O statečném krejčíkovi

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden krejčík a ten jednoho letního rána seděl u stolu pod oknem a oblečený do veselé nálady pilně šil kabát kterémusi sousedovi, když tu dole na ulici přicházela nějaká selka, která volala: „Výtečná povidla na prodej! Výtečná povidla na prodej!“ To znělo krejčíkovým uším opravdu líbezně, a tak vystrčil svoji drobnou hlavu z okna a zavolal: „Tady nahoře, milá ženo, zde si ulevíš od těžkého nákladu!“ Ta dobrá žena vystoupala s těžkou nůší trojí schodiště až ke krejčímu, kde z ní vyskládala všechny hrnce, které si krejčík po řadě obhlédnul, zvedal je do výše, přičichával k nim a nakonec řekl: „Ta povidla vypadají věru dobře, odvaž mi, milá ženo, tak čtyři loty. [pozn1] Nu, když to bude čtvrtka libry, můžeš to taky nechat.“ Selka, která doufala, že udělá dobrý obchod, mu ten ždibec, který si přál, navážila, ale byla celá rozkacená, a když odcházela pryč, zlostně ho proklínala. „Ty povidla mi seslal pánbů!“ radoval se zatím krejčík: „Ty mi dají zdraví a sílu!“ Ze skříně si přinesl chleba, uříznul krajíc přes celý bochník a namazal si ho povidly. „To bude pochoutka,“ řekl si: „ale nejdříve dokončím tu kazajku, až pak si zakousnu.“ Položil namazaný krajíc vedle sebe a pustil se znova do šití; samou radostí dělal stehy stále větší a větší. Vůně slaďoučkých povidel zatím šplhala vzhůru po stěně, na které si hovělo hejno much, a byla tak lákavé, že se houfně a čiperně snášely dolů. „Kdopak vás zval!“ křiknul krejčík a zaháněl nezvané hosty pryč. Ale mouchy se nenechaly odehnat, než bys okem mžiknul, byly zpět. Na krejčíkovu veselost padnul stín mrzutosti a sáhnul do zápecí pro kousek sukna: „Počkejte, já vám dám!“ A tím klůckem je nemilosrdně srazil, a když ho zvednul a počítal, leželo tam s nataženýma nohama rovnou sedm much. „Co ty jsi to za chlapa!“ řekl si a musel se sám podivovat své obratnosti: „Tohle se musí dozvědět celé město!“ A tak si hbitě ušil pás, na který velkými písmeny vyšil: „Sedm jednou ranou!“ „Ach, co město!“vykřikl: „To se musí dozvědět celý svět!“ A srdce mu v těle poskakovalo jako jehněčí ocásek, a tak se tím novým pásem opásal a rozhodl se vytáhnout do světa, neboť mu najednou byla jeho krejčovská dílna pro takové udatenství příliš těsná.

a le než vytáhnul do světa, šukal po domě sem a tam, zda by nenašel něco, co by bylo dobré vzít s sebou, našel ale jen kus starého sýra, který si zastrčil do torny. Před bránou zpozoroval nějakého ptáka, který uvíznul v houštině, tak ho strčil k sýru. Pak statečně vykročil na cestu, a protože byl svěží a nalehko, necítil žádnou únavu a šel a šel. Cesta ho zavedla na jednu horu, a když dospěl až na její vrcholek, tak tam seděl obr a spokojeně se rozhlížel. Krejčík šel srdnatě až k němu, pozdravil a řekl: „Dobrý den, kamarádíčku, vida, ty si tu sedíš a prohlížíš si svět? Já jsem zrovna na cestě do něj, jdu na zkušenou. Nemáš chuť jít se mnou?“ Obr se na krejčíka opovržlivě podíval a řekl: „Ty tupoučké hovádko! Ty šejdíři ubohoučký!“ „Může být!“ odvětil krejčík, rozvážně si rozepnul kabát a ukázal obrovi svůj pás: „Tady si můžeš přečíst, co já jsem za chlapa!“ Obr četl: „Sedm jednou ranou!“ a pomyslel si, že krejčík zabil sedm lidí, a hned k němu měl trochu respektu. Ale nejdřív si ho chtěl vyzkoušet, vzal do dlaně kámen a stisknul ho tak silně, že z něj kapala voda. „Udělej to po mně,“ řekl obr: „pokud máš sílu!“ „Jen tohle?“ řekl krejčík: „Tohle je hračka!“ Sáhnul do kapsy, vytáhnul sýr a zmáčknul ho tak, až z něj tekla syrovátka. „Vida,“ řekl krejčík: „to bylo o něco lepší, ne?“ Obr nevěděl, co by na to řekl, ale nemohl tomu uvěřit. Popadnul kámen a vyhodil ho tak vysoko, že ho bylo stěží vidět, a řekl: „Nu, ty červíčku, teď se ukaž!“ „To byl dobrý hod,“ řekl krejčík: „ale ten kámen spadnul zase na zem; já teď hodím jeden, který dolů už nikdy nespadne!“ Sáhnul do kapsy, popadl ptáčka a vyhodil ho do výše; ten celý šťastný z nabyté svobody, letěl výš a výš a dál a dál a už se nikdy nevrátil. „Jak se ti líbil tenhle kousek, kamarádíčku?“ zeptal se krejčík. „Nu, házet umíš dobře,“ řekl obr: „ale nyní uvidíme, zda stejně dobře uneseš něco pořádně velkého.“

o br krejčíka zavedl k jednomu mohutnému dubu, který tam ležel svalený na zemi, a řekl: „Pokud jsi dost silný, pomoz mi s tím stromem.“ „Rád,“ odvětil mužík: „vezmi kmen a já ho zvednu za korunu, ta je daleko těžší.“ Obr vzal kmen na záda, krejčík si sednul na jednu z větví a obr, který se nemohl ohlížet, nesl strom i jeho. Rozpustilý krejčík si při tom pískal písničku, jakoby nesení stromu byla hračka. Obr vláčel těžké břemeno kus cesty, potom ale už nemohl dál a řekl: „Poslyš, já ten strom shodím.“ Krejčík seskočil dolů, popadl oběma rukama korunu, jakoby ji nesl a obrovi řekl: „Tak velký chlap a neunese jediný strom.“ Tak šli společně dál, a když šli kolem jedné třešně, popadl obr její korunu, kde byly ty nejzralejší třešně, ohnul ji dolů, dal ji krejčíkovi do ruky a poručil mu jíst. Ale krejčík byl příliš slabý, aby třešeň udržel, a tak když ji obr pustil, vymrštil se strom opět do výše a s ním vyletěl nahoru i krejčík. Když bez úhony spadl zase dolů, obr řekl: „Copak? Ty nemáš dost síly k tomu, abys udržel tenký prut?“ „Síla mi nechybí,“ odvětil krejčík: „myslíš, že je to těžké pro někoho, kdo sedm jednou ranou srazil? Já jsem si ten strom přeskočil, abych si tam v houštině ulevil. Skoč si taky, pokud to dokážeš.“ Obr to chtěl vyzkoušet, ale strom přeskočit nedokázal, zůstal vězet ve větvích, a tak řekl: „Když jsi tak statečný chlapík, tak pojď se mnou do naší jeskyně a přespi u nás.“ Když dorazili do jeskyně, seděli tam u ohně ještě jiní obrové, každý měl v ruce pečenou ovci a z té ukusoval. Krejčík se rozhlédnul a pomyslil si: „Nu, tady to tedy je přece jen rozlehlejší než v mé dílničce.“ Obr mu ukázal jeho postel a řekl mu, že si tam může lehnout a vyspat se. Krejčíkovi byla ale postel příliš velká, nelehl si do ní, ale vlezl si do kouta. Když byla půlnoc a obr si myslel, že krejčík spí hlubokým spánkem, vstal obrovský železný kyj a jedinou ranou postel roztřískl, aby toho nebezpečného červíka rozmáznul na kaši. Brzičko ráno obrové odešli do lesa a na krejčíka úplně zapomněli; tu za nimi celý veselý a opovážlivý přikvačil, což je ovšem strašlivě vyděsilo a oni se rozprchli pryč.

t ak krejčíkovi nezbylo než dál pochodovat sám. Potom, co dlouho předlouho putoval, přišel na královský dvůr, kde na něho padla únava, a tak si lehl do trávy a usnul. Zatímco tak ležel, přišli tam lidé, ze všech stran si ho prohlíželi a četli nápis na jeho pásu: „Sedm jednou ranou!“ „Ach,“ řekli si: „copak tu chce tak chrabrý válečník v době míru? To musí být nějaký mocný pán!“ Šli a ohlásili to králi a radili; když by měla vypuknout válka, byl by to důležitý a nepostradatelný člověk, neměli by ho nechat za žádnou cenu odejít. Králi se taková rada zamlouvala, tak poslal za krejčíkem jednoho ze svých dvořanů, aby mu, až se probudí, nabídnul královskou službu. Vyslanec zůstal u spáče stát a čekal, dokud tento nepohnul údy a neotevřel oči, aby mu nabídku přednesl. „Zrovna kvůli tomu jsem přišel,“ odvětil krejčík: „jsem připraven vstoupit do královských služeb.“ Přijali ho uctivě a dali mu dokonce zvláštní bydlení. Královským vojákům nebyl ale krejčík vhod a nejraději by ho viděli tisíc mil daleko. „Co si s ním počneme?“ říkali si: „Když se s ním budeme prát, tak na jednu ránu nás padne sedm. V tom nikdo z nás neobstojí.“ Tak se nakonec rozhodli, že se společně vydají ke králi a požádají ho o propuštění. „Tam, kde jeden sedm jednou ranou srazí, nejsme my nic platní.“ Král posmutněl, že by měl kvůli jednomu ztratit svoje věrné služebníky, a rád by se krejčíka zase zbavil. Ale propustit ho, to se neodvážil, protože se bál, že by ho mohl i s jeho lidem pobít a sám pak usednout na královský trůn. Tak přemýšlel a přemýšlel, až nakonec dostal nápad. Nechal ke krejčíkovi poslat se vzkazem, že mu chce jako velkému válečníku učinit nabídku.

v jednom lese v jeho říši se usadili dva obrové, kteří loupením, vražděním, mučením a upalováním způsobují lidu velké utrpení, nikdo se k nim nemůže přiblížit, aniž by upadl do smrtelného nebezpečí. Když ty obry přemůže a zabije, dá mu král svoji jedinou dceru za ženu a k tomu jako věno půlku království; spolu s ním vytáhne i sto rytířů, kteří mu přispějí svojí pomocí. „To by bylo něco pro chlapa, jako jsi ty,“ pomyslel si krejčík: „krásná princezna a půlka království, to člověku nenabízejí každý den.“ „Ano,“ dal v odpověď: „obry už jsem krotil a žádných sto rytířů jsem k tomu nepotřeboval. Kdo sedm jednou ranou srazí, dvou se nebojí!“ A vydal se na cestu i se stovkou jezdců, ale když přišli na okraj lesa, řekl jim: „Zůstaňte tady, já s nimi budu ihned hotov.“ Pak vkročil do hloubi lesa a rozhlížel se vpravo i vlevo. Za malou chvíli obry uviděl, leželi pod jedním stromem a spali a k tomu chrápali, až se stromy ohýbaly. Rychle si naplnil obě kapsy kamením, vylezl si na strom, kde ručkoval na větev, která byla přímo nad spáči, a pak na ně házel jeden kámen za druhým. Obrové dlouhou chvíli nic necítili, ale nakonec se jeden z nich probudil, strčil do druha a zeptal se: „Proč jsi mě udeřil?“ „To se ti zdálo,“ odvětil ten druhý: „já jsem tě neudeřil.“ Tak opět ulehli ke spánku, ale krejčík trefil kamenem toho druhého. „Co to má být,“ zvolal tento: „proč po mě házíš kamení?“ „Já jsem nehodil,“ zabručel tento. Chvíli se dohadovali, ale protože byli unavení, nechali toho za chvíli být a oči se jim opět zavřely. A krejčík pokračoval ve svojí hře, našel ten největší kámen a hodil ho s co největší silou na prvního obra. „Tak to je příliš!“ zařval obr, vyskočil jako smyslů zbavený a udeřil svého druha, až se tento celý zatřásl. Ten mu ovšem oplatil stejnou mincí a nastala taková pranice, že vytrhávali stromy, a jeden druhého s nimi mlátili tak dlouho, dokud se navzájem neumlátili k smrti. Nyní seskočil krejčík dolů. „Štěstí bylo,“ řekl si: „že ten strom, na kterém jsem seděl, také nevytrhli, to bych musel umět skákat jako veverka.“ Vytáhnul meč a uštědřil každému obrovi pár ran; potom šel ke svému vojsku a řekl: „Práce je hotova; oba jsem oddělal. Ale byl to těžký boj, v nouzi si trhali na pomoc i stromy, ale nic jim to nepomohlo, když přišel někdo jako já.“ „Vy nejste ani zraněn?“ tázali se jezdci. „Měl jsem štěstí,“ odvětil krejčík: „ani vlásek mi nezkřivili.“ Jezdci mu ale nechtěli uvěřit, a tak jeli do lesa, kde našli obry, ležící v krvi; kolem se opravdu válely vytrhané stromy.

k rejčík si od krále žádal slíbenou odměnu, ale tento svého slibu trpce litoval a vymýšlel něco nového, čím by hrdinu připravil o krk. „Dříve než dostaneš moji dceru a polovinu království,“ řekl mu: „musíš vykonat ještě jeden hrdinský čin. V lese běhá jednorožec, který mi způsobuje velké škody, toho musíš chytit.“ „Jednoho jednorožce se bojím ještě méně než dvou obrů, sedm jednou ranou, to je moje heslo.“ Vzal si provaz a sekeru a vyšel do lesa a znovu poručil těm, kteří mu měli být k ruce, aby zůstali venku. Nemusel hledat dlouho, jednorožec se brzy objevil a hned se na něj hnal, aby ho bez meškání proklál svým rohem. „Klídek, klídek,“ řekl krejčík: „tak rychle to nepůjde.“ Zůstal stát a čekal, až bude zvíře co nejblíže a potom před ním hbitě uskočil na stranu. Jednorožec, který se proti krejčíkovi řítil celou silou, svůj roh zarazil, místo do krejčíka do kmene silného stromu tak hluboko, že jej nemohl ani za nic vytáhnout ven. „Teď tě mám ptáčku,“ smál se krejčík, vyšel zpoza stromu, kolem krku dal jednorožci nejprve provaz, potom sekerou vypáčil roh ze stromu, a když bylo vše hotovo, vedl to zvíře ke králi.

a le král mu ani tentokrát nechtěl dopřát slíbenou odměnu a vznesl třetí požadavek. Krejčík mu měl před svatbou ještě chytit divokou svini, která páchá v lese velké škody; lovci mu přitom pomohou. „Rád,“ řekl krejčík: „to je úplná hračka.“ Ale lovce s sebou do lesa nevzal a oni byli rádi, neboť ta divoká svině už je mnohokrát přivítala tak, že neměli pražádné chuti jít do lesa znova. Když svině krejčíka zpozorovala, vyřítila se na něj s tlamou dokořán a vyceněnými zuby a chtěla ho strhnout k zemi. Ale prchající hrdina vskočil do lesní kapličky a jediným skokem protilehlým okýnkem opět ven. Svině vběhnula za ním a krejčík za ní přibouchl dveře; tak to rozlícené zvíře zajal, bylo příliš těžké a neobratné, aby vyskočilo oknem jako on. Krejčík přivolal lovce, kteří se celí nedůvěřiví dívali klíčovou dírkou na uvězněnou svini. A on se zatím vydal ke králi, který nyní musel dodržet slib a dát mu princeznu i půlku království.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

z a nějaký čas se mladá královna v noci probudila a slyšela, jak její muž mluví ze spaní: „Chlapče, udělej tu kazajku a zašij ty kalhoty, nebo tě přetáhnu loktem.“ Tu rázem pochopila, ve které uličce se ten mladý hrdina narodil, stěžovala si svému otci a prosila ho, aby jí od takového muže pomohl, neboť on není žádný urozený hrdina, ale obyčejný krejčí. Král ji utěšoval a pravil: „Nechej příští noci ložnici otevřenou, mojí sluhové budou stát venku a až usne, vejdou dovnitř, svážou ho a naloží na loď, která ho odnese do širého světa.“ Princezna byla spokojená, ale jeden královský zbrojnoš, který byl mladému pánu nakloněn, to vše slyšel a přišel mu o tom chystaném úkladu říci. „Tohle zvládnu lehce.“ pravil krejčík. Večer ulehl v obvyklém čase se svojí ženou na lože. Když si myslela, že už spí, vstala, otevřela dveře a zase se položila zpět. Krejčík, který dělal, že spí, začal pojednou volat jasným hlasem: „Chlapče, udělej mi kazajku a zašij kalhoty, jinak tě přetáhnu loktem! Já jsem trefil sedm jednou ranou, dva obry jsem zabil, jednorožce zkrotil a divokou svini zajal a měl bych se snad bát těch, co stojí za dveřmi?“ Když sluhové slyšeli krejčíka takto mluvit, padl na ně velký strach a utíkali odtamtud, co jim stačil dech a krok.

a tak si už nikdy nikdo na krejčíkův královský majestát netroufl.[pozn2]

Oddělovač

Poznámka 1 - Jeden lot měl přibližně 16 g a libra obsahovala 32 lotů, ovšem ve staročeské měrné soustavě.   Zpět
Poznámka 2 - Lidová pohádka "Das tapfere Schneiderlein" (KHM 20) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů Kinder-und Hausmärchen (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons