Dietrich z Bernu

Anonym

v časech, kdy Germáni žili v římské říši jako pánové, panoval ve městě Verona, které bývá též nazýváno Bernem, z Boží vůle mocný král Dietrich [pozn1] . Svou říši převzal jako dědictví po svém otci, králi Dietmarovi [pozn2] a byl vychováván a ve všech válečnických ctnostech vycvičen Hildebrandem, jedním z bájných reků. Již při Dietrichově narození bylo předpovězeno, že se proslaví velkými skutky. Jako znamení pravdivostí té věštby mu měl plát oheň z úst vždy, když se rozhněvá. Když se toto znamení opravdu objevilo, každý věřil na Dietrichovu budoucí slávu. Se starým mistrem ve zbrani Hildebrandem vyjel rek [pozn3] za dobrodružstvím a osvědčil se v bitvě s Grimou a Hildou, loupeživým párem obrů, kteří v zemi šířili jen hrůzu a bázeň. Jako nepřekonatelnou zbraň od toho času nosil vznešený meč Nagelring, který vykovali zruční trpaslíci.

v době, kdy Dietrich převzal říši po svém otci, přicházeli do Bernu ze široka a daleka stateční hrdinové, aby králi sloužili jako družiníci, neboť jeho sláva přesáhla hranice země. Byl to Heime Silný, který by se do služby ve zbrani nehlásil dříve, dokud by v boji nepocítil Dietrichovu přesilu. A také Witege Odvážný [pozn4] byl Dietrichovým spolubojovníkem, ačkoliv se svým drahocenným mečem Mimungem, který mu odkázal otec Wielamd Kovář, se ukázal silnějším jako pán z Bernu. Ještě jiní rekové přišli do Bernu, aby se v boji s Dietrichem poměřili.

m ezi nimi byl i obr Ecke, který přijal mravy a způsoby života lidí a snažil se takto vydobýt slávu a úctu. Tři královské panny, ze kterých mu jedna zaslíbila svoji ruku, pokud mocného bernského přemůže a jim přivede, ho podněcovaly k souboji. Obr Ecke v Bernu svého soupeře nenašel, a tak neměl klidu, dokud na něj v jedné noční hodině nenatrefil v lese. Navzdory temnotě se musel Dietrich postavit k souboji; padal jeden mocný úder druhým, blesky, které létaly z helmic, svítily do dálky. Konečně se králi podařilo obra srazit k zemi, a protože by tento spíše zemřel, než by se vzdal, musil ho nakonec zabít. Zarmoucený Dietrich statečného soupeře, který byl k souboji donucen, pohřbil. Brzy na to ale musel podstoupit ještě další těžké souboje, a to s Eckovým bratrem Fasoltem a ostatními urozenými obry, kteří chtěli pomstít jeho smrt. Pak král táhnul k hradu těch tří krutých královských dcer, aby jim přinesl hlavu mrtvého Eckeho, neboť přivodily jeho smrt.

d ietrich z Bernu byl dobrodinec utlačovaných, nikdo ho zbytečně neprosil o pomoc. Do široka daleka se šířila pověst o jeho činech. Jednoho dne mu starý Hildebrand podal zprávu o trpasličím národu, který bydlí hluboko v nitru hory; jeho král Laurin, ačkoliv je jen tři pídě velký, je tak silný, že se mu nikdo nemůže postavit. „Vlastní v Tyrolsku růžovou zahradu se zlatou bránou,“ řekl mistr, znalý ve zbrani: „ta je místo zdmi obehnána hedvábným vláknem. Kdo se ho odváží přetrhnout, ten se vystaví strašlivé Laurinově pomstě, neboť si jako odškodné vezme jeho ruku a nohu.“ Tak se Dietrich rozhodnul, že tam ihned se svými muži vyrazí, aby se s tím trpasličím králem poměřil v souboji.

p řijeli do Tyrolska a našli onu růžovou zahradu; růže jim omamně voněly vstříc, když k ní přicházeli z lesa. Witege Odvážný byl první, který do zahrady vtrhnul a růže bezstarostně pošlapal. Tu se přiřítil velmi rozhněvaný trpaslík Laurin, ozbrojen kopím a mečem, a rek by se mu byl těžko ubránil, kdyby mu Dietrich z Bernu nepřispěchal na pomoc. „Nechejte meče v pochvách!“ poručil Hildebrand ostatním mužům. V tu chvíli si trpasličí král přetáhnul kapuci svého pláště a dále na svého protivníka utočil neviditelný. Ránu za ranou vrhal trpasličí král na Dietricha z Bernu a zle na něj dotíral. „Musíš se mu dostat na tělo a přetnout mu pás!“ zavolal na reka v nejvyšší nouzi Hildebrand a Dietrich jeho rady jako vždy následoval. Tak se mu to podařilo a svému strašlivému protivníkovi přetnul pás, který mu propůjčoval sílu dvanácti mužů, a tak ho srazil k zemi. Tu prosil Laurin o milost, kterou mu vítěz šlechetně udělil. Trpasličí král pak jako projev vděčnosti pozval reky do své říše a ti ho následovali do nitra hory. Šťastný život panoval v říši krále Laurina!

h osté byli pohoštěni a baveni rozličnými kratochvílemi; zpěvem, tancem a soubojovými hrami, které jim předváděl trpasličí lid. Ale Laurin nezapomněl na pomstu, kterou v duchu rekům odpřísáhnul. Omamným nápojem je pohroužil do hlubokého spánku, pak je nechal bezbranné spoutat a uvrhnout do temného žaláře. Nad tou neslýchanou zradou Dietrich z Bernu, když se probudil z čarovného spánku, upadnul do velkého hněvu. Z úst mu šlehaly ohnivé plameny a spálily okovy. Tak byl volný a mohl osvobodit z pout i svoje druhy. Avšak žalář otevřít nedokázali. Dietrichův spolubojovník Dietleib, jehož sestra Künhilda byla králem Laurinem unesena, aby se stala jeho ženou, ležel zajat v jiné místnosti. Künhilda, která si nepřála nic toužebněji než opustit Laurinovu říši, svého bratra osvobodila a přinesla mu zbraň. Zakrátko Dietleib pomohl králi Dietrichovi i jeho mužům z vězení ven.

n adarmo se vyzbrojilo na tisíc trpaslíků; pocítili sílu reků a král Laurin byl opět zajat a Dietrich ho chtěl za tu bohaprázdnou zradu zabít. Ale Künhilda, Dietleib i Hildebrand ho uprosili, takže mu dal nakonec milost a přivedl ho s sebou do Bernu.

p ozději se Dietrich z Bernu a Laurin usmířili a trpasličí král se mohl vrátit do své podzemní říše. [pozn5]

Oddělovač

Poznámka 1 - Dietrich z Bernu (shněm.Dietrich von Berne) je hlavní postava cyklu písní o Dietrichovi. Historickým předobrazem této legendární postavě byl Theodorich II. (asi 456 – 526), nejvýznamnější postava v dějinách národa Ostrogotů, Své mládí strávil ve vyhnanství na dvoře východořímského císaře.V roce 493 v bitvě u Ravenny porazil Odoakera a získal Itálii. Po jeho smrti byla říše, kterou založil, v roce 551 zničena byzantskými vojsky. Ve skutečnosti na dvoře krále Attily pobýval Dietrichův otec Theodomir.   Zpět
Poznámka 2 - Právě král Dietmar čili Theodomir jako historická postava pobýval na dvoře Attily. Tvůrce písní o Dietrichovi tuto návštěvu zaměnil za nucený pobyt vyhnance a přiřknul ji jeho charismatickému synovi.   Zpět
Poznámka 3 - Označení rek znamenalo kdysi vyhnance, vysídlence, později se tak označovali osamělí putující hrdinové či rytíři v cizích službách.   Zpět
Poznámka 4 - Witege (shněm. Witege, staroangl.Widia, Wudga) byl kdysi Dietrichův přítel, pak se postavil na stranu jeho strýce Ermenricha. Jeho historickým předobrazem byl snad gótský bojovník a vůdce Vidigoja.   Zpět
Poznámka 5 - Poznámky vychází z českého překladu Písně o Nibelunzích pana Jindřicha Pokorného (Odeon 1974), který svůj půvabný překlad doplnil i upřesňujícími poznámkami k textu, což mi nesmírně pomohlo při mé práci. Vlastní text ságy přeložila Jitka Janečková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

Bitva u Ravenny - Anonym
Gudrun - Anonym
Jindřich, řečený Lev - Anonym
Sigfrid a Kriemhilda - Anonym



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons