ženička: „jen jdi spánembohem, vše bude, jak si přeješ.“

k dyž se blížilo poledne, přinesla Katynka voňavou klobásu, která visela v komíně, dala ji na pánev, k tomu přidala kousek másla a postavila to na plotnu. Klobása se jala škvířit a opékat, nu vonělo to přelíbezně, Katynka spokojeně stála u plotny a tu ji připadla myšlenka „než se klobása opeče dozlatova, mohla bys, Katynko drahá, zajít pro něco k pití do sklepa.“ Tak pánev zajistila, aby tato nedošla úhony, než se vrátí, vzala džbánek a sešla dolů do sklepa, aby milému Fridrichovi načepovala piva.

a když tak koukala, jak si pivo pokojně putuje do džbánku, tu ji blesklo krásnou hlavinkou „Jéžišku na křížku, nahoře zůstal pes a on mi tu klobásu sebere.“ A skokem byla ze sklepa a hup! do kuchyně, ale pes měl už klobásu v hubě a spokojeně si ji právě odnášel někam, kde by si ji v klidu vychutnal, ale to bylo něco na Katynku, vrhla se po něm a dala se do krutého pronásledování a hnala to nebohé zvíře z domu ven a pěkný kus do polí, ale pes byl nakonec přece jen rychlejší než čiperná Katynka a klobásu nepustil a utekl s ní pryč.

t ak klobása je zaopatřená.“ povzdechla si Katynka, obrátila se k domovu, a protože se tím úprkem unavila, loudala se, aby si trochu vydechla a ochladila se. Mezitím ovšem všechno to výtečné pivo stále teklo ze sudu, neboť Katynka pípu nezavřela, a když se džbán naplnil a už v něm více místa nebylo, vydalo se pivo na prohlídku sklepa a s tím špacírem si nedalo pokoj dřív, dokud nebyl sud úplně prázdný.

k atynka tu pohromu uviděla a zalomila rukama: „Ach ty nešťastnice, co si teď počneš, aby si toho milý Fridrich nevšimnul?“ Jen na chvilku se zamyslela a hned ji napadlo, že na sýpce stojí od posvícení pytel krásné pšeničné mouky, že by mohla mouku přinést a vysypat ji na podlahu ve sklepě. „Vida, ještě že jsem taková šetrná, teď jako bych tu mouku našla.“ Katynka vylezla na půdu, snesla pytel dolů a hodila ho dolů do sklepa tak šikovně, že dosud stojící džbán s pivem převrhla a pivo pro milého Fridricha si teď plavalo ve sklepě. „Nu což, svůj k svému.“ Popadla pytel a mouku rozsypala po sklepě, a když byla hotová, rozhlédla se a byla se svojí prací nadmíru spokojená: „Nu, vidíš, Katynko drahá, jak to tu teď vypadá čistě a uklizeně.“

v poledne přišel Fridrich domů a ptal se: „Nu, ženo moje, dobře jsi vše zaopatřila?“ „Ach, Fridrichu milý, pekla jsem ti výtečnou klobásu, ale zatímco jsem byla ve sklepě pro pivo, tak mi náš pes tu klobásu sebral z pánve a já ho pak honila, abych tu klobásu zachránila, a pivo se zatím vydalo do světa, a když jsem mokrou podlahu chtěla vysušit naší moukou, tak se rozbil náš sváteční džbán, no ale buď klidný Fridrichu milý, všechno jsem uklidila, sklep je už docela suchý.“ A tu si milý Fridrich dlouze povzdechnul: „Katynko, Katynko, to jsi dělat neměla. Klobásu si necháš ukrást, pivo vytéct ze sudu a k tomu všemu ještě zničíš pytel naší nejlepší mouky.“ „Ach Fridrichu milý, kdybych byla věděla, že to nemám dělat, nikdy bych to neudělala, měl jsi mi to říci zavčasu!“ vzlykla Katynka vyčítavě. I pomyslil si milý Fridrich, jakou že to má ženu, že se bude muset před ní v řeči lépe ostříhat.

z a nějaký čas, to měl milý Fridrich nastřádanou pěknou sumičku, tak peníze u zlatníka vyměnil za zlaté valouny a řekl Katynce: „Podívej, Katynko drahá, tady ty zlaté kamínky dám do hrníčku a zakopu je do stáje pod jesle, ale chraň tě ruka Páně mi tam chodit, sic se ti zle povede!“ „Ne, ne, Fridrichu milý, to jaktěživa neudělám.“

k dyž šel Fridrich zase jednou za prací, přišli do vsi kramáři, kteří prodávali hliněné formy a hrnce a ptali se také Katynky, zda by nějaké nekoupila. „Ach, lidičky,“ řekla Katynka: „já nemám žádné peníze, tak nakupovat nemohu, ale kdybyste místo peněz vzali žluté kamínky, to bych si něco nakoupila.“ „Žluté valounky?“ podivili se kramáři: „Tak nám je ukažte.“ „Ale to já nemohu. Muž je zakopal v hrnci do chléva pod jesle. Víte co? Zajděte se tam podívat sami, protože já tam nesmím, slíbila jsem to.“ A ti vykukové do chléva opravdu šli, hrabali pod jeslemi a světe div se! našli tam plný hrneček zlatých valounků. Tak ten poklad popadli a nemeškali, zboží tam nechali a se zlatem upalovali pryč. Katynka zatím doma rozumovala, jaké nádobí by si vybrala, a protože měla v kredenci hrnců i rozličných forem dost, vytahala je všechny ven a bušila s nimi o podlahu a pak ty potlučené hrnce rozvěsila na plot kolem domu.

k dyž Fridrich přišel domů a uviděl nové nádobí, velmi se podivil a ptal se ženičky, co vyváděla. „To jsem milý Fridrichu nakoupila, ale nedělej si starost, peníze vůbec nechtěli, představ si, stačily jim ty žluté kamínky, ale slib jsem splnila, do chléva jsem ani nohou nevkročila, museli si je vykopat sami.“

i zalomil ten bohabojný muž rukama a jal se svoji ženičku kárat: „Katynko, Katynko, to jsi dělat neměla. To nebyly žádné žluté kamínky, to byly valouny ryzího zlata, to byl celý náš majetek!“ „Ach milý Fridrichu, kdybych byla věděla, že to nemám dělat, nikdy bych to neudělala, měl jsi mi to říci zavčasu!“ odvětila Katynka vyčítavě, ale pak se malounko zamyslela a vyhrkla: „Poslyš milý Fridrichu, vždyť to zlato můžeme ještě získat zpět, když se za těmi zloději vydáme, jistě je dohoníme.“ „Tak poběžme,“ souhlasil Fridrich: „vezmi do mošničky k chlebu sýr i máslo, ať máme na cestě něco k zakousnutí.“ „Ano, milý Fridrichu, vezmu.“

a vydali se na cestu, Fridrich byl na chůzi uvyklý, tak rázoval vpředu a Katynka se loudala vzadu a takto mudrovala: „Však takto je to lepší, až se obrátíme k domovu, budu mít pěkný kus náskok.“ Tu začala cesta rozbrázděná koly těžkých vozů stoupat vzhůru. Katynka si rýhy v zemi udiveně prohlížela a opět mudrovala: „To se podívejme! Copak tu ubohou zemi tak rozdrásalo, ta už se jaktěživo nepozdraví, zkusím jí trochu ulevit.“

i nelenila ta Katynka drahá; z mošny vytáhla máslo a jala se jím ty jizvy potírat tak, aby kola vozů na másle pěkně klouzala a matičku zemi dále nerozdírala. A jak byla Katynka drahá zaměstnána tím milosrdným konáním, vykutálel se jí z mošničky jeden bochníček sýra a upaloval dolů z kopce. Katynka jen pokrčila svůj krásný nosík: „Já už jsem se dost utrmácela cestou vzhůru, ať teď dolů běží někdo jiný a ten neposlušný sýr přivede zpět.“

a hbitě sáhnula do torničky, pustila dolů druhý bochník sýra a čekala a čekala, ale ty daremné sýry zpět jít neráčily, tu se trochu pohněvala a poslala pro ně třetí bochník sýra, neboť si pomyslila, že tři dělají společnost a půjde se jim nahoru lépe. Ale ti tři nešli, a tak si drahá Katynka řekla: „Božíčku, copak se to tam dole asi stalo? Dost možná, že ten třetí ztratil cestu a bloudí tam někde v houštinách, nu tak tam za nimi pošlu toho čtvrtého, aby kamarády našel a všechny je přivedl.“

a le tomu čtvrtému se nevedlo o nic lépe a drahá Katynka se z toho čekání celá rozmrzela a hodila za nimi i ten pátý a k posledku i ten šestý, poslední bochník sýra, aby je, neposluchy, přivedl zpět. Nějaký čas tedy drahá Katynka čekala, zda konečně přijdou, ale když nepřicházeli, řekla si: „Vás tak poslat pro smrt, té bych se spíše dočkala! Myslíte si snad, vy ničemníci, že na vás budu čekat celou věčnost? Jdu dál a vy mne dohoňte, máte přeci mladší nohy nežli já.“

k atynka spěchala dál, až konečně milého Fridricha dohonila, seděl u cesty a odpočíval, a protože ho trápil hlad, řekl: „Nu, vyndej z mošny, drahá Katynko, co jsi přinesla!“ A jeho dobrá ženička mu podala suchý chléb. „Kdepak máš máslo a sýry?“ „Ach, milý Fridrichu,“ povzdychla si Katynka: „máslem jsem přeci potřela brázdy na cestě, aby těžká kola vozů matičku zemi nerozdírala. A sýry? Ty za chvíli přijdou, jeden mi totiž vypadnul, a tak jsem ty druhé poslala, aby ho našli a přivedli.“

t u milý Fridrich pravil: „Katynko drahá, to jsi dělat neměla! Kdopak to kdy viděl mazat máslem cestu a sýry posílat dolů z kopce?“ Tu mu Katynka vyčítavě odvětila: „Ach milý Fridrichu, kdybych byla věděla, že to nemám dělat, nikdy bych to neudělala, měl jsi mi to říci zavčasu!“ Tak pojedli suchého chleba, neboť sýry nepřichvátaly. Pak milého Fridricha něco napadlo: „Katynko drahá a zdalipak jsi zaopatřila náš dům, když jsi odcházela?“ „Ale to jsi mi měl milý Fridrichu říci!“ odvětila ženička vyčítavě. „Tak se, drahá Katynko, vrať domů, dobře zamkni dveře a vezmi taky něco k jídlu, protože mám hlad, počkám tu na tebe.“

k atynka šla zpět a pomyslela si: „Milý Fridrich si dá jistě něco onačejšího než máslo a sýry, co kdybych mu do trávnice zabalila křížaly a do džbánku vzala na zapití trochu jablečného octa?“ Tak udělala, potom dveře řádně zamknula na petlici, a protože si myslila, že nejbezpečnější bude, když dveře vezme s sebou, vysadila je a hodila si je na záda. Drahá Katynka byla pěkně utrmácená, než s tím nákladem došla k místu, kde dřímal milý Fridrich: „Tak milý Fridrichu, tady máš domovní dveře a dobře zamknuté, jak vidíš.“ „Ach Bože,“ povzdechnul si milý Fridrich: „co já to mám za chytrou ženu, dveře zavře na závoru a pak vysadí, aby mohl dovnitř každý. Nu, na návrat domů je už pozdě, ale si ty dveře sama poneseš.“ „Ty dveře milý Fridrichu, klidně ponesu, ale ty křížaly a ocet jsou těžké, pověsím to na dveře, ať mi s tím nesením pomohou.“

a přišli do lesa, kde hledali ty ničemy, ale nenašli je. Když se setmělo, vylezli na jeden strom, aby tam přenocovali. Sotva se ale nahoře usadili, přišli tam chlapíci, kteří se živí tím, že odnášejí něco, co nepřinesli, a nacházejí věci, aniž by je ztratili. Posadili se zrovna pod ten strom, na kterém nocovali Fridrich a Katynka, rozdělali si oheň a chtěli si dělit kořist. Fridrich na druhé straně stromu slezl dolů, aby si posbíral pořádné kameny, kterými by mohl ty ničemy pobít. Metal je pak dolů, ale netrefil a ti zloději si pravili, že asi brzy bude ráno, neboť se zvedá vítr, který shazuje ze stromu šišky.

d rahá Katynka, která měla na zádech dveře, a ty ji ukrutně tlačily, myslela, že jsou tím vinny křížaly, a tak řekla: „Fridrichu milý, už déle to břemeno neudržím, musím ty křížaly hodit dolů.“ „Ach ne, drahá Katynko, teď ne, vždyť nás prozradíš!“ „Fridrichu milý, ale já musím, strašně mě to tíží!“ „Tak to k čertu udělej!“ Tak se křížaly sypaly dolů a ti chlapíci dole si říkali, jak dneska ti ptáci zhusta na stromě kálejí.

j enomže drahé Katynce to moc nepomohlo, dveře ji tížily dál, a tak se jala opět naříkat: „Ach, Fridrichu milý, musím vylít ten ocet, děsně mě tíží!“ „Ach ne, drahá Katynko, teď ne, vždyť nás prozradíš!“ „Fridrichu milý, ale já musím, strašně mě to tíží!“ „Tak to k čertu udělej!“ Tak Katynka vylila ocet a lupiči si mysleli, že to už padá rosa.

a protože to drahé Katynce opět pranic nepomohlo, tu si zděšeně pomyslela: „Že by to byly nakonec ty dveře, co mě tak celou dobu tlačí a tíží?“ a řekla: „Fridrichu milý, já musím dolů hodit ty dveře, strašlivě mě tíží, už je neudržím.“ „Ach ne, drahá Katynko, teď ne, vždyť nás prozradíš!“ „Fridrichu milý, ale já musím, strašně mě to tíží!“ „Tak to k čertu udělej!“ A dveře s velkým rachotem padaly dolů a ti dole volali: „To bude samotný satanáš, zachraň se, kdo můžeš!“ a vyskočili a utíkali a veškerý lup tam zanechali. Když ráno Fridrich i Katynka slezli ze stromu a prohlíželi si ty poklady, našli mezi nimi i svoje zlato, které si vzali a vydali se na cestu domů.

k dyž byli zase doma, milý Fridrich řekl: „Katynko, musíš teď vše napravit a být pilná a pracovitá.“ „Ano, milý Fridrichu, budu, jdu na pole žnout obilí.“ Když byla Katynka na poli, dala se do přemítání: „Mám se dříve, než začnu žnout, najíst nebo se dříve vyspat? Nu, začnu jídlem.“ Tak se drahá Katynka nejprve najedla a tím se tak unavila, že se jí chtělo strašlivě spát, ale pustila se raději do žnutí, a protože žnula napolo spící, tím srpem si odsekala i kusy oblečení, sukni i zástěru, dokonce i kabátek, a když se po té dřímotě vzpamatovala, stála v poli napůl nahá a zvolala: „Jsem to já nebo nejsem?“ Jak tam tak stála a nevěděla kým je či byla, snesla se noc, a tak drahá Katynka běžela do vsi, zaklepala na okno jejich domu a volala: „Fridrichu milý!“ „Copak se děje?“ „Mohla bych vědět, zda je drahá Katynka doma?“ „To se ví, že je doma,“ odvětil milý Fridrich: „leží tu a spí, jako když ji do vody hodí.“ Katynka si oddechla: „Tak to je dobře, jsem doma.“ a běžela pryč.

a jak tak pospíchala pryč, tu potkala nějaké výtečníky, co se vydali na lup a ona se jim nabídla, že jim pomůže krást. Ti ničemové si myslili, že zná dobře okolí, a tak souhlasili. A drahá Katynka pobíhala mezi ztichlými chalupami a volala: „Lidičky dobří, kde co máte, my chceme krást!“ Tu si ti zlodějové pomysleli, že by se takové pomoci nenadáli a chtěli se drahé Katynky nějak zbavit, a tak jí řekli: „Za vsí má farář pole plné řepy, jdi tam a ukradni mu je.“

t ak šla drahá Katynka na pole a jala se trhat řepu, ale jak byla líná tu řepu vytrhávat, tak ji jen tak vyrypovala. Tu šel kolem pole nějaký muž a v té tmě uviděl shrbenou Katynku, jak kolem ní poletuje hlína, vyděsil se, běžel k faráři a volal: „Pane faráři, pro slávu Boží, na vašem poli je snad samotný satanáš a ryje vám tam v řepě.“ „Božíčku, ale já mám zrovna chromou nohu, nedostanu se tam, abych ho modlitbou vyhnal.“ odvětil farář. „Nevadí, pane faráři, já vás tam odnesu.“ pravil ten bohabojný muž a měl se k činu.

v zal faráře na záda a klopýtal s ním ven ze vsi na pole. Když ti dva na pole dorazili, Katynka se zrovinka narovnala, aby si protáhla rozbolavělá záda, a ti dva se toho tak polekali, že s úpěním „Satanáš! Satanáš!“ dali na zběsilý úprk. A bylo vám to k velikému podivení, jak rychle i ten farář se svoji chromou nohou upaloval. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Frieder und das Katherlieschen“ (KHM 59) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny přeložila, pro vaši potěchu po svém převyprávěla a poznámkami opatřila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

Arcimág a jeho sluha - Joseph Haltrich
Báchorka o fazoli - Johann Wilhelm Wolf
Bleška a veška - Bratři Grimmové
Brémští muzikanti - Bratři Grimmové
Bukač a dudek - Bratři Grimmové
Buvolí kráva a rybka - Joseph Haltrich
Chytrá Běta - Bratři Grimmové
Ďáblova babička - Bratři Grimmové
Dědeček a vnuk - Bratři Grimmové
Dietmarova lžipohádka - Bratři Grimmové
Divodějný strom - Anonym
Doktor Vševěd - Bratři Grimmové
Duch v láhvi - Bratři Grimmové
Dva řezníci v pekle - Joseph Haltrich
Dvanáctero líných pacholků - Bratři Grimmové
Hádanka - Bratři Grimmové
Hadí královna - Otto Sutermeister
Hadrnička - Bratři Grimmové
Hambálek - Bratři Grimmové
Holota - Bratři Grimmové
Honza a Jacek - Joseph Haltrich
Honza a loupežníci - Otto Sutermeister
Honza Lenivec - Joseph Jacobs
Honza se žení - Bratři Grimmové
Honza Vejtaha - Otto Sutermeister
Hora Zemúň - Bratři Grimmové
Hrnečku, vař! - Bratři Grimmové
Jak chodil lišák se džbánem, až se ucho utrhlo - Anonym
Jak ďábla okradli o duši - Bratři Grimmové
Jak dělal lišák chůvu - Anonym
Jak dva lhali, až se prášilo - Joseph Haltrich
Jak dvanáct bratrů hledalo nevěsty - Joseph Haltrich
Jak dvě sestry sloužily u čarodějnice - Joseph Haltrich
Jak Honza ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak Honza špásoval - Joseph Haltrich
Jak jedna dostala dárky - Joseph Haltrich
Jak jedni kvůli svatbě utekli - Anonym
Jak jednomu hloupost zlatě vykvetla - Joseph Haltrich
Jak jednomu přišla krása draho - Joseph Haltrich
Jak jednomu uletělo štěstí - Otto Sutermeister
Jak ježek uhonil zajíce k smrti - Bratři Grimmové
Jak kohoutek a slepička sbírali drobečky - Bratři Grimmové
Jak krejčík vylekal obra - Bratři Grimmové
Jak lišák a vlk skákali skrze oheň - Joseph Haltrich
Jak lišák léčil havránčatům svrab - Joseph Haltrich
Jak lišák obral sedláka o ryby - Joseph Haltrich
Jak lišák přelstil kohouta - Joseph Haltrich
Jak lišák přemlouval vlka jíti do loupežnického domu - Joseph Haltrich
Jak lišák přemlouval vlka přes studnu skákati - Joseph Haltrich
Jak lišák přišel o kožich - Joseph Haltrich
Jak lišák sbíral borůvky - Anonym
Jak lišák učil vlka chytat ryby - Joseph Haltrich
Jak lišák učinil zajíce svým nevolníkem - Joseph Haltrich
Jak lišák vedl válku s medvědem - Anonym
Jak lišák vedl vlka do ovčína - Joseph Haltrich
Jak lišák vlkovi ku dvěma sviním pomohl - Joseph Haltrich
Jak lišák vyrobil vlkovi nový ocas - Joseph Haltrich
Jak lišáka přelstily husy - Joseph Haltrich
Jak medvěd a lišák klučili les - Anonym
Jak medvěd, vlk a lišák bojovali - Joseph Haltrich
Jak měl trakař pravdu - Anonym
Jak padla kosa na kámen - Anonym
Jak pes pozval vlka na svatbu - Anonym
Jak přadlenky mlčely - Joseph Haltrich
Jak satanáš pískal na flétnu - Johann Wilhelm Wolf
Jak se dva vsadili - Joseph Haltrich
Jak se dva vychloubali až do nebe - Joseph Haltrich
Jak se Janek Šavlička vydal do Říma - Ulrich Jahn
Jak se jeden učil latinsky - Joseph Haltrich
Jak se jeden vydal do světa - Bratři Grimmové
Jak se jeden vyučil na gaunera - Bratři Grimmové
Jak se jeden ženil s ropuchou - Johannes Jegerlehner
Jak se jednomu lepila smůla na paty - Bratři Grimmové
Jak se kohout ženil - Johann Wilhelm Wolf
Jak se lišák osvobodil - Joseph Haltrich
Jak se lišák vlkovi svezl po hřbetě - Anonym
Jak se lišákovi vysmíval zajíc - Joseph Haltrich
Jak se lišky dělily - Joseph Haltrich
Jak se měl mordýř ku ženitbě - Bratři Grimmové
Jak se nestal střízlík králem - Bratři Grimmové
Jak se Paleček vydal do světa - Bratři Grimmové
Jak se slepička dusila - Bratři Grimmové
Jak se sousedův kohout a sousedčina slepice předháněli - Joseph Haltrich
Jak se stal Popelák králem - Joseph Haltrich
Jak se zajíc poměl s liškou - Anonym
Jak sedláček přechytračil čerta - Bratři Grimmové
Jak sedlák nepřišel o koně - Anonym
Jak si Honza opatřil nevěstu - Franz Georg Brustgi
Jak si kočka dala šít - Anonym
Jak si pasáček vepřů přál - Otto Sutermeister
Jak si vedl krejčík v nebi - Bratři Grimmové
Jak skřítkové křtiny slavili - Bratři Grimmové
Jak skřítkové šili boty - Bratři Grimmové
Jak slepička umřela - Joseph Haltrich
Jak slepičku pohřbili - Joseph Haltrich
Jak smrtisko posílalo posly - Bratři Grimmové
Jak sobě vybrati nevěstu - Bratři Grimmové
Jak Starý Fric prohrál sázku - Ulrich Jahn
Jak starý Sultán vedl vojnu - Bratři Grimmové
Jak šel jeden do nebe - Franz Georg Brustgi
Jak šel sedlák pro vavřín - Bratři Grimmové
Jak šel Smrťák za kmotra - Ulrich Jahn
Jak šla kachnička na vandr - Joseph Haltrich
Jak šly děti na jahody - Ludwig Bechstein
Jak v jednom zámku strašilo - Franz Georg Brustgi
Jak vlci slavili svatého Jána - Joseph Haltrich
Jak vlk přišel k úhoně - Anonym
Janek Karbaník - Bratři Grimmové
Jasné slunce zlé skutky vyjevuje - Bratři Grimmové
Jehňátko a rybička - Bratři Grimmové
Karkulínkové - Anonym
Kdo hledá, najde - Joseph Haltrich
Kmotr - Bratři Grimmové
Kmotra Liška se opět vdává - Bratři Grimmové
Kocour Micpuf - Joseph Haltrich
Kouzelné hadřisko - Bratři Grimmové
Kouzelné trpasličí čepičky - Ludwig Bechstein
Kouzelný oblázek - Otto Sutermeister
Král a sedm zakletých princezen - Jitka Vlk Martináková
Král zlodějů - Bratři Grimmové
Krásná Katynka a Hromburác - Bratři Grimmové
Krvavá komnata aneb vykutálená čečetka - Bratři Grimmové
Lidožroutka lidožravá - Anonym
Líná přadlenka - Bratři Grimmové
Líný Honza a Tlustá Terka - Bratři Grimmové
Lišák a husy - Bratři Grimmové
Lišák a ježek - Joseph Haltrich
Lišák a kmotřička - Bratři Grimmové
Lišák a kočka - Bratři Grimmové
Lišák a kůň - Bratři Grimmové
Lišák a medvěd - Joseph Haltrich
Lišák a šnek - Joseph Haltrich
Lišák a vlk na svatbě - Joseph Haltrich
Lišák a vlk u obecní studny - Joseph Haltrich
Lívanec nejlívancovitější - Anonym
Loupežnická nevěsta - Ludwig Bechstein
Mazaný učitel a čertiska - Joseph Haltrich
Medvěd,vlk, lišák a zajíc na jarmarku - Joseph Haltrich
Miláček Štěstěny - Anonym
Muzikant ve vlčí jámě - Joseph Haltrich
Mužík s kouzelným zrcadlem - Anonym
Na dvorku - Bratři Grimmové
Na nebeském mlatě - Bratři Grimmové
Ne chudoba, ale bohatství činí z člověka mudrce - Joseph Haltrich
Nehodný syn - Bratři Grimmové
Nejlepší jídlo na světě - Johann Wilhelm Wolf
Nemytý a nečesaný - Otto Sutermeister
O chlapečkovi, co stále ujídal - Joseph Haltrich
O chytrém Honzovi - Bratři Grimmové
O chytrém krejčíkovi - Bratři Grimmové
O chytrém pacholkovi - Bratři Grimmové
O Červené Karkulce - Bratři Grimmové
O desíti kůzlátkách a medvědovi - Joseph Haltrich
O děsuplné paní Gertrůdě - Bratři Grimmové
O dvou zakletých pastýřích - Otto Sutermeister
O hrušce, která nechtěla spadnout - Bratři Grimmové
O jednom, co nosil kříž - Joseph Haltrich
O jednom, co se stal přes noc farářem - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co starostí neměl - Franz Georg Brustgi
O jednom, co zbohatl na starém sedle - Ulrich Jahn
O kouzelné strace - Joseph Haltrich
O kouzelném flakonku - Franz Georg Brustgi
O křišťálové studánce - Otto Sutermeister
O krvelačném jelitu - Bratři Grimmové
O líné Kateřině - Joseph Haltrich
O lišce a chytré sýkorce - Joseph Haltrich
O milosrdné ruce - Bratři Grimmové
O myšce, ptáčkovi a klobásce - Bratři Grimmové
O nejhloupějším muži na světě - Joseph Haltrich
O nenažraném obrovi - Otto Sutermeister
O obřích hruškách - Otto Sutermeister
O perníkové chaloupce - Jitka Vlk Martináková
O přátelství kočky a myši - Bratři Grimmové
O prohnané Grétličce - Bratři Grimmové
O psím naříkání - Ludwig Bechstein
O řepě - Bratři Grimmové
O slavičí proradnosti - Bratři Grimmové
O slepém, chromém a nahém - Joseph Haltrich
O smutném konci pantáty Košinky - Bratři Grimmové
O třech bílých labutích - Johannes Jegerlehner
O třech bratrech a zlovolném obřisku - Joseph Haltrich
O třech hluchých pastýřích - Joseph Haltrich
O třech ranhojičích - Bratři Grimmové
O třikrát líném Honzovi - Otto Sutermeister
O trpaslici Troubelíně - Johannes Jegerlehner
O vandrování kdovíkudy kdovíkam - Bratři Grimmové
O velkém přátelství psa a vrabčáka - Bratři Grimmové
O vlkovi, který uvěřil vlastním uším - Johann Wilhelm Wolf
O zachráněném háděti - Johann Wilhelm Wolf
O zakleté panně - Otto Sutermeister
O zakleté panně s klíči - Otto Sutermeister
O zlatém telátku - Joseph Haltrich
O ztracené odvaze - Jitka Vlk Martináková
O ztracených dětech - Otto Sutermeister
O zvířecí věrnosti a lidské proradnosti - Bratři Grimmové
Obr Paleček - Bratři Grimmové
Odkud dneska fouká? - Anonym
Oklamaný ďábel - Anonym
Opustíš-li mne, zahyneš - Bratři Grimmové
Palečkovo vandrování světem - Bratři Grimmové
Paní Zima - Bratři Grimmové
Pasáček - Bratři Grimmové
Pečené ryby - Anonym
Podivné hry - Bratři Grimmové
Podivuhodný muzikant - Bratři Grimmové
Podvržené dítě - Bratři Grimmové
Pohádka krajánka ze Lhoty - Bratři Grimmové
Pohádka o hadovi - Bratři Grimmové
Pohádka o pěti bratrech - Joseph Haltrich
Pohádka o pěti prstech na nohách - Joseph Haltrich
Pohádka o rudém kohoutku - Joseph Haltrich
Pohádka z Prolhané Lhoty - Ulrich Jahn
Pole, políčka za mandel sýra - Ulrich Jahn
Potrestaný platýz - Bratři Grimmové
Povedený učenec - Joseph Haltrich
Pozemský ráj - Anonym
Rozumbradové - Bratři Grimmové
Sedláček - Bratři Grimmové
Sedlák, medvěd a lišák - Joseph Haltrich
Sedmkrát zabitý - Joseph Haltrich
Smrťákův zámek - Johann Wilhelm Wolf
Sova - Bratři Grimmové
Spěchej pomalu! - Bratři Grimmové
Stará žebračka - Bratři Grimmové
Starý Fric a selský synek - Ulrich Jahn
Stéblo trávy, uhlíčko a fazole - Bratři Grimmové
Střízlík a medvěd - Bratři Grimmové
Svatba kmotry Lišky - Bratři Grimmové
Švábská sedmička - Bratři Grimmové
To nejméně uvěřitelné - Johann Wilhelm Wolf
Tři bratři - Bratři Grimmové
Tři císařské otázky - Franz Georg Brustgi
Tři dítka Štěstěny - Bratři Grimmové
Tři lenoši - Bratři Grimmové
Tři sestry a lidožroutské obřisko - Joseph Haltrich
Tři tovaryši - Bratři Grimmové
Trpasličí dárky - Bratři Grimmové
V dobrém a ve zlém - Bratři Grimmové
Věčně spokojené dítě - Johann Wilhelm Wolf
Vlk a člověk - Bratři Grimmové
Vlk a člověk podruhé - Joseph Haltrich
Vlk a deset kůzlátek - Joseph Haltrich
Vlk a dva kozlové - Joseph Haltrich
Vlk a dva sedláci - Joseph Haltrich
Vlk a klisna - Joseph Haltrich
Vlk a lišák - Bratři Grimmové
Vlk a lišák u kožešníka v mořidle - Joseph Haltrich
Vlk a sedm kůzlátek - Bratři Grimmové
Vlk a stará koza - Joseph Haltrich
Vlk a svině s dvanácti selátky - Joseph Haltrich
Vlk kajícníkem - Joseph Haltrich
Vlk králem a lišák ministrem - Joseph Haltrich
Vodní víla - Bratři Grimmové
Vychrtlá Líza - Bratři Grimmové
Zaječí nevěsta - Bratři Grimmové
Zakletý dům - Otto Sutermeister
Zlatý klíč - Bratři Grimmové
Zrnko prosa - Joseph Haltrich
Žár i chlad z jedněch úst - Anonym
Železný Honza - Joseph Haltrich
Žid v trnisku - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons