O věrném Janovi

Bratři Grimmové

b yl jednou jeden král a ten byl starý a nemocný. Když cítil, že nadešla jeho poslední hodina, pravil: „Zavolejte mi Věrného.“ Věrný byl králův milovaný sluha a říkal mu tak proto, neboť mu celý život věrně sloužil. Když sluha přišel, král řekl: „Věrný Jane, cítím, že přichází můj konec, a nemám jinou starost než o syna, který je ještě mladý a ne vždy si bude vědět rady. Slib mi, že ho naučíš všemu, co musí vědět, a budeš jeho pěstounem, pak mohu klidně zavřít oči.“ A Věrný odvětil: „Nikdy ho neopustím a budu mu sloužit věrně, i kdyby mne to mělo stát život.“ Král řekl: „Nyní mohu v pokoji zemřít. Po mé smrti mu ukaž celý zámek a všechny poklady, jen tu komnatu na konci chodby, kde je ukrytý obraz královské dcery ze Zlatého zámku, mu neukazuj. Pokud ho spatří, zasáhne ho tak mocná láska, že skrze ni upadne do velkého nebezpečí, proto ho musíš střežit.“ A když věrný Jan starému králi vše slíbil, ten utichnul, položil hlavu na podušku a zemřel.

k dyž starého krále pohřbili a uplynul královský smutek, vyprávěl Jan princi, co slíbil jeho otci na smrtelném loži: „To vše dodržím a budu při tobě věrně stát, i kdyby mne to mělo stát život. Nyní přišel čas, abys obhlédl své dědictví, ukážu ti otcovský zámek.“ Potom prince vodil sem a tam, ukázal mu všechna bohatství a komnaty, jen tu jednu, kde byl nebezpečný obraz, neotevřel. Obraz byl pověšen tak, aby na něj ten, kdo otevře dveře, rovnou pohlédnul. A nebyl to obraz ledajaký. Princezna ze Zlatého zámku byla tak krásná, že svět krásnější neviděl, kdo na ni pohlédnul, propadl jejímu kouzlu až ke smrti. Ale princ si dobře všimnul, že Jan jedny dveře přešel a zeptal se: „Pročpak jsi tyto dveře neotevřel?“ „Protože je uvnitř něco, co by tě polekalo.“odvětil sluha. Ale princ řekl: „Měl jsem vidět celý zámek, chci tedy vidět i to, co je tady uvnitř!“ a šel a chtěl dveře otevřít. Tu Jan řekl: „Já jsem tvému otci před smrtí slíbil, že nikdy neuvidíš, co v této komnatě je; mohlo by to mne i tebe uvrhnout do velkého nebezpečí.“ „To ne,“ namítal princ: „protože moje smrt bude to, když nepůjdu dovnitř. Neměl bych klid ani ve dne, ani v noci, dokud bych to nespatřil. Proto odtud nyní neodejdu dřív, dokud mi neodemkneš!“ A tak Jan pochopil, že tady nic nepomůže a s těžkým srdcem a mnohými vzdechy vytáhl z velkého svazku klíč.

k dyž otevřel dveře, chtěl vejít dovnitř první a obraz zakrýt, aby jej princ hned nespatřil. Ale co to bylo platno. Jinoch si stoupnul na špičky a podíval se mu přes rameno. A když uviděl obraz krásné panny, bohatě zdobený zlatem a drahými kameny, tu se bez hlesu sesunul na zem. Věrný ho zvedl do náruče, zanesl do postele a pomyslil si: „Neštěstí je tady! Pane, co s námi teď jen bude?“ Pak princi podal víno, aby jej přivedl k sobě. A první slova, která jinoch pronesl, byla: „Kdo je to na tom krásném obraze?“ „To je princezna ze Zlatého zámku.“ odvětil mu Jan. „I kdyby měl každý list na všech stromech, co jich ve světě roste, jazyk, nedokázalo by všechno to listí vypovědět, jak velkou lásku cítím. Musím tu dívku získat, i kdyby mě to mělo stát život a ty, Jane, mi musíš pomoci a stát u mne.“ Jan se zamyslel, neboť získat srdce princezny ze Zlatého zámku nebylo jen tak. „Všechno, co má princezna kolem sebe, je ze zlata, stoly, židličky, mísy a poháry, misky, všechno domácí načiní.“ řekl po chvíli: „V tvé pokladnici leží pět tun zlata, dej jednu z nich královským zlatníkům, ať ti zhotoví rozličné nádoby a nářadí, všelijaké ptáky, roztodivná zvířata, vše, co by se jí zalíbilo, pak s tím za princeznou pojedeme a zkusíme svoje štěstí.“ A jak řekl, tak udělali. Když bylo vše hotovo, nechali to naložit na loď, Věrný i princ se oblékli jako kupcové a vypluli na moře.

k dyž přirazili k břehům přístavu, ve kterém stál Zlatý zámek, poručil Jan princi, aby zůstal na lodi a čekal, až se vrátí. „Možná přivedu princeznu s sebou, tak se postarej, aby byl všude pořádek a nechej všechny ty zlaté skvosty vystavit na lodi, ať se má princezna na co dívat.“ Pak si Jan několik těch skvostů vybral, vystoupil na zem a šel rovnou do královského zámku. Když přišel na královský dvůr, stála u studny krásná dívka, která měla v rukou dvě zlatá vědra a nabírala vodu. Právě chtěla odejít, tu uviděla neznámého muže, a tak se měla k otázce, kdo je a co tu hledá. Jan odvětil: „Jsem kupec.“ a ukázal jí svoje drahocenné zboží. Tu děvče úžasem zavýsklo: „To musí vidět naše princezna! Ona tyhle zlaté věcičky miluje, jistě je od tebe všechny koupí.“ Popadla ho za ruku a vedla rovnou za princeznou, neboť to byla její komorná. Když princezna ty skvosty viděla, byla nadšená a řekla: „To je ale krása! Koupím to všechno!“ Ale Jan jí odvětil: „Já jsem jen sluha bohatého kupce. Co mám tady, je nic proti tomu, co má můj pán na lodi. Tam člověk najde ty nejkrásnější a nejdrahocennější kousky, které se dají ze zlata vůbec vyrobit!“ To bylo něco na princeznu, že prý jí to musí vše ihned přinést. Ale Věrný řekl: „To byste se načekala! Je toho totiž tolik, že by to trvalo týdny, než by to sem jeden nanosil. Jak se tak dívám, stejně by se to sem ani nevešlo.“ To v princezně probudilo opravdu velkou zvědavost a chuť si to vše prohlédnout, takže nakonec pravila: „Zaveď mne na tu loď, sama si poklad tvého pána prohlédnu.“ Tak Jan princeznu přivedl na loď.

k dyž ji princ uviděl, málem se mu zastavilo srdce, protože ve skutečnosti byla ještě tisíckrát krásnější než na obraze. Teď byla na jeho lodi a on ji provázel mezi všemi těmi skvosty, trvalo to hodiny a hodiny, co si všechno společně prohlíželi, co obdivovali skvostné rozličnosti a podivuhodnosti. Mezitím ovšem Jan poručil kormidelníkovi, aby odrazil od břehu a ten to udělal tak obratně, že princezna nic nepostřehla. Teprve, když prohlídka lodi a všeho, co na ní bylo, skončila a ona poděkovala kupci a chtěla jít domů, zpozorovala, že všude dokola se rozkládá moře a loď letí s napnutými plachtami po vodě. „Ach!“ vykřikla vyděšeně: „Byla jsem obelhána, unesena a zrazena obyčejným kupcem, kdybych raději byla zemřela!“ Princ ji ale vzal za ruce a řekl: „Já nejsem kupec a nejsem méně urozený nežli ty. Ale musel jsem použít lest, neboť tě převelice miluji už od té chvíle, kdy jsem spatřil tvůj obraz.“ Když to princezna ze Zlatého zámku slyšela, upokojila se a její srdce bylo tím vyprávěním tak pohnuto, že souhlasila s tím, že se stane jeho ženou.

d alšího dne, co se plavili po šírém moři domů, seděl Věrný na palubě a hrál. Tu přiletěli tři havrani, usedli do ráhnoví a začali krákorat. Věrný přestal hrát a zaposlouchal se, co si mezi sebou povídají, neboť havraní řeči rozuměl. První havran zakrákoral: „Vidíte, tady si jeden veze domů princeznu ze Zlatého zámku.“ „Ano, ano.“ odvětil druhý havran: „Ale ještě ji nemá!“ Třetí na to: „Vždyť jí má, je s ním na lodi!“ Tu počal ten první havran zase krákorat: „Co je mu to platné! Jakmile vystoupí na zem, přiběhne ryšavý kůň a on na něj vyskočí a ten kůň s ním vylétne do povětší a odnese ho pryč a svou mladou ženu už nikdy nespatří.“ Zeptal se druhý havran: „A není před tím žádná ochrana?“ „Ale ano, to by musel být jeden rychlejší, na koně nasednout a tou ručnici, která je ukryta v ohlávce, ho zastřelit, pak by byl princ zachráněn. Ale to by musel vědět! Jenže kdyby mu to někdo řekl, po kolena by zkameněl.“ Tu pravil druhý havran: „To já vím ještě něco! I když toho koně zabijí, tak nemá princ ještě vyhráno. Když spolu půjdou na zámek, přinesou mu krásnou svatební košili, jako by byla ze zlata a stříbra, ale je ze síry a smůly, a když si ji princ oblékne, shoří na prach.“ I pravil třetí havran: „A není žádná ochrana?“ „O ano,“ odvětil ten druhý havran: „když někdo tu košili popadne v rukavicích a hodí ji do ohně, tak shoří a princ bude zachráněn. Ale co je to platno, kdo by tohle náhodou věděl a řekl to, zkamení do půli těla.“ Tu pravil ten třetí havran: „Já vím ještě více, i kdyby ta košile shořela, tak ještě stále princeznu nedostane. Neboť při svatební tanci padne nevěsta jako mrtva k zemi, a když ji nikdo nepozvedne a z jejího pravého prsu nevysaje tři kapky krve, které pak vyplivne, ona opravdu zemře. Ale když by kdo prozradil, co ví, tu by v okamžení dočista zkameněl.“ Když havrani domluvili, odletěli pryč. A Jan tomu všemu rozuměl a od té chvíle byl celý ztichlý a zasmušilý, neboť zamlčí-li svému pánu, co slyšel, bude ten nešťastný. Ale když mu vše vyjeví, ztratí svůj život. Ale nakonec si řekl: „Musím mého pána zachránit, i kdybych při tom měl svůj život ztratit.“

j akmile připluli do princovy země, stalo se to, co havrani předpověděli, k princi přiběhl překrásný ryšavý kůň. „Nu dobrá, poneseš mne na zámek.“ A chtěl na koně vyskočit, tu ho však Jan předešel, vytrhl z ohlávky ručnici a koně bez váhání zastřelil. Tu se dali ostatní sloužící, kterým ležel Věrný dlouhý čas v oku i žaludku, do pokřiku a žalování: „Jak hanebné zabít tak krásné zvíře!“ Ale princ řekl: „Mlčte a nechte ho na pokoji, to je můj nejvěrnější Jan, on ví, co je dobré.“ Nyní šli na zámek a ve svatebním sále ležela mísa a na ní byla překrásná košile, jako by byla utkána ze zlata a stříbra. Princ ji chtěl zvednout, tu jej však věrný Jan strhnul zpátky, v rukavicích košili popadl a hodil do ohně. A tu sluhově zase začali mudrovat a volat: „Podívejme, teď spálil svatební košili.“ Ale princ řekl: „Asi ví, k čemu to bylo dobré, nechte jej na pokoji, to je můj nejvěrnější Jan.“ Nyní slavili svatbu. Když začali hrát k tanci, nespustil Jan princeznu z očí. Pojednou zblednula a skácela se k zemi. Věrný k ní ihned přiskočil, zvednul ji a odnesl do komnaty, kde ji položil na postel, pokleknul k ní, z jejího pravého prsu vysál tři kapky krve a vyplivnul je. A bylo to! Princezna byla zase zdravá a živá. Ale princ, který to vše viděl a nechápal, proč to Jan učinil, se velmi rozhněval: „Zavřete ho do vězení!“

d ruhého dne Jana soudili a odsoudili k smrti. Když stál nahoře na šibenici, řekl: „Každý, kdo má zemřít, má právo před smrtí ještě promluvit. Mohu i já toto právo využít?“ „Ano.“ odvětil mu princ. Tu pravil věrný Jan: „Jsem souzen neprávem, neboť jsem vždy zachovával věrnost!“ a pak vyprávěl, jak na moři vyslechl rozhovor havranů a aby svého pána ochránil, musil to všechno udělat. Tu princ zvolal: „Ach, můj drahý věrný Jane, milost, milost, přiveďte ho dolů!“ Ale bylo pozdě! Věrný Jan při svých posledních slovech zkameněl. Na krále i královnu teď padnul strašlivý smutek a mladý král celé dny hořekoval: „Jak jsem mohl takovou věrnost odměnit tak zle!“ Zkamenělého Jana nechal král odnést do své ložnice, kde ho postavili vedle jeho postele. „Kdybych tě tak mohl znova oživit, můj drahý věrný Jane!“

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

v tom čase královna porodila dvojčátka, dva synáčky, kteří rostli do krásy a byli velikou radostí svých rodičů. Jednou, když byla královna v kostele a děti seděly u otce a hrály si u něj, tu se král zahleděl na zkamenělého Jana a povzdechnul si: „Kdybych tě tak mohl znova oživit, můj drahý věrný Jane!“ Tu začal kámen najednou mluvit: „Ano, můžeš mne znova oživit, když se vzdáš toho, co je ti na světě nejmilejší.“ Král zvolal: „Všechno, co na tomto světě mám, kvůli tobě obětuji!“ Kámen opět promluvil: „Sraz vlastní rukou svým dětem hlavu a tou krví mě potři, pak obživnu.“ Král se velmi polekal, když slyšel, že musí sám zabít svoje nejmilovanější děti, ale pak pomyslel na Janovu věrnost a že kvůli němu zemřel, a tak vytasil meč a setnul chlapcům hlavy. A když jejich krví potřel kámen, tu se Janovi navrátil život a on před ním stál zdravý a živý a pravil: „Ani tvoje věrnost nezůstane bez odměny.“ A vzal hlavičky dětí a přiložil je k tělíčkům, potřel rány jejich krví a v tom okamžení byli oba chlapci opět živí, poskakovali kolem a hráli si jako dřív, jako by se nic nepřihodilo. Král byl radostí bez sebe a ukryl obě děti i věrného Jana do skříně.

k dyž se královna vrátila z kostela, zeptal se jí: „Pomodlila ses?“ „Ano,“ odvětila: „a při tom jsem neustále měla na mysli věrného Jana, který kvůli nám zemřel.“ „Milovaná ženo,“ pokračoval král: „mohli bychom Janovi vrátit život, ale stálo by nás to naše dvě děti, ty bychom museli obětovat.“ Královna zbledla, srdce se jí sevřelo bolestí, ale přeci odvětila: „Provinili jsme se proti jeho věrnosti!“ Tu se král zaradoval, že smýšlí stejně jako on, šel a otevřel skříň a přivedl jí děti i věrného Jana. „Bůh byl milostivý, věrný Jan je vysvobozen a naši synci také opět žijí!“ a vyprávěl jí, jak se vše seběhlo.

a od toho času žili společně šťastně a spokojeně až do konce svých dní. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der treue Johannes“ (KHM 6) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons