Jednoočka, Dvouočka a Tříočka

Bratři Grimmové

b yla jednou jedna vdova, která měla tři dcery, té nejstarší říkali Jednoočka, protože měla uprostřed čela jediné oko, té prostřední Dvouočka, protože měla dvě oči, a té nejmladší Tříočka, protože měla oči tři, to třetí uprostřed čela. A protože Dvouočka vyhlížela tak nějak obyčejně, nemohla ji matka ani sestry vystát: „S těma svýma dvěma očima nejsi nic onačejšího než ten nejposlednější žebrák! Mezi nás nepatříš!“ A měly tu nebohou k odstrkování, za vděk musela vzít místo šatů jen hadry a k jídlu dostávala jen to, co zbylo, a aby toho nebylo pomále, sladily ji život všelikerými příkořími, která jim přišla na mysl.

j ednoho dne Dvouočka musela zase s kozou na pastvu a byla vám tak hladová, protože toho dne jí sestry nenechaly k jídlu vůbec nic, že si sedla na mez a dala se do pláče a naříkání tak usedavého, že jí z očí tekly dva slané potůčky. A když na malou chvíli zvedla slzavou oponu, stala před ní, kde se vzala, tu se vzala, nějaká žena, a ta se ptala: „Dvouočko, pročpak tu pláčeš a naříkáš?“ Dvouočka odvětila: „Jak nemám plakat, když jsem taková obyčejná. Mám jen dvě oči jako ostatní lidé a moje sestry ani matka mne nemohou vystát. Místo šatů mi dávají jen hadry a k jídlu dostávám zbytky. A dneska od stolu nezbylo vůbec nic a já mám ukrutánský hlad.“ Tu ta moudrá žena pravila: „Dvouočko, osuš svoje slzy, něco ti poradím. Až ti zase budou na pastvě skřivánci zpívat hladovou ukolébavku, poruč své koze: „Kozičko, k činu se měj a k jídlu prostírej!“ Objeví čistě prostřený stoleček a na něm bude jídla do sytosti. Až se najíš a stoleček nebudeš potřebovat, tak jen řekni: „Kozičko, ty si jen lež, ty stolečku, ty běž!“ a on zmizí.“ A sotva to ta žena vypověděla, byla pryč.

d vouočka si pomyslela: „To musím ihned vyzkoušet, zda je to pravda, co ta paní povídala, hlad mám do bolesti!“ a tak řekla: „Kozičko, k činu se měj a k jídlu prostírej!“ A bylo to! Stál před ní stoleček prostřený bílým ubrouskem, na něm talíř, nůž, vidlička a stříbrná lžička a dokola ty nejvybranější pokrmy, které vám voněly a byly ještě horké, jakoby je právě přinesli z kuchyně. Dvouočka pronesla krátkou modlitbičku: „Pane náš, buď po všechny časy mým hostem! Amen!“ a sedla si a nechala si chutnat. A když se nasytila, pravila, jak jí ta cizí paní naučila: „Kozičko, ty si jen lež, ty stolečku, ty běž!“ A stoleček se vším, co na něm bylo, zmizel. „Tak to je mi krásné zaopatření.“ myslila si Dvouočka a byla spokojená a veselá. Večer, když přišla s kozou domů, měla na peci svoji hliněnou misku s jídlem, které jí tam nachystaly sestry, ale ani se jí nedotknula.

d ruhého dne vyhnala kozu opět na pastvu a těch pár kůrek ztvrdlého chleba, které jí podaly, nechala ležet. Poprvé to sestry nezpozorovaly, ale když to tak udělala každý den, všimnuly si toho a řekly: „Má se to s Dvouočkou nějak podivně, nechává teď jídlo stát, zatímco dříve snědla všechno, co se jí dalo. Za tím jistě něco vězí.“ Aby tomu přišly na kloub, měla jít Jednoočka s Dvouočkou na pastvu, aby dávala pozor, co se bude dít a zda jí někdo nenosí jídlo. Když se tedy Dvouočka brala na cestu, šla Jednoočka k ní a řekla: „Já dneska půjdu pást s tebou, abych se podívala, jak dobře pečuješ o naši kozu a jestli ji vodíš na tu nejlepší pastvu.“ Ale Dvouočka pochopila, co má Jednoočka za lubem a vyhnala kozu na šťavnatou pastvu a řekla: „Pojď, Jednoočko, posadíme se, já ti něco zazpívám.“ Jednoočka se posadila, neboť byla tou nezvyklou štrapácí a tím horkem uondána a Dvouočka ji k tomu zpívala: „Jednoočko, bdíš? Jednoočko, spíš?“ A Jednoočka zavřela své jediné oko a usnula. Když Dvouočka viděla, že Jednoočka tvrdě spí a nic prozradit nemůže, zvolala: „Kozičko, k činu se měj a k jídlu prostírej!“ A posadila se ke svému stolečku a jedla a pila, dokud se nenasytila a potom zvolala: „Kozičko, ty si jen lež, ty stolečku, ty běž!“ A všechno v mžiku zmizelo. Pak probudila Jednoočku a řekla jí: „Jednoočko, chtěla jsi pást a klidně při tom usneš! To by ti koza dávno utekla do širého světa, vstávej, jdeme domů!“ Tak šly domů a Dvouočka nechala svoji misku zase stát nedotknutou. Jednoočka matce neřekla, proč sestra nechce jíst, a na svoji omluvu jen uvedla: „Já jsem venku usnula.“

d ruhého dne řekla matka Tříočce: „Tentokrát s ní půjdeš ty, budeš dávat pozor, zda Dvouočka venku jí a zda jí někdo nosí jídlo a pití, neboť jíst a pít tajně musí.“ Tu šla Tříočka ke Dvouočce a řekla jí: „Já s tebou dneska půjdu pást, abych se podívala, jak dobře o naši kozu pečuješ a jestli ji vodíš na tu nejlepší pastvu.“ Ale Dvouočka věděla, co má Tříočka za lubem, vyhnala kozu do vysoké trávy a řekla: „Pojď, Tříočko, posadíme se, já ti něco zazpívám.“ Tříočka se posadila a byla tou cestou unavená a bylo jí horko a Dvouočka k tomu zpívala svoji ukolébavku: „Tříočko, bdíš?“ Ale místo toho, aby zpívala: „Tříočko, spíš?“, tak byla nepozorná a zpívala: „Dvouočko, spíš?“ A zpívala stále dokola: „Tříočko, bdíš? Dvouočko, spíš?“ Tu se Tříočce opravdu dvě oči zavřely a usnula, ale to třetí, protože v té průpovídce byla chybička, to neusnulo. Sice ho Tříočka zavřela, ale jen naoko, jakoby spala a skulinkou pod víčkem dobře všechno viděla. Když si Dvouočka myslila, že Tříočka tvrdě spí, řekla svoji průpovídku: „Kozičko, k činu se měj a k jídlu prostírej!“ a jedla a pila podle chuti a pak poručila stolečku odejít slovy: „Kozičko, ty si jen lež, ty stolečku, ty běž!“ a Tříočka to všechno viděla. Pak k ní Dvouočka přišla, probudila ji a řekla: „Ale Tříočko, ty jsi usnula! To bys dobře pásla! Jdeme domů!“ A když přišly domů, Dvouočka opět nejedla a Tříočka řekla matce: „Nyní vím, proč ta hrdopýška nic nejí. Ona venku poručí koze a ihned před ní stojí stoleček, který je prostřený tím nejlepším jídlem, daleko lepším než máme my, a když se nasytí, tak zase poručí a všechno zmizí. Já jsem to vše dobře viděla. Dvě oči mi sice Dvouočka svojí průpovídkou uspala, ale na to uprostřed čela naštěstí zapomněla.“ Tu závistivá matka zvolala: „Chceš se mít lépe jako my? Nu, ta chuť tě ihned přejde!“ Vzala ostrý řeznický nůž a vrazila ho nebohé kozičce do srdce.

k dyž to Dvouočka viděla, zalilo ji hoře jako slané moře, sedla si na remízek v poli a plakala a plakala. Tu se u ní opět objevila ta hodná žena a ptala se: „Dvouočko, proč tak pláčeš?“ „Jak nemám plakat?“ odvětila dívenka: „Tu kozičku, která mi každý den, protože jsem pronášela vaši průpovídku, tak krásně prostírala stoleček, tu mi macecha zabila. A nyní budu muset opět snášet hlad a bolest.“ Tu žena pravila: „Dvouočko, dám ti dobrou radu. Popros svoje sestry, zda by ti ze zabité kozy nedaly střeva a zahrabej je před domem, to ti přinese štěstí.“ S těmi slovy zmizela. Dvouočka šla domů a řekla sestrám: „Milé sestřičky, dejte mi něco z mé kozičky, nepřeji si nic velkého, stačí mi její střeva.“ A ony se smály a řekly: „Ty si klidně vezmi, když nic jiného nechceš!“ A Dvouočka vzala střeva a večer je podle rady té hodné ženy ve vší tichosti pohřbila před domem.

d ruhého rána, když se probudily a vyšly ven, stál přede dveřmi domu překrásný strom, který měl stříbrné listy a ovoce bylo ze zlata, nu něco krásnějšího a vzácnějšího by člověk na celém světě sotva pohledal. Nevěděly, kde se tam ten strom přes noc vzal, jen Dvouočka pochopila, že musel vyrůst ze střev její kozičky, protože stál zrovna na místě, kam je večer pohřbila. Tu se matka obrátila k Jednoočce: „Vylez nahoru, milé dítě, a utrhni jedno zlaté jablko!“ Jednoočka vylezla na strom, ale když chtěla jablko popadnout, tak jí větévka uhnula, a tak se stalo pokaždé, když se po nějakém ovoci natáhla, takže se jí žádné nepodařilo utrhnout, ať se namáhala, jak chtěla. Tu matka pravila: „Tříočko, vylez nahoru ty, s těmi třemi oky vidíš lépe než Jednoočka.“ Jednoočka slezla dolů a Tříočka vylezla na strom. Ale nebyla o nic šikovnější než její sestra a mohla koukat, jak chtěla, zlaté jablko se pod její rukou vždy odtáhlo pryč. Nakonec byla matka celá netrpělivá a vylezla nahoru sama, ale dokázala toho zrovna tak málo jako Jednoočka a Tříočka, vždy sáhla jen do prázdna. Tu pravila Dvouočka: „Já bych to také zkusila, možná se mi to podaří.“ Sestry na ni ale pokřikovaly: „Ty? S těma dvěma očima, co ty můžeš dokázat?“ Dvouočka však nahoru vylezla a zlatá jablka se od ní neodtahovala, nýbrž jí sama padala do rukou, takže mohla jedno po druhém utrhnout a uložit do zástěrky. Matka je vzala a místo toho, aby se ona, Jednoočka a Tříočka k Dvouočce měly lépe, byly z toho, že jedině ona mohla česat zlaté ovoce, ještě závistivější a zlomyslnější.

j ednoho dne, když tak spolu stály u zázračného stromu, projížděl kolem mladý rytíř. „Zmiz, Dvouočko!“ zvolaly sestry: „Vlez si sem, ať se za tebe nemusíme stydět!“ A strčily ubohou Dvouočku pod prázdný sud, který stál zrovna vedle stromu a schovaly tam i ta zlatá jablka, která jim dříve natrhala. Když přijel rytíř blíže, byl vám to krásný pán, u stromu se zarazil, podivoval se nad tou nádherou ze zlata a stříbra a řekl sestrám: „Komu patří ten krásný strom? Kdo by mi z něj dal ratolest, ten si může přát, co bude chtít!“ Tu Jednoočka a Tříočka odvětily, že ten strom patří jim a že mu větévku rády utrhnou. I snažily se, seč mohly, aby jeho přání splnily, ale marně, neboť větvičky i s ovocem jim před rukama zase uhýbaly. Tu rytíř pravil: „To je prapodivné, i když vám ten strom patří, nemáte sílu k tomu, abyste z něj něco utrhly.“ A ony trvaly na tom, že ten strom je jejich majetek. Zatímco ale takto mluvily, vyhodila Dvouočka zpod sudu několik jablíček tak, aby se dokutálela k nohám pána, neboť byla rozezlena, že Jednoočka a Tříočka nemluví pravdu.

k dyž rytíř uviděl jablka, podivil se a ptal se, kde se tu vzala. Jednoočka a Tříočka odvětily, že mají ještě jednu sestru, ale že mu ji nenechaly přijít na oči, neboť má jen dvě oči jako každý jiný obyčejný člověk. Rytíř si ji ale přál vidět. Tu Dvouočka vylezla zpod sudu a rytíř byl unesen její velkou krásou a řekl: „Ty, Dvouočko, mi jistě dokážeš utrhnout ratolest z toho stromu.“ „Ano,“ odvětila Dvouočka: „to mohu, protože ten strom patří mně.“ Vylezla nahoru a ulomila větvičku s jemnými stříbrnými lístky a zlatými jablíčky a podala ji rytíři. Tu rytíř pravil: „Dvouočko, co si za ni přeješ?“ „Ach,“ odvětila Dvouočka: „vedu tu tak neveselý život, když mne odtud odvedete, a tak vysvobodíte, budu nejšťastnější člověk na světě.“ Tu vyzvedl rytíř Dvouočku na koně a vzal ji domů na otcovský hrad. Tam jí dal krásné šaty, jídla a pití tam měla dosytnosti, a protože si ji časem ten pán velmi zamiloval, zasnoubil se s ní a za nedlouho ve vší nádheře slavili svatbu.

k dyž si Dvouočku krásný rytíř odvedl, sestry nad tím štěstím užíraly zlostí a závistí, ale pak si pomyslily, že jim alespoň zůstal ten krásný strom; sice z něj nedokáží utrhnout žádné ovoce, ale každý, kdo kolem pojede, se u nich zastaví a to jim také jistě přinese nějaké to štěstí. Ale druhého rána byl strom pryč a jejich naděje taky. A když se Dvouočka podívala z okna své komnaty, stál strom k její velké radosti před jejím oknem. Dvouočka žila dlouhý čas šťastně a spokojeně.

A běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.

j ednoho dne přišly na zámek dvě ubohé žebračky a prosily o almužnu. Tu jim Dvouočka pohledla do obličejů a poznala své sestry, Jednoočku a Tříočku, které upadly do tak velké bídy, že musely chodit ode dveří ke dveřím a prosit o chleba. Dvouočka je poručila okamžitě přivést dovnitř a dobře se o ně postarala, a vším je zaopatřila tak královsky, že se ty dvě zaradovaly a hrubě litovaly, že se kdysi ke Dvouočce tak zle zachovaly.[pozn1]

Oddělovač

Poznámka 1 - Pohádka "Einäuglein, Zweiäuglein und Dreiäuglein" (KHM 130) je z rozsáhlé sbírky pohádek bratří Grimmů „Kinder-und Hausmärchen“ (1812-15, 1822, 1857). Z němčiny pro vaše potěšení přeložila a pro vaši radost převyprávěla Jitka Vlk Martináková.   Zpět


Stáhni eBook    -   Poslechni v MP3    -   Formátuj pro tisk    -   Pošli pohádku na email
Oddělovač

Ostatní pohádky v této kategorii:

A byli dva bratři - Bratři Grimmové
A bylo těch otázek patero... - Johann Wilhelm Wolf
Arcilhář - Franz Georg Brustgi
Bělouš a vraník - Johann Wilhelm Wolf
Bílý had - Bratři Grimmové
Bratříček a sestřička - Bratři Grimmové
Bratříček, sestřička a tři psi - Joseph Haltrich
Bubeník - Bratři Grimmové
Chlapec a Had Hadisko - Joseph Haltrich
Chudý mlynářský tovaryš a kočička - Bratři Grimmové
Chytrá selská dcerka - Bratři Grimmové
Chytrý Martin - Franz Georg Brustgi
Čarodějné zelíčko - Bratři Grimmové
Čarodějův učeň - Anonym
Čertův ukoptěný bratr - Bratři Grimmové
Ďábel se třemi zlatými vlasy - Bratři Grimmové
Dary vodních panen - Joseph Haltrich
Divous a princátko - Bratři Grimmové
Drakobijce - Franz Georg Brustgi
Dvanáctero bratrů - Johann Wilhelm Wolf
Dvanáctero lovců - Bratři Grimmové
Hadelum-pum-pum - Ulrich Jahn
Havránka - Bratři Grimmové
Holínky z buvolí kůže - Bratři Grimmové
Honza Hlupec - Bratři Grimmové
Honza Ježek - Bratři Grimmové
Honza silák - Bratři Grimmové
Honzíček a Grétička - Bratři Grimmové
Houslista a tancující prasátka - Johann Wilhelm Wolf
Hurle, burle, bác! - Bratři Grimmové
Husopaska - Bratři Grimmové
Husopasky pláčou perly - Bratři Grimmové
Jak císař Josef opatřil synovi kmotra - Johann Wilhelm Wolf
Jak dva vandrovali - Bratři Grimmové
Jak jeden krejčík ke štěstí přišel - Bratři Grimmové
Jak jeden skrze hrášek ke štěstí přišel - Joseph Haltrich
Jak jednoho ohněm zkoušeli - Johann Wilhelm Wolf
Jak král hledal nevěstu - Joseph Haltrich
Jak měl jeden pro strach uděláno - Johann Wilhelm Wolf
Jak princezny po nocích tancovaly - Bratři Grimmové
Jak Rozum pokoušel Štěstí - Ulrich Jahn
Jak Rozum se Štěstím vandrovali - Joseph Haltrich
Jak se narodila pohádka - Ludwig Bechstein
Jak se stal dlaždič princem - Johannes Jegerlehner
Jak se stal Hrbáček králem - Jitka Vlk Martináková
Jak si Jáchym vysloužil princeznu - Ulrich Jahn
Jak šel Honza pro zlaté péro ptáka Ohniváka - Bratři Grimmové
Jak šli čtyři bratři do světa - Franz Georg Brustgi
Jak vařili komáří paštiku - Bratři Grimmové
Jalovec - Bratři Grimmové
Janíček a tři psi - Anonym
Jorinda a Joringel - Bratři Grimmové
Kačenka a princátka - Ludwig Bechstein
Kamenný Kryštof a tři kouzelné oříšky - Bratři Grimmové
Kmotřička Smrt - Bratři Grimmové
Kocour v botách - Bratři Grimmové
Kohout se zlatým peřím - Franz Georg Brustgi
Kosmáček - Bratři Grimmové
Košík mandlí - Johann Wilhelm Wolf
Košile, meč a prsten - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná loď - Franz Georg Brustgi
Kouzelná píšťalka - Johann Wilhelm Wolf
Kouzelná torna, klobouk a roh - Bratři Grimmové
Kouzelný kůň - Joseph Haltrich
Kouzelný strom - Joseph Haltrich
Král Drozdí brada - Bratři Grimmové
Král ze Zlaté hory - Bratři Grimmové
Královna růží - Ludwig Bechstein
Královská hádanka - Bratři Grimmové
Královská stráž - Jitka Vlk Martináková
Královský dar - Jitka Vlk Martináková
Královský syn a ďáblova dcera - Joseph Haltrich
Kravál Kraválisko - Johann Wilhelm Wolf
Krejčík a tři psi - Johann Wilhelm Wolf
Křišťálová koule - Bratři Grimmové
Kupecký syn a princezna - Franz Georg Brustgi
Labutí panna - Joseph Haltrich
Lesní chaloupka - Bratři Grimmové
Locika - Bratři Grimmové
Lodník a tři anglické princezny - Ulrich Jahn
Loupežnická jeskyně - Johann Wilhelm Wolf
Lovec a syn trpasličího krále - Ulrich Jahn
Medděd - Bratři Grimmové
Medděd a kouzelné housle - Ulrich Jahn
Medvědí princ - Otto Sutermeister
Modrá lucerna - Bratři Grimmové
Modrovous - Bratři Grimmové
Mordýřský zámek - Bratři Grimmové
Nejmilejší Roland - Bratři Grimmové
Nemocný král a jeho tři synové - Franz Georg Brustgi
O blýskání na lepší časy - Franz Georg Brustgi
O chlupatci chlupatém a králi nevěrném - Otto Sutermeister
O dvanácti bratrech - Bratři Grimmové
O havraním skřehotání a věrném milování - Ulrich Jahn
O Janku Senzačním - Ulrich Jahn
O jazyku falešníka, horším než kopí protivníka - Johann Wilhelm Wolf
O jednom s vlčími způsoby - Ulrich Jahn
O jednom, co byl mladý k ženitbě - Ulrich Jahn
O jednom, co pásl kohouty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co prochodil železné boty - Johann Wilhelm Wolf
O jednom, co se vyučil lovcem - Bratři Grimmové
O jednom, co si vyseděl štěstí na jedli - Otto Sutermeister
O jednom, kterému neporoučeli - Johann Wilhelm Wolf
O kouzelné fazoli - Bratři Grimmové
O kouzelném býčím rohu - Joseph Haltrich
O kouzelném ptáčkovi - Jitka Vlk Martináková
O králi Mořeplavci - Franz Georg Brustgi
O králi, který měl dobré srdce - Jitka Vlk Martináková
O královském orání a kupeckém namlouvání - Ulrich Jahn
O krásné labutí panně - Johann Wilhelm Wolf
O létajícím princi - Bratři Grimmové
O lidožravé princezně - Johann Wilhelm Wolf
O lískových oříšcích - Ludwig Bechstein
O nebojácném Honzovi - Johann Wilhelm Wolf
O ovčáku, který se smál naposled - Johann Wilhelm Wolf
O panně Mahuleně - Bratři Grimmové
O přeukrutném hoři - Jitka Vlk Martináková
O princezně ve věži - Joseph Haltrich
O princezně zakleté v Moři Nepokojů - Ulrich Jahn
O princezně, co ráda přemýšlela - Anonym
O princezně, která milovala květiny - Jitka Vlk Martináková
O princezně, které ustřihli cop - Anonym
O princi, který se ničeho nebál - Bratři Grimmové
O ptáku Ohniváku - Johann Wilhelm Wolf
O ptáku se zlatým peřím - Bratři Grimmové
O řemesle se zlatým dnem - Johann Wilhelm Wolf
O rudé labuti, černém psu a šedivé kočce - Bratři Grimmové
O rybáři a jeho ženě - Bratři Grimmové
O silném Honzovi - Joseph Haltrich
O silném Honzovi a třech dracích - Otto Sutermeister
O statečném krejčíkovi - Bratři Grimmové
O Štětináči štětinatém - Joseph Haltrich
O Temnotě temné a lásce věrné - Joseph Haltrich
O tom hadím namlouvání - Johann Wilhelm Wolf
O třech podivuhodných psech - Ludwig Bechstein
O třech prokletých princeznách - Bratři Grimmové
O trojím vraním skřehotání - Bratři Grimmové
O vděčné otrocké duši - Johann Wilhelm Wolf
O věrném a nevěrném - Bratři Grimmové
O věrném hříbátku a statečném princátku - Johann Wilhelm Wolf
O věrném Janovi - Bratři Grimmové
O věrném Pavlovi - Johann Wilhelm Wolf
O vlčím mámení - Ulrich Jahn
O zlaté huse - Bratři Grimmové
O zlaté kachně Gondoláně - Franz Georg Brustgi
O zlatém ptáku - Joseph Haltrich
O zpívajícím rákosu - Joseph Haltrich
O železné peci - Bratři Grimmové
O živé vodě - Jitka Vlk Martináková
Obecní pasák a jeho chytrá dcera - Joseph Haltrich
Obrobijce - Joseph Haltrich
Obušku, z pytle ven! - Bratři Grimmové
Oslíček - Bratři Grimmové
Osmnáctero vojáků - Johann Wilhelm Wolf
Pasáček zajíců - Johann Wilhelm Wolf
Poctivý Petr a jeho falešní bratři - Joseph Haltrich
Podivuhodná řemesla - Bratři Grimmové
Podivuhodný pták - Joseph Haltrich
Pohádka o jednom, co se učil bát - Bratři Grimmové
Pohrobek - Johann Wilhelm Wolf
Poletuška - Bratři Grimmové
Polovina všeho - Joseph Haltrich
Popelka - Bratři Grimmové
Popelka z Vystrkova a Úpětína - Johannes Jegerlehner
Popelka ze Lhoty a Nemanic - Otto Sutermeister
Pravá nevěsta - Bratři Grimmové
Princezna a ropušák - Ulrich Jahn
Princezna a víla - Franz Georg Brustgi
Princezna Myší kožíšek - Bratři Grimmové
Princezna na hrášku - Bratři Grimmové
Princezna na stromě - Ulrich Jahn
Princezna z hory Muntserrat - Johann Wilhelm Wolf
Princezna z Ohňového zámku - Joseph Haltrich
Princezna ze Rmutného dolu - Johann Wilhelm Wolf
Ptačí král - Joseph Haltrich
Putování k ptáku Nohovi - Franz Georg Brustgi
Řeznický tovaryš - Johann Wilhelm Wolf
Rumpelniček - Bratři Grimmové
Sedmero krkavců - Bratři Grimmové
Sen malého pasáčka - Ludwig Bechstein
Silák Vilík s tisícerem stigmat - Joseph Haltrich
Slepičí bujón - Johann Wilhelm Wolf
Smíšek Ferdinand a zlatý jelen - Franz Georg Brustgi
Smrťákův kouzelný klíč - Ulrich Jahn
Smuténka a Ukrutěnka - Jitka Vlk Martináková
Sněhurka - Bratři Grimmové
Sněženka a Růženka - Bratři Grimmové
Spanilá Růžička - Joseph Haltrich
Strašlivá loupežnická historie - Bratři Grimmové
Šediváček - Johann Wilhelm Wolf
Šest služebníků - Bratři Grimmové
Šestero labutí - Bratři Grimmové
Šestka táhne světem - Bratři Grimmové
Šípková Růženka - Bratři Grimmové
Špatní kamarádi - Johann Wilhelm Wolf
Tři černé princezny - Bratři Grimmové
Tři hadí lístky - Bratři Grimmové
Tři hejkálkové - Bratři Grimmové
Tři královské děti - Johann Wilhelm Wolf
Tři krkavci - Otto Sutermeister
Tři labutě - Franz Georg Brustgi
Tři pírka - Bratři Grimmové
Tři přadleny - Bratři Grimmové
Tři ptáčkové - Bratři Grimmové
Tři růže na jednom stonku - Franz Georg Brustgi
Tři zaslíbené princezny - Bratři Grimmové
Třináct zakletých princezen - Johann Wilhelm Wolf
Trylkující a hopkající skřivánek - Bratři Grimmové
Uhlířský princ - Franz Georg Brustgi
Uloupená princezna - Franz Georg Brustgi
V lese žijí čarodějnice - Bratři Grimmové
Včelí královna - Bratři Grimmové
Věrná žena - Johann Wilhelm Wolf
Víla na rybníce - Bratři Grimmové
Vřeteno, člunek a jehla - Bratři Grimmové
Vychytralý provazník - Franz Georg Brustgi
Zlaté království - Johann Wilhelm Wolf
Zlaté předení a čarodějné mámení - Ulrich Jahn
Zlatovlásek - Joseph Haltrich
Zlatovláskové - Bratři Grimmové
Zlatý jelen - Johann Wilhelm Wolf
Zloduch zlodušný a Réza Rezatá - Bratři Grimmové
Žabí král aneb železný Jindřich - Bratři Grimmové
Željesboj - Bratři Grimmové
Živá voda - Bratři Grimmové



Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons