Kohout se zlatým peřím

Franz Georg Brustgi

b yli jednou tři tovaryši, kteří se náhodou sešli v cizině, a tak z nich stesk po milované vlasti udělal dobré kamarády. Ti starší dva byli kotláři a pocházeli z jedné vesnice, ten nejmladší byl truhlář, dítě chudých lidí, kteří už dávno zemřeli. V tom čase už několik let pracovali v jednom velikém městě a bylo jim ouvej a ouha, protože celé dny skrze vysoké měšťanské domy ani nezahlédli nebe a málem už nevěděli, jak vypadá takový les či hora. Tohle stýskání je nakonec mělo k tomu, že jednoho dne dali svým mistrům spánembohem, zabalili si tlumoky a vandrovali domů. Trmáceli se dnem i nocí, a protože jim byla každá koruna, co si v cizině vydělali, pěkně drahá, a k tomu bylo léto, nechávali hostince bez povšimnutí a nocovali raději v matičce přírodě.

j ednoho deštivého dne, když byli celí promoklí, našli si v lese před větrem chráněnou skulinu ve skále, aby tam rozdělali oheň a usušili si šaty. K tomu si ujednali, že se vždy dva uloží ke spánku a ten třetí bude udržovat oheň. První hlídku měl truhlář, který se, když oheň pozvolna dohoříval, vydal do hloubi lesa, aby našel nějaké suché dřevo. Ale co se tak rozhlížel po lese, oheň zcela vyhasnul, a když se vydal se dřevem zpět, nenašel cestu. Dlouhé hodiny bloumal lesem, až nakonec uviděl mezi stromy světlo, které ho dovedlo ke starému loveckému zámečku. Vešel dovnitř, klepal na všechny dveře a volal, ale bylo tu jako po vymření. Až v úplně poslední komnatě bylo světlo, v krbu plápolal oheň, uprostřed stál stůl a v rohu čerstvě povlečená postel. Tak si do ní lehnul a bylo to!

z rovna se měl k usínání, když uslyšel někde blízko kokrhat kohouta. Vstal a prohledal pokoj až do posledního koutku, ale kde nic, tu nic. Sotva se natáhnul zpátky do postele, kohout zakokrhal podruhé. A bylo jasné, že to muselo být někde v místnosti, ale mohl hledat, jak dlouho chtěl, žádného kohouta nenalezl. Lehl si znova a dával pozor a opravdu, když se nechal kohout slyšet do třetice, zpozoroval, že to kokrhání vychází ze stolu. Vyskočil z postele, otevřel zásuvku stolu a uvnitř sedělo kohoutisko a peří mělo z ryzího zlata. „Ty mi jdeš do rány!“ pomyslil si, vytáhnul nůž a chtěl ho zabít, že ho upeče, neboť měl veliký hlad. Ale kohout mu to vymlouval a mluvil učeně jak člověk: „Nechej mne žít! Vyškubni si raději jedno ocasní péro, s ním si můžeš opatřit vše, co si budeš přát. Stačí, když to tím brkem napíšeš a hned se tak stane. Ale jedno měj na paměti, nesmíš o tom nikdy nikomu říci.“ Kohout to ani nedořekl a už byl o brk lehčí. Jinoch napsal na desku stolu: „Přeji si kus pečeně a láhev vína k tomu.“ V mžiku stálo obojí na stole a on si nechal chutnat, a když měl dost, napsal: „Přeji si, aby oheň opět hořel, aby kamarádi tvrdě spali a abych tam ihned byl.“ Sotva dopsal poslední písmenko, stál před spícími druhy a oheň vesele plápolal. Když se ti dva probudili, ptali se, proč je neprobudil a celou noc držel stráž sám. „Ale spali jste tak dobře, že jsem vás nechtěl budit!“ O návštěvě starého zámku a zlatém kohoutím brku však mlčel jako hrob.

