Nemocný král a jeho tři synové

Franz Georg Brustgi

b yl jednou jeden král a toho už dlouhá léta trápila těžká nemoc a žádný z nejvyhlášenějších lékařů v říši mu nedokázal pomoci. Už skoro nejedl a nepil a pomalu ztrácel všechnu naději, že by se mohl někdy uzdravit. Jedné noci měl ale prazvláštní sen: Ocitl se v nádherné zahradě v nějaké cizí zemi, kde stála jabloň obsypaná zlatými jablky. A on dostal na to jablko neodolatelnou chuť, už natahoval ruku, aby si jedno utrhnul a snědl, neboť v tom snu najisto věděl, že až ho sní, úplně se uzdraví. Ale v tom okamžiku zaklepal na dveře sluha a král se probudil. „Vyrušil jsi mne z toho nejkrásnějšího snu!“ zvolal: „Ale možná jsi mne probudil do naděje. Jdi a zavolej mé syny.“ Když princové přišli, obšírně jim vyprávěl svůj sen a prosil je, aby se do té snové země vydali a přinesli mu zlaté jablko. A protože princové byli milující synové, s radostí souhlasili, a tak se na cestu vydal nejprve ten nejstarší. „Jestliže se do roka nevrátím, už mne nečekejte.“ pravil princ, rozžehnal se s nemocným otcem a bratry a vyrazil na cestu.

j el a jel a za nějaký čas dorazil do hlubokého černého lesa, kde potkal staříka, který ho poprosil o kousek chleba. „Už tři dny jsem bez jídla a nemám žádné peníze, abych si něco koupil. Smilujte se prosím, milý pane!“ Ale princ ho netrpělivě odbyl a jel dál a dál, stále hlouběji do jedlového hvozdu. Večer přijel k osamělému hostinci, který ležel v samotném srdci lesa. Unavený a hladový se tam zastavil, posilnil se a šel brzy spát. Když chtěl ale druhého dne pokračovat v cestě, vešly do jeho světnice dvě překrásné dívky a úsměvy a lichotkami ho přemlouvaly, aby se ještě chvíli zdržel a pro ukrácení dlouhé chvíle si s nimi zahrál karty. Tu princ docela zapomněl na svého nemocného otce i na důležitý úkol, zůstal s dívkami a hrál karty, dokud neprohrál všechny peníze. Protože ale doufal, že jednou vyhraje a o své věci nechtěl přijít, zadlužil se u hostinského. Ale prohrál i ty vypůjčené peníze a už u sebe neměl nic, co by mohl vložit do hry. Když se ho hostinský ptal na jméno a původ, nepověděl mu to, dokonce zamlčel i to, že je jeden z královských synů. Tak ho nechal hostinský sebrat, vrhnout do žaláře a řekl: „Máš lhůtu dva roky, když mi do té doby neřekneš své jméno a nezaplatíš své dluhy, budeš viset na šibenici!“

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

t ak uplynul rok a nejstarší princ se nevrátil. Vydal se tedy na cestu ten prostřední. Také on přišel do hlubokého jedlového hvozdu a potkal staříka, který ho požádal o almužnu, ale zachoval se jako jeho bratr a žebráka nepřátelsky odbyl. Potom jel dál, dokud nepřijel do osamělého hostince uprostřed lesa. Tam sestoupil z koně, přenocoval v té světnici, kde před rokem spal jeho bratr, a brzičko ráno chtěl jet dál. Když mu ale na oči přišly ty dvě půvabné dívky, rázem na otce i jeho záchranu zapomněl. Zůstal sedět v hostinci a dnem i nocí hrál karty, a tak přišel o všechny peníze a k tomu ještě nadělal velké dluhy. Vedlo se mu stejně jako bratrovi, skončil ve vězení.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

k dyž opět uplynul rok a ani druhý princ se nevracel, chtěl se na cestu do cizí země vydat ten nejmladší. Ale k tomu, aby ho poslal do světa, neměl král pražádné chuti, protože tohle byl jeho nejmilejší syn. Obával se, že by se mu mohlo stejně jako jeho bratřím něco zlého stát. Ale princ na něj naléhal dnem i nocí, a tak král nakonec svolil, aby se na dalekou pouť vydal i jeho poslední syn. Když princ dorazil do hlubokého lesa, narazil na otrhaného a k smrti vyčerpaného žebráka, který seděl pod jedním dubem. Bez váhání sáhnul do torny a vtisknul starci do dlaně celý dukát. Potom s ním ještě chvíli setrval v přátelském hovoru, vyprávěl mu o svém nemocném otci a jeho snu o jabloni života a o své cestě k té zázračné zahradě. Stařec ho vyslechnul a řekl: „Nu, přeji ti mnoho štěstí! Ale střez se, abys kupoval maso pro šibenici!“ Princ sice nevěděl, co tou radou stařec mínil, ale ze srdce mu poděkoval a jel dál, dokud nepřijel k hostinci v lese. Hostinský stál ve dveřích a lákal ho hezkými slovy, aby k němu a k jeho dvěma krásným dcerám zavítal, ale princ na řeči nedbal a jel dál svou cestou.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

p o dlouhém, předlouhém putování dorazil do země, kde napotkal ani človíčka, nebyla tu žádná vesnice ani město, žádný statek ani dvůr, nic, jen nespočet druhů ptáků a zástupy rozličné zvěře, která byla nezvykle důvěřivá a krotká. Zvířata ho obstoupila a v dlouhém průvodu doprovázela ke svému králi, prastarému havranovi, který žil uprostřed lesa na jednom mohutném dubu. Havran prince pozdravil lidským hlasem a zeptal se ho, kdo je a co ho do jeho říše přivedlo. Tu mu princ vyprávěl sen svého otce a ptal se, zda toto není ta země, ve které leží zahrada s kouzelnou jabloní. „Ano,“ odvětil havran: „toto je země se zahradou života, ale vše, co v ní žije, je zakleto. Možná jsi ty ten šťastlivec, který by ji mohl vysvobodit. Až budeš v zahradě, utrhni také pro mne jedno zlaté jablko, pak se uzdraví nejen tvůj otec, nýbrž i já a mí poddaní nabudou své lidské podoby!“ „Rád splním tvé přání,“ řekl princ: „jen mi řekni, co mám udělat!“ „Jdi rovnou a bez váhání do zahrady, vede k ní zlatý most. Před návratem ale navštiv ještě zámek, měj se ale na pozoru a nezdržuj se tam příliš dlouho!“ radil mu havran.

p rinc se vydal ihned na cestu lesem a zvířata ho doprovázela až k zahradě. Když dorazili k zlatému mostu, zvířata zůstala stát a dále kráčel sám. Most hlídali dva zlověstní lvi, ale princ šel neohroženě dál a vstoupil do zahrady. Svět takovou nádheru ještě neviděl! Tolik překrásných a přenádherných podivuhodných květin a bylin, stromů a křovin. Ale princ se stěží rozhlédnul, pospíchal rovnou k zázračnému stromu, utrhnul dvě zlatá jablka a pečlivě je uložil do torny. Když se obrátil, uviděl uprostřed zahrady bílý mramorový zámek. Kolem sloupů u brány se svíjeli dva obří hadi, vrhali na prince studené pohledy a výhružně mu syčeli v ústrety, ale on se nezalekl a vešel do zámku. V jednom velkém sále objevil překrásnou dívku. „Můj princi, jsi můj zachránce!“ volala radostí bez sebe: „Už dlouho na tebe čekám! Nyní jsi konečně přišel a vysvobodíš mne, ubohou královskou dceru i všechny, kdo jsou tu se mnou zakleti.“ A princ, který si krásnou princeznu na první pohled zamiloval, ji po královsku políbil, pak jí nasadil na prst svůj prsten a v té chvíli se sobě zaslíbili. Najednou ale strašlivě zařvali lvi, kteří střežili zlatý most, a princezna řekla: „To je znamení! Nyní musíš odejít. Pospěš si! Buď však bez obav, až přijde ten pravý čas, opět se uvidíme!“ Tak princ opustil zámek i zahradu a sotva byl v lese, celá ta nádhera za ním se rozplynula jako krásný sen.

z vířata, která ho doprovázela k zahradě, na něj trpělivě čekala a vedla ho opět ke stromu moudrého havrana. Ten prince radostně přijal a ihned snědl zlaté jablko. Sotva tak učinil, změnil se v krále a z těch stovek zvířat se stali opět lidé. Města a vesnice, statky a dvory, které byly pohřbeny v zemi, se opět vynořily a byly ještě krásnější než kdysi. Ze všech oken vlály pestré prapory a radost a jásot nebraly konce, každý si přál vidět prince, aby mu poděkoval za zázračné vysvobození. Král by mu rád věnoval celé království, ale princ měl jediné přání, brzy vidět svého otce a navrátit mu zlatým jablkem zdraví, a proto se rozloučil a vydal se na cestu domů.

j el a jel, až dorazil do velkého města, ve kterém vlály na městské věži dva černé prapory, a tak se jednoho muže zeptal, cože to má znamenat. „To je prosté.“ odvětil muž: „Jsou to už dva roky, kdy v blízkém hostinci nadělali dva cizinci velké dluhy a ty dodnes nezaplatili. Protože jsou ale zatvrzelí a odmítají říct, jak se jmenují a odkud pocházejí, mají být ráno před východem slunce pověšeni.“ „A to je nemůže nikdo zachránit?“ zeptal se princ. „Ale ano,“ odvětil muž: „když se najde někdo, kdo za ně zaplatí dluh dva tisíce dukátů, budou volní.“ Princ měl neblahé tušení, kdo by ti dva odsouzenci mohli být, vydal se tedy k soudci a oba svoje bratry vykoupil. Princové svého zachránce nepoznali, ale když jim nabídnul, aby jeli s ním, souhlasili. Když pospolu nějakou chvíli putovali, dal se princ svým bratrům poznat a vyprávěl jim, jak daleko odtud našel zahradu se zázračným stromem a ukázal jim také to jablko, které veze nemocnému otci. To oba bratři vyslechli se skrytou závistí a jejich mysl pomalu otrávily černé myšlenky. Když pár dní nato jeli kolem jedné hluboké propasti, vrhli se zezadu na bratra, shodili ho ze skály dolů, zabili jeho koně, vzali zlaté jablko a ujížděli na zámek svého otce. Král se zaradoval, když se dva starší synové objevili. Snědl jablko a od té chvíle byl zase zdravý a čiperný jako kdysi, ale přesto byl smutný z toho, že ten nejmladší se ze světa nevrátil. Princové mu totiž nalhali, že v jedné cizí zemi nalezli koně nejmladšího bratra na okraji jedné propasti, bratr bude jistojistě už dávno mrtvý.

a no, to by si ti dva zlosynové jistě přáli, ale náš Pán zamýšlel jinak. Princ zůstal při tom pádu do černoty viset ve větvích mohutného jasanu. Celý den se bezvýsledně snažil z bezedné propasti vysvobodit, když tu uslyšel nějaký hlas: „Princi, to jste vy, kdo se tam dole vznáší mezi životem a smrtí?“ „Ano, to jsem já. Moji závistiví bratři mne jako poděkování za to, že jsem je vykoupil z rukou kata, shodili do propasti. Řekněte mi, kdo jste a pomozte mi. Pomozte!“ „Já jsem ten žebrák, kterému jste prve daroval celý dukát. Copak jsem vám neříkal, abyste nekupoval maso pro šibenici? Protože jste to ale vy, ještě jednou vám pomohu.“ Tak žebrák v poslední chvíli prince zachránil. Ten mu nastotisíckrát děkoval, bohatě jej obdaroval a potom se vydal svízelnou, úmornou a bezmála nekonečnou cestou na královský zámek.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

b yl to zrovna rok, kdy princ našel zahradu života a k životu vrátil zakletou princeznu v mramorovém zámku, aby ji učinil svojí nevěstou. Ta zatím porodila krásného chlapečka a vydala se v doprovodu tisíce rytířů na dlouhou pouť, aby v daleké říši vyhledala svého muže. Už tři měsíce byla na cestě, když se konečně ve sluneční záři zatřpytily věže královského zámku. Princezna vojákům poručila rozbít tábor a na cestu, která vedla k zámku, nechala položit drahocenný šarlatový koberec. Pak vyslala ke králi posla s výzvou, aby k ní poslal nejmladšího syna, jinak na zámek zaútočí silou a obrátí ho v popel a prach. Co si měl král počít? „Odkud by mohla ta cizí princezna vědět, který je z nás ten nejmladší?“ řekl nejstarší princ: „Pojedu já, otče!“ Králi nezbylo, než ho nechat jít. Když princ uviděl drahocenný šarlatový koberec, neodvážil se na něj a jel vedle cesty. Z toho bylo ovšem princezně ihned jasné, že on není ten pravý, poručila mu, aby co nejrychleji obrátil a poslal toho pravého. Tak to jel zkusit prostřední syn, ale i tomu bylo líto vzácného koberce, takže se princezna rozhněvala, poslala ho zpět s výhrůžkou, že pokud se do tří dnů neobjeví ten pravý, srovná město se zemí. Z toho byl král zoufalý: „Co mám dělat? Můj nejmladší syn je mrtev a nikdo mi ho nevrátí zpět. Raději jsem měl zemřít já, nemusel jsem se dočkat toho, že můj zámek lehne popelem.“ Dva dny a dvě noci seděl král zamyšleně a beze spánku na svém trůnu a nedoufal v záchranu.

r áno třetího dne se křivolakou cestičkou na otcovský hrad vrátil nejmladší princ. Ačkoliv byl tím dlouhým putováním celý zemdlený a unavený k smrti tak, že ho nohy sotva nesly, oblékl si svoje nejkrásnější šaty, vyskočil na koně a jel za princeznou. Bez zaváhání jel rovnou a pyšně, jak se patří na královského syna, uprostřed toho nádherného koberce. „To je on!“ vykřikla princezna a pospíchala mu v ústrety, vystrojena jako nevěsta a na rukou nesla synka. Objali se a políbili; plakali štěstím a radostí. Smějící se princ hladil dítě i jeho matku po vlasech a řekl: „Nu, nyní jsi opravdu moje milovaná žena.“

p otom předstoupili před starého krále a ten jim dal otcovské požehnání. Ale protože nechtěli žít ve společném domě s nevěrnými bratry, odjeli zpět do vlasti krásné princezny, kde se nastěhovali do mramorového zámku. Narodilo se jim ještě mnoho zdravých a krásných dětí a byli šťastní a spokojení až do konce svých dní. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka "Der kranke König und seine drei Söhne" je ze sbírky pohádek švábského filologa a folkloristy Franze Georga Brustgi „Das Wunderschiff – Schwäbische Volksmärchen“ (1941). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila, po svém převyprávěla a poznámkami doplnila Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons