Wilhelm Karl Grimm

b ratří Grimmové prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, pověstí a legend. Zvláště svými Kinder- und Hausmärchen, kterými položili základy nové vědy – folkloristiky. Pohádky jako Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali byli právě bratří Grimmové. V činorodé spolupráci byl Wilhelm tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, pohádky povýšil na předmět seriózního vědeckého výzkumu.

w ilhelm Grimm se narodil 24.2.1786 v Hanau nad Mohanem (pro neznalé zeměpisu je to v jižním Hessensku, západně od Frankfurtu nad Mohanem). Roku 1791 se početná rodina Grimmů stěhuje do Steinau.

p hilipp Wilhelm Grimm, který byl vzděláním právník a pracoval jako městský úředník, zemřel dne 10.1.1796 ve věku 44 let, když bylo nejstaršímu žijícímu synovi Jacobovi teprve 11 let. Ale jeho matka Dorothea Grimm nebyla z těch žen, co se vzdávají a vzdělaní jejích synů bylo jejím prvořadým úkolem. S finanční pomocí své sestry Henrietty, která pracovala jako komorná na dvoře hessenského lantkraběte, poslala své dva syny Jacoba a Wilhelma v roce 1798 studovat na sever do svého rodného města Kasselu, kde navštěvovali lyceum.

w ilhelm byl celý svůj život vždy sužován chatrným zdravím, které mu velmi ztěžovalo jeho intenzivní vědeckou práci. Navzdory tomuto handicapu byl však daleko veselejší, živější a sociálně přizpůsobivější než jeho bratr Jacob.

w ilhelm pak v roce 1803 pokračoval ve studiu práv na univerzitě v Marburgu a v témže roce se jeho matka Dorothea Grimmová přestěhovala i s dětmi do Kasselu. V roce 1806 skládá Wilhelm státní zkoušku a vrací se také do Kasselu a pracuje zde jako sekretář kurfiřtské knihovny. 27.května 1808 umírá ve věku 52 let Dorothea Grimmová.

p rávě do tohoto období lze situovat začátek sběratelského úsilí bratří Grimmů. V roce 1806 začínají bratří Grimmové pod vlivem sbírky lidové poezie Clemense Brentana a Achima von Arnim „DES KNABEN WUNDERHORN“ sbírat krátká epická vyprávění, především z oblasti rodného Hessenska, která pak označují jako lidové pohádky. Eticky průzračné příběhy, vypovídající o životních zkušenostech, o lidských touhách a snech, ve kterých jsou vždy odměňováni ti dobří, nevinní a nezištní, tvořily bohatou pokladnici lidové moudrosti, které dosud ležela nepovšimnuta. Jak jejich sbírka postupně narůstala a motivy se neustále v různých variantách obměňovaly a vracely, rozpoznali badatelé v pohádkách odraz dávné germánských mýtů a ság, jejichž fragmenty tvořily společnou paměť německých národů.

p rvní díl pohádek KINDER- UND HAUSMÄRCHEN vyšel v roce 1812, druhý svazek v roce 1815. V letech 1821–1822 byla jejich finanční situace natolik slušná, že mohla vyjít kolekce tří svazků těchto lidových pohádek. Na této kolekci chtěli ukázat, že německé obyvatelstvo sdílí stejnou kulturu, vycházející ze stejných kořenů, a přispět tak k obhajobě tehdy sílících sjednocovacích tendencí malých nezávislých království a knížectví.

d ohromady asi 40 lidí vyprávělo bratřím lidové pohádky. Jedna z nejvýznamnějších vypravěček byla Marie Hassenpflug, přítelkyně jejich sestry Charlotty, která pocházela z dobře situované, francouzsky mluvící rodiny. Mariininy příběhy byly směsí motivů z lidové tradice a vlivů z četby Perraultových Pohádek Matky husy (1697)

r oku 1830 se přestěhovali bratři do Göttingenu, kde se stal Wilhelm univerzitním knihovníkem. Jako člen tzv. Göttingenské sedmičky, skupiny liberálních profesorů, která protestovala proti zrušení tzv.Hannoverské konstituce (ústavy) z roku 1833 králem Ernestem Augustem, byl v roce 1837 spolu s bratrem Jacobem propuštěn a vrátil se zpět do Kasselu. V roce 1841 odjeli bratři Grimmové na pozvání pruského krále Friedricha Wilhelma IV. do Berlína, kde se stali profesory na Berlínské univerzitě a pracovali na německém výkladovém slovníku (Das Deutsche Wörterbuch). Nabídka na zpracování velkého výkladového slovníku německého jazyka přišla z berlínského nakladatelství Weidmannchen již v roce 1838. První svazek tohoto rozsáhlého díla vyšel v roce 1854 a poslední 16.svazek vyšel až dlouho po jejich smrti v roce 1960. Svoji přednáškovou činnost na berlínské univerzitě ukončil Wilhelm roku 1852 a nadále se věnuje jen své vědecké práci.

b ratří Grimmové pracovali velmi činorodě a důkladně také na poli heroické mytologie, starověkého náboženství a práva a jejich úsilí nepolevilo ani když se Wilhelm v roce 1825 oženil se svou přítelkyní z dětství Dorotkou Wildovou, která byla jedním z významných zdrojů pohádkových příběhů. Bratr Jacob se nikdy neoženil. Wilhelm zemřel v Berlíně 16.12.1859 a Jacob o 4 roky později tamtéž 20.8.1863.

b ratři Grimmové vstoupili do literatury a do historie literární vědy století po Madame d Aulnoy a Charlesovi Perraultovi, kteří byli vůbec prvními popularizátory pohádkové literatury. Bratří Grimmové však kladli důraz za zaznamenávání motivů orální lidové tradice, čímž se lišili od svých současníků Ludwicka Tiecka a Johanna-Karla Musaeuse, kteří se ve svých romantických příbězích opírali spíše o gotické tradice než o folklórní motivy.

p ohádky bratří Grimmů (KINDER- UND HAUSMÄRCHEN) byly publikovány ve dvou svazcích (1812-1815), poslední edice vyšla v roce 1857 a obsahovala 211 pohádek, dalších 28 bylo v dřívějších edicích, takže celkem tedy sbírka obsahovala 239 pohádkových příběhů. Pohádky byly zapsány podle ústní tradice, v prvním vydání bylo použito 10 dialektů německého jazyka. Pohádky jako Jeníček a Mařenka, Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka se staly proslulými po celém světe, jsou půvabné svou magičností, motivy komunikace mezi lidmi a zvířaty a morálním patosem boje dobra se zlem.

b ratři Grimmové byli dokonalý pracovní tým, ve kterém se Jacob zaměřoval na studia lingvistická, kdežto Wilhelm byl spíše literární badatel. Svou prací dokázali, že na základě studia orálních pramenů, muže být sestavena sbírka folklórních příběhů, které se snaží o ryzí reprodukci originálních motivů, a ukázali tak cestu dalším badatelům. Ač byly sesbírané příběhy zaznamenány jakkoliv přesně a věrně, přece však se zvláště Wilhelm při pozdějších edicích neubránil svým literárním ambicím, které mu kázaly některým pohádkám dodat poetický nádech a ubrat na středověké krutosti.

z atímco Jacob kladl jako lingvista velký důraz na originální znění zaznamenaných příběhů a romantizující tendence své doby odmítal, jeho bratr Wilhelm byl německým romantismem a svou láskou k mytologii, folklóru a fantaziím tak ovlivněn, že v každé další edici Wilhelm prováděl další úpravy až do finální podoby v edici z roku 1857. Z pohádek odstranil narážky na sexuální aktivity, například v pohádce Locika vypustil zmínku o předmanželském styku krásné dívky a prince, který vystoupá po jejich dlouhých vlasech do věže. Přes všechny úpravy zůstalo však jádro příběhů vždy nedotčeno. Byl to právě Wilhelm Grimm, z jehož nitra vytrysknul nezaměnitelný literární styl německé pohádky, který okouzlil nejen jeho současníky, ale zanechává nesmazatelné stopy i v duších lidí třetího tisíciletí.

v úzké spolupráci s Jacobem přispěl Wilhelm vědě svou kolekci německých hrdinských pověstí DIE DEUTSCHE HELDENSAGE.

v roce 1840 začali bratři Grimmové pracovat na rozsáhlém německém slovníku DAS DEUTSCHE WÖRTERBUCH, který byl určený uživatelům jako důležitá pomůcka pro ověření správnosti tvarů slov německého psaného a mluveného jazyka. Wilhelmova práce byla ukončena smrtí u písmene D, Jacob ukončil svou práci při zpracovávání písmena F.

s vou celoživotní práci bratři Grimmové dokázali, že pohádky mohou být zaznamenávány a uveřejněny pak v tištěné formě ve svém originálním znění, a tak mohou být dále šířeny. V praxi byly sice pak pohádky upravovány, například ve Sněhurce byl změněn konec příběhu, kdy v původním znění musela zlá královna tančit v rozžhavených botách až k smrti, nebo v Jeníčkovi a Mařence, kdy byla zlá čarodějnice ve velkých mukách zaživa upečena v peci.

a ni v moderní době nezůstaly pohádky bratří Grimmů ušetřeny pozornosti. Němečtí nacisté považovali za jeden ze symbolů německého lidu pohádku O červené Karkulce, neboť v jejich interpretaci byla zachráněna před zlým židovským vlkem. V 70.letech 20.století byly pohádky bratří Grimmů zase předmětem pohrdání a kritiky feministického hnutí za svůj neskrývaný sexistický popis světa, ve kterém vládnou muži nad ženami.

d ílo Wilhelma Grimma:

a LTDÄNISCHE HELDENLIEDER,BALLADEN UND MÄRCHEN, 1811

k INDER- UND HAUSMÄRCHEN, 1812-15, 1857

u BER DEUTSCHE RUNEN, 1821

d IE DEUTSCHE HELDENSAGE, 1829

z UR GESCHICHTE DES REIMS, 1852

d AS DEUTSCHE WÖRTERBUCH, 1854 - (ukončen v roce 1961!)

Oddělovač

Seznam pohádek tohoto autora:




Poděkování: Robert Straka (plnění databáze) | Tomáš Macek (CSS)      
Kontakt: webmaster@pohadky.org      

pohadky.org, jejímž autorem je Jitka Martináková a Petr Macek, podléhá licenci:      
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko .      
Licence Creative Commons