a pak šli dál lesem, šli a šli a les stále neměl žádného konce, a tak se jednoho dne truhlář za ostatními trochu opozdil a rychle napsal na hladký kmen stromu: „Přeji si, abychom byli v naší vlasti, a to v rodné vesnici kotlářů.“ Netrvalo to ani čtvrt hodiny a les skončil a ocitli se úplně v jiné krajině. Jeden z kotlářů najednou vyvalil oči a radostně volal na kamaráda: „Podívej se! Hory, údolí a ta vesnička támhle! Jsme doma!“ „Ano, opravdu!“ vykřikl ten druhý: „To je k neuvěření, ještě před půl hodinou jsme na míle daleko. Ale na puntíček stejná, jako je naše vesnička, nemůže být žádná jiná!“ „Ne, ne, bratříčku, to opravdu nemůže!“ řekl ten první: „Co vidí čtyři oči, to musí být pravda, to nás sem jistě přičarovala nějaká dobrá víla!“ Truhlář, který tu vílu dobře znal, neřekl ani slovo a jen se potají usmíval. Ti dva samou radostí protáhli krok jako žebrák, co pospíchá na posvícení, truhláře vzali mezi sebe a zpívali si a pískali do kroku a kráčeli domů. „Tady už zůstaneme po všechny naše časy!“ řekli: „A ty kamaráde, jak to zamýšlíš? Zůstaneš tu s námi a otevřeš si tu dílnu?“ Ale on zavrtěl hlavou a řekl, že svoje štěstí vyzkouší ještě jinde. Rozloučil se s nimi a vandroval dál do světa.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

p o dlouhém, předlouhém putování dorazil do velkého a krásného města. Tam mu vyprávěli, že jediná dcera zdejšího krále je již mnoho let nemocná a nikdo ji nedokáže pomoci. „To je věru smutné, že i taková princezna musí umřít bez pomoci.“ pomyslil si Bernard a šel se na zámek, kde se nechal ohlásit u krále. Vydával se za cizího doktora, který si přál vidět princeznu a sliboval, že ji vyléčí. Ale král už žádnému doktorovi nevěřil a odmítnul jej přijmout. Truhlář se nenechal jen tak odbýt a nedal pokoje, dokud mu král konečně nedovolil dceru navštívit, aby jí předepsal jí lék. Tu léčivou bylinku jí napsal svým zlatým brkem a k tomu si přál, aby se jí do rána trochu ulevilo. A podívejme! Druhého dne se jí opravdu vedlo o něco lépe a na královském zámku se to mělo k velké radosti. Při druhé návštěvě napsal další recept a přál si, aby jí bylo ještě lépe. A opravdu! Princezně bylo den ode dne lépe, stěží mohla dočkat toho okamžiku, až zase ten zázračný doktor přijde. Při třetí návštěvě ji předepsal nový lék a přál ji úplné uzdravení. A bylo to!

n euplynuly ani tři dny a princezna byla čilá a zdravá jako rybička v rybníce a nevěděla, jak nejlépe by svému zachránci poděkovala a projevila mu velkou lásku, neboť byla najisto přesvědčena, že bez něj by umřela. Také král byl rád a celý šťastný, že má opět své milované dítě a chtěl tomu doktorovi dát celou měřici zlata. Ale ten si žádnou odměnu nevzal, nechal si jen nepatrný zlatý prstýnek, který si princezna stáhla při loučení z prstu a navlékla ho jemu. A aby toho nebylo málo, řekla princezna otci: „Jsem zase úplně zdravá, jsem mladá a životaplná, nechci umřít jako stará panna, chci se vdát!“ Nad takovým přáním se starý král zatetelil radostí a řekl: „Tvé přání mě těší, moje milované dítě. Řekni mi, koho bys ráda za muže a máš ho mít.“ „Nechci nikoho jiného než toho doktora, co mne vyléčil!“ řekla princezna. Nu, teď králi ta jeho radost trochu zhořkla na jazyku a nejraději by své slovo vzal zpět. Ale dceru miloval nadevše, tak rozeslal po zemi posly, aby doktora vyhledali. Po krátkém čase jej opravdu našli a přivedli na královský dvůr. Tam ho král zaslíbil své dceři a brzy slavili svatbu.

a by mohl žít jako princ, přál si truhlář zlatým brkem nesmírné poklady a nechal si postavit nádherný zámek s obrovským parkem. „Nyní už nevím, co bych si tak mohl více přát.“ pomyslel si a ukryl své zlaté kohoutí péro do jedné schránky za obrazem na zdi. Žádnému člověku se do té doby o kouzelném brku nezmínil, tak znělo přeci kohoutí přikázání a on mínil dané slovo dodržet. Ale jeho žena mu nedala dnem ani nocí pokoje, stále ji trápila zvědavost, jaký že to byl tajuplný prostředek, který ji vyléčil ze smrtelné nemoci? Dlouho dobu jejím prosbám odolával, ale protože ji ze srdce miloval a nechtěl před ní mít žádné tajemství, nakonec povolil a vypověděl jí vše, dokonce jí i ukázal místo, kde kouzelný brk ukryl. Ale co se nestalo! Princezna, ta všetečka všetečná, nemohla to tajemství udržet za zámkem, běžela za otcem a všechno mu pověděla. „Je to přece můj otec, tomu to mohu říci.“ Král, kterému byl zeť trnem v oku a pohrdal jím, protože byl nízkého původu, ihned zosnoval zlověstný plán. Tajně v noci vytáhnul ze skrýše kouzelné kohoutí brko a napsal jím cedulku: „Přeji si, aby si muže mé dcery vzala bouře a odnesla ho doprostřed širého moře!“ V okamžení se zvedla bouře, popadla truhláře do svých černých perutí a vrhnula ho doprostřed moře na pirátskou loď. Piráti se ho rádi ujali, a když po dlouhé dobrodružné plavbě dorazili do jednoho cizího přístavu, prodali ho za pěkný peníz jednomu šlechtici.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j inoch pak celý rok sloužil na zámku jako pacholek, ale protože byl pilný, věrný a spolehlivý, udělal z něj šlechtic po čase svého komorníka a později dokonce přítele. Také šlechtická slečna v něm našla zalíbení a nakonec uprosila svého otce, aby si mohla komorníka vzít za muže. I když měl krásnou dívku ze srdce rád, nemohl se dlouhý čas rozhodnout k tomu, aby řekl ano. Byl přece ženatý s princeznou a stále choval naději, že se k ní vrátí. Ale plynul rok za rokem, bez toho, že by se jeho naděje vyplnily, nakonec tedy souhlasil a slavili svatbu.

a běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

Jednoho dne se truhlář vydal v loďce na moře, a když se vracel, přihnal se pojednou prudký vichr, loďku popadnul a hnal ji dál a dál na širé moře, dokud konečně po mnoha dnech nepřistála u břehu. A když se lépe rozhlédnul, viděl, že se ocitl blízko královského města, kde žila princezna. „Moje milovaná žena se asi zaraduje, až budu zase konečně u ní.“ pomyslil si a vydal se ihned na cestu k městu. Ale u městské brány byl zajat stráží a předveden před krále. Ten nenáviděného zetě ihned poznal a nechal ho uvrhnout do temného žaláře, kam nepřišlo ani slunce ani měsíc. Dlouhé měsíce seděl ubožák v temné zapáchající kobce a pomalu ztrácel naději, že ještě někdy spatří zlatavou záři slunce.

t u jednoho dne přilétlo skrze úzký zamřížovaný otvor něco zářivě jasného a takto na něj promluvilo: „Bernarde, kde tě to nalézám? Já jsem ten kohout, co ti prve daroval zlatý brk. Pročpak jsi nemlčel, jak jsem tě nabádal?“ Tu si mu truhlář postěžoval na svůj osud a úpěnlivě prosil, aby mu ještě jedenkrát pomohl. „Nu, marně tě prosit nenechám!“ řekl kohout a daroval mu druhé kouzelné brko. Když mu Bernard poděkoval, záře zmizela a žalář zase potemněl. „Nyní mi musíš, zlaté pírko, pomoci.“ řekl a napsal, jak nejlépe uměl na drsnou stěnu vězeňské cely svá tři přání: „Přeji si, aby to první zlaté brko zmizelo ze světa. Pak si přeji, aby můj tchán musel jako chudý tovaryš až do konce svých dnů vandrovat světem. Do třetice si přeji, abych byl ještě dnes u své milované ženy.“

s otva to dopsal, uviděl bosého krále, oděného v hadrech s ranečkem na zádech, jak kráčí pryč zámeckou branou; už ho nikdy nikdo neviděl. V dalším okamžiku seděl na sametové sesličce nahoře v zámku vedle své ženy. Objali se a políbili, plakali štěstím a od těch dob zůstali pospolu jako král a královna. [pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Lidová pohádka „Der Hahn mit den Goldfedern“ je ze sbírky pohádek švábského filologa a folkloristy Franze Georga Brustgi „Das Wunderschiff – Schwäbische Volksmärchen“ (1941). Pro vaše potěšení z němčiny přeložila a po svém převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Poslechni v MP3    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jednoočka, Dvouočka a Tříočka - Bratři Grimmové
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons