Zlatý jelen

Johann Wilhelm Wolf

b yl jednou jeden král a ten měl největší radost ze statných a urostlých vojáků, kteří stávali na stráži ve sněhobíle bílých strážních budkách, na jejichž omítku bylo pod trestem smrti zakázáno psát jména, říkačky nebo rýmovačky. V jeho tělesné stráži byl voják, který byl největší muž v zemi, takže mu museli postavit speciální strážní domek. Když stál jednoho dne na stráži před zámkem, přišla na něj dlouhá chvíle, a tak napsal na zeď: „Peníze zmohou vše.“ Král byl náhodou v okně a viděl to, ihned sešel na nádvoří a kráčel ke strážnici. Přísně na vojáka pohlédl, přečetl si text a pravil: „Tentokrát ti to ještě projde, ale víckrát už ne!“ Aby na vojáka nepřišlo pokušení psát na strážnici, musel od té chvíle držet stráž na zámku před dveřmi princezniny komnaty, ale protože měl mimo jiné i vroucí srdce, tak tam stál pár dní a už se do princezny nesmírně zamiloval. Ona byla nejen velmi krásná, jak jen může taková vznešená dívka být, ale k tomu ještě milá a přátelská. „Ach,“ myslel si: „kdybych měl peníze, to by bylo všechno jinak, přijel bych v kočáře a se sloužícími a se vznešeným doprovodem a poprosil bych krále o její ruku, místo toho tady stojím jak nějaký ubožák a ona si mne sotva všimne.“ A vytáhnul z torny tužku a na dveře napsal svoji průpovídku: „Peníze zmohou vše.“ Následujícího rána, když šel král za dcerou, uviděl ten nápis a okamžitě mu vojáka přivedli a on se ho tázal, proč se opovážil psát na princezniny dveře. Voják si pomyslel:„Stejně zemřu, tak ať to král ví.“ A pravil, že miluje princeznu a nedokáže bez ní žít, takže smrt je pro něj koneckonců vítaný host. „Když si myslíš, že peníze zmohou vše,“ řekl král: „máš je mít, tolik kolik si tvoje srdce žádá, ale musíš si do roka získat princezninu lásku, jinak přijdeš o hlavu.“ Tu voják padnul králi k nohám a nastotisíckrát děkoval.

k rál držel své slovo, nechal ho zavést do vysoké věže, zamknout a postavil přede dveře na stráž deset mužů. Každý den mu poslal plný sud zlata; jen ta svoboda mládenci chyběla. Myslíte, že teď mu spadlo srdce do kalhot? Kdepak, pravý muž nikdy neztrácí odvahu, tomu sedí srdce na svém místě pevně, i když padne tak hloupě do léčky. Voják stále myslel jen na to, jak by zpět získal ztracenou svobodu. Stráže podplatit nemohl, neboť dobře věděl, jak by se těm ubohým chlapům vedlo, kdyby ho nechali odejít, a to by přes srdce nepřenesl. Jeho cesta musí být bezpečnější a kratší a brzy ji nalezl. Měl bratra dvojče, který mu byl podoben jako vejce vejci. Nechal si ho tedy zavolat, svěřil se mu s celou záležitostí a svatosvatě mu slíbil, že pokud se mu jeho plán a úmysl nezdaří, před uplynutím roční lhůty se vrátí do žaláře. Tak si ti dva vyměnili šaty a on se dostal z věže ven. Ale když se venku vyptával na princeznu, ukázalo se, že je na cestách, nikdo nevěděl, kde a prý se nevrátí dříve než za měsíc. Rozhodl se vydat za ní, i když ji nenajde, bude to pro něj lepší a bezpečnější, než kdyby zůstával v hlavním městě, může zatím přemýšlet o způsobu, jak by získal její lásku.

v oják odjel z hlavního města a přijel do jiného velkého města, kde se ubytoval v honosném hostinci, kde dnem i nocí přemýšlel, co by měl udělat, ale ať ho napadlo cokoliv, nezdálo se mu právě bezpečné a jisté, a tak přemýšlel dál a dál, až od samého přemýšlení úplně pohubnul, neboť na tohle nebyl uvyklý, vždyť celý život poslouchal příkazy a rozkazy. Hostinský byl přátelský a dobrý člověk a k tomu také z gruntu chytrý muž a s bolestí se díval, jak je jeho host stále bledší a zsinalejší. Často se ho pokoušel přimět k přiznání, co ho tak trápí, ale nebylo vůbec lehké přivést ho k řeči. Konečně přece jen jednoho dne voják samým napětím vybuchnul a s celým svým příběhem se hostinskému svěřil. „Když to není nic horšího,“ řekl hostinský: „pak vám mohu lehce pomoci, opatřete mi dva soudky zlata. Pro sebe si z toho nepřeji ani vindru, neboť jsem bohatý dost, ale musím je mít na nejnutnější vydání, abych to pro vás mohl obstarat.“ Hned bylo vojákovi lehko u srdce, napsal svému bratrovi do vězení, aby mu ihned poslal do hostince dva soudky zlata a neuplynulo ani osm dní a byly tu.

n yní hostinský povolal dva zvláště šikovné zlatníky, kteří mu ze zlata vyrobili velkého jelena, ten měl oči z černého skla, uvnitř byl dutý a jemně ukutá ouška měl uzpůsobená k naslouchání, na jeho zádech byla mezi hustou zlatou hřívou ukryta dvířka tak dobře, že by je tam nikdo nehledal. Pak povolali mistra zvonařského řemesla a ten vyrobil z drobných zlatých a větších stříbrných zvonků zvonkohru, která přehrávala krásnou píseň, učiněný mistrovský kousek, který svět ještě neslyšel. Tu zvonkohru ukryli do jelenovy hlavy a připevnili k ní zlatou šňůrku; když člověk zatáhnul jednou, začala hrát, a když zatáhnul dvakrát, hra ustala. Když byl jelen hotov, seběhlo se celé město, aby se na tu podivuhodnost podívalo. Hostinský vojáka ukryl uvnitř jelena a zavřel za ním dvířka. Když pak řekl: „Zlatý jelene, zahraj!“ Ten zatáhnul za šňůrku a spustil zvonkohru. Pak hostinský poručil: „Zlatý jelene, dost!“ A on zatáhnul za šňůrku dvakrát a píseň ustala. Tak jelen hrál tak často, jak mu hostinský poručil, a nikdo z lidí nemohl pochopit, jak to vlastně dělá. Kdo byl nyní šťastnější než voják, který nechal zavolat svého otce, vše mu objasnil a potom, co tomu dobrému hostinskému ze srdce poděkoval, jeli rovnou cestou do hlavního města, neboť princezna se mezitím vrátila.

v ěhlas zázračného zlatého jelena už dorazil i do královského města, a každý měšťan chtěl ten umělecký kousek vidět. Ale vojákův otec, neboť on sám byl ukrytý v jelenovi, řekl, že nikdo zlatého jelena neuvidí dřív, dokud ho neshlédne sám král a zavezl to nádherné zvíře na královský dvůr. Tam sundal pokrývky, kterými bylo zvíře zahaleno, a jelen se zjevil v celé své kráse a zářil tak oslnivě, že málokdo ten pohled vydržel. Přišli král i princezna a neměli slova, kterými by vyjádřili svoje nadšení. Když ale vojákův otec zvolal: „Zlatý jelene, zahraj!“a zazněla ta překrásná píseň, tu se nemohla princezna nadšením déle udržet a zvolala: „Otče, toho jelena chci, ať stojí cokoliv!“ Král měl svoji dceru nadevše rád a nic by jí nedokázal odepřít, proto se vojákova otce zeptal, kolik ten jelen stojí a nechal mu tu sumu ihned vyplatit a ještě k tomu přidal, neboť měl z toho nádherného kousku sám radost. Jelena odnesli do zámku do ložnice samotné princezny, kde musel celý večer až do pozdní noci hrát a princezna stále neměla dost.

k dyž v zámku všechno spalo a princezna už také spala, otevřel voják tajná dvířka, z jelena vylezl ven a šel k jejímu lůžku. Komnatu osvětloval měsíc a ona tam ležela krásná a blažená, a tak se nad ní opatrně sklonil a políbil ji. Dívka se úlekem probrala ze spánku a podívala se vzhůru, a když nad sebou uviděla krásného cizího muže, jala se hlasitě křičet a hlavu schovala pod deku. Voják rychle skočil do jelena a zavřel za sebou dvířka. Sotva byl opět ve svém úkrytu, přiběhly komorné a pak dokonce i sám král a vyptávali se, co princezně chybí. Tu jim třesouc se, vyprávěla o tom, co se přihodilo, a oni prohledali všechny kouty ložnice, pak všechny komnaty, chodby a dokonce celý zámek, ale nikoho pochopitelně nenašli. Tak král pravil, že se jí to jistě zdálo a má se uklidnit, v její komnatě nemůže být nikdo cizí. Tak princezna za chvíli zase tvrdě usnula a s ní celý zámek. Když to voják zpozoroval, opět otevřel dvířka, šel k jejímu lůžku a opět ji políbil na krásné čelo. Ona se opět probudila a stál nad ní statný muž a měl k ní prosebně vztažené ruce, začala tedy ječet ještě hlasitěji než prve a on zase zmizel. Celý zámek se opět seběhnul i král přišel a zase se jí vyptávali, ale po tom cizím muži nenašli ani stopy. Nyní se král rozzlobil, neboť byl nerad rušen ze spánku, přísně jí zakázal ještě jednou křičet a pohrozil jí, že nechá jelena odnést, pokud ho ještě jednou vzbudí. S tím se musela upokojit. Princezna se rozhodla, že už neusne, neboť chtěla vědět, odkud ten krásný muž přichází a tvářila se jen jako, že spí. Netrvalo to dlouho, uslyšela tichý šramot a za chvilku před ní stál voják a políbil ji na čelo. Podívala se na něj a on se jí vrhnul k nohám a vyprávěl jí o své velké lásce a o tom, jak kvůli ní dává všanc život. Princezna k němu pocítila vřelou náklonnost a slíbila mu, že ho neprozradí.

o d toho času žil šťastně a spokojeně u princezny v komnatě, jen když přicházel král, aby si poslechl píseň zlatého jelena, musel zpět do svého úkrytu. Ten rok, který mu král určil jako lhůtu, kdy má získat princezninu lásku, se chýlil ke konci. Tu jí řekl, že se musí vrátit do vězení a rozloučil se s ní. Když se ptala na jeho jméno, tu on pravil: „Jmenuji se Penízezmohouvše.“ „To je podivné jméno,“ řekla princezna: „ale když už ho jednou máš, nedá se nic dělat.“ Voják šel do věže a vysvobodil svého bratra. Uběhlo sotva osm dní a princezna porodila krásného chlapečka, to se událo ale velmi tajně, že o tom na zámku nevěděla živá duše, kromě její komorné. Dítě bylo tajně pokřtěno a dostalo jméno Zlatý Jelen. Den nato uběhnul onen rok, král si nechal přivést vojáka a řekl: „Celý rok jsem ti dával zlato, kolik by sis jen mohl přát, teď však musíš zemřít, protože sis nezískal lásku princezny.“ „Dobrá, ale dovolte mi, abych než zemřu, ještě jednou spatřil princeznu.“ požádal: „Dopřejte mi té milosti, pane králi, a zaveďte mne k ní.“ „To ti mohu splnit.“ řekl král.

k dyž otevřeli dveře princezniny komnaty, stála tam a v náručí měla děťátko. Král se překvapeně zeptal: „Čí je to dítě?“ Ona mu odvětila: „To je moje dítě a muže Penízezmohouvše.“ S tím padli oba králi k nohám a žádali jej o prominutí a též to dítě k němu zvedalo ručky, jakoby ho prosilo o milost. Král tam stál celý strnulý a zaražený, ale musel se s tou hrou osudu, které sám napomohl, smířit, protože královské slovo porušit nemohl.

t ak dostal voják ruku princezny a po smrti jejího otce i celé království. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der goldene Hirsch" je ze sbírky lidových pohádek "Deutsche Hausmärchen" (1851) sběratele Johanna Wilhelma Wolfa (1817 - 1855). Z němčiny pro vaši radost přeložila a po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Poslechni v MP3    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